Protože  ta  příšerná čísla jsou ve skutečnosti patrně  ještě  horší. Jak známo, značná část slušných lidí se   ostýchá veřejně ventilovat své negativní pocity.
Ta  čísla  nezačínají až tak zle. Jen  čtvrtina spoluobčanů vyjadřuje silnou nechuť, mírně odmítavých je 30 procent, ale zase celých 14 procent pociťuje k Romům odpor…
Jen hlupáky mohou taková čísla těšit! Ať se to  komu líbí, či nikoliv -  my s Romy a oni s námi tady budeme   muset žít  možná  věky.
Ta stále rostoucí nevraživost k ničemu dobrému nemůže vést. Při nutném zevšeobecnění - nelze pominout fakt, že s ohledem na známou mentalitu Romů, kteří si vesměs příliš nelámou hlavu s budoucností, jaksi neberou  v úvahu, zda dokážou svým mnoha  dětem zajistit slušnou budoucnost, jich  v České republice stále přibývá…
Zmíněný výzkum nepřináší nic úplně  nového, překvapivého. Jen potvrzuje, že ta dlouhá léta kdy se toho  tolik, krásnými slovy  namluvilo o integraci, byla  promarněna. Nikde ani vidu, slechu  po nějakém pokroku, ba ani záblesk  toho vytouženého  světélka na konci tunelu.
Ta oficiální “humanistická”, do značné míry   pokrytecká státní politika, praktikovaná politiky napříč politickým spektrem, která prezentuje Romy jako nešťastné oběti  netolerantní, do značné míry rasistické, většinové společnosti, zjevně  zkrachovala! Namísto toho, aby se Romové z toho srabu snažili dostat, raději se nadšeně vžívají do rolí mučedníků…
Kolik ještě takových průzkumů  proběhne,  než  ty státní instituce, úředníci  konečně pochopí, že takhle dál už to nejde, než se pokusí o  řešení,  vycházející alespoň trochu z reality?! Než si připustí:
… že jistý   rasismus -  nechuť k romskému etniku  v české společnosti  opravdu existuje,  ale  je tu pořád ta věčná otázka - co bylo dřív, slepice, nebo vejce?
… že Romové opravdu převážně žijí v nesrovnatelně horších životních podmínkách, než většina spoluobčanů, což ovšem z podstatné části plyne ze způsobu jejich života, nikoliv z nějakého utlačování
…že nevzdělaní lidé s mizernými pracovními návyky jsou prostě hůře zaměstnavatelní, že  jejich odměny za  případnou nekvalifikovanou  práci nemohou, přestože máme všichni stejné žaludky, být ani průměrné
…že, když už je situace taková, jaká je, stát sice Romům, kteří si sami zjevně nedokáží pomoci, musí   pomáhat, ale, co naplat -  to zda se jejich životní poměry výrazně  zlepší, tolik z nich už nebude  jen uboze  přežívat - parazitovat, záleží především  jen  na nich samotných!
P.S.
Samozřejmě, je to o mnoho složitější. V první řadě jde však o to - zbavit se toho pohodlného pokrytectví, falešných naději, nelhat si hloupě  do kapsy!