Jistě každý z vás viděl film Někdo to rád horké a v něm onu pověstnou scénu Sjezdu přátel opery. Vážně už jenom scházelo aby někdo vylezl z dortu a někoho zastřelil. Tak nějak jsem si připadal jako televizní pozorovatel Kongresu ODS.

Televizní, přestože jsem byl přímým účastníkem 21 sjezdů z 23. A protože zblízka znám onu pověstnou atmosféru včetně noci velkých dohod, dovolím si pár postřehů sice zatím ještě stále člena ODS ovšem člena značně rozladěného a proto se přímo neúčastnícího ani jako host.

Rozladěného až nasraného. Ono nasrání však nemá původ jen v samotném kongresovém dění. Jeho původ je dlouhodobější. Tak nějak jsme totiž cestou poztráceli vize a ideje, pro něž jsem po převratu při vzniku této strany vlezl a dlouhou dobu je pomáhal aspoň trošku vytvářet a udržovat. Bohužel jak šel čas, vize kterými jsme dokázali naplnit náměstí, jsme časem zaměnili za technologii moci a se vznikem krajského uspořádání jsme je opustili úplně. Ideje prosazované kdysi z centra se na lokální úrovni proměnily v obyčejné trhovecké handlování o pašalíky, kšeftíky a spojenectví postavené na principu vzájemných úsluh.

A do toho jako už vždy když jsme vyhráli volby, jsme byli díky poměrnému volebnímu systému nuceni složit koalici s podivnými trpaslíky či obskurními stranami či straničkami, až to vyvrcholilo ve stav, kdy jsme takovýmto subjektům předali klíčová ministerstva a předsedou vlády se fakticky stal starý politický šíbr obtěžkaný takovou dávkou kauz, že by mohl hrát Psí dečku  ve zmíněném filmu.

Vítězi voleb a jeho lídrovi, předsedovi vlády, který mu bůhví proč svěřil minfin vysvětlil, že nějaká daňová politika připravená ódéeskou je cár papíru a pustil se místo škrtání do dojení kapes daňových poplatníků pod jalovou záminkou vyrovnávání státního rozpočtu. A hlupáčkům se předkládá naivní pohádka o boji o jedno procento DPH. To že stejná vláda zvýšila daně několikrát předtím, aniž to mělo nějaký vliv na sumu vybraných daní, jakoby nikdo nechtěl vidět.

600 účastníků kongresu fascinovaně hledělo na projevy které byly o něčem jiném než o co doopravdy jde. S fascinací myši hledící na hada si valná většina zůčastněných nechala vnutit myšlenku, že jedině Kalouskův daňový balíček zachrání ODS která pomalu ale jistě směřuje do propadliště dějin. I kdyby vláda nepadla, protože se vždy najde několik přeběhlíků kteří zoufale potřebují ještě aspoň ty dva roky v teplíčku, protože přece hypotéky, úvěry, příplatky za kdeco a sinekury za to stojí. Co je proti tomu nějaká idea, důležitější je si ještě trochu zamlaskat.

Vrcholem bylo pak vystoupení bývalého předsedy, za jehož vlády byl tento stav ideového vyprázdnění nastartován. On totiž vytáhl na světlo Kalouska, on řekl veřejně že volebnímu programu své strany nevěřil, on stvořil Dalíka i Tluchoře. Za jeho vlády začaly růst daně, místo malého státu a podpory podnikatelů se rozrostla nehorázná byrokracie, klientelismus a sociální inženýrství.

A jím stvořený Kalousek a jeho squadra z TOP09 se činí i za Petra Nečase. Ekologická superzakázka (naštěstí spadlá pod kola), církevní restituce které veřejnost vnímá jako tunel proti němuž je Blanka žížalí dírkou, šílené experimenty na sociálce, černé díry IT zakázek na jimi řízených ministerstvech, šílené projekty dotované EU, zelené programy, fotovoltaika která v důsledku zdraží elektřinu, řepka na polích kterou nám pak nalijí do nádrží a zničí nám motory a takhle bych mohl pokračovat ještě notnou chvíli, ale každý z vás si jistě doplní další kauzy sám.

A do toho se zaklínají řečníci na kongresu návratem ke kořenům. Kdybychom se jich zeptali, co to ty kořeny jsou, vsadím se, že moc by jich to nevědělo. Já to vím. Je to tak na samostaný blog, ale vzpomenu alespoň to, co považuji za klíčové. Je to rovnost příležitostí mikoliv rovnost v přerozdělování. Je to převzetí odpovědnosti za sebe a svůj život a ne přenesení této odpovědnosti na stát. Je to malý stát a ne stát plný byrokracie, zákazů, příkazů a kontrol každého prdu kvantem úředníků buzerujících za každou hovadinu jako tuhle třeba u živnostníka se dvěma zaměstnanci že nemá závodního lékaře a školení BOZP. Kontroly knihy jízd, zákony na zákaz kouření z pera politika ODS a další hovadiny.

Tak co uděláme kolegové s tou změnou, která nás má nastartovat a vytáhnout ze sestupné trajektorie volebních preferencí?

Co tak místo toho zmršenýho daňového balíčku ze kterého Kalousek s Nečasem udělali fetiš zrušit paskvil nazývaný rozvojová pomoc, zrušit příspěvky na etnobyznys, přestat dotovat české dráhy a pustit na železnici soukromníky, rozpustit desítky spolků a vládních komisí viz třeba můj blog http://paulczynski.blog.idnes.cz/c/201361/Petre-Necasi-vezmi-do-ruky-nuz-a-rez.html

Co tak poslechnout starýho dobrýho Kuberu a zkusit zrekonstruovat naše základní stranické orgány a místo 50 členné výkonné rady udělat 14 orgán složený pouze po jenom zástupci každého regionu?

Co tak opustit systém pěti místopředsedů, když jich stejně pak polovinu téměř nevidíme s výjímkou mediálních vln spojených s nějakými kauzami či pseudokauzami.

Co tak místo tohoto narychlo svolaného kongresu otevřít vnitrostranickou diskuzi o nominačních pravidlech nepostavených na matematickém modelu vycházejícího z počtu členů, který nevede k ničemu jinému než k nabírání falešných členů které pak vidím akorát na sněmech kde se volí či někam nominuje. Dokud nerozbijeme bratrstva hochů co spolu mluví a kteří se na tomto principu vždy nějak spolu domluví i když se jinak nemusí, nikam se nepohneme. A jenom se budeme divit jak ti co mají zájem něco dělat znechuceně odcházejí.

Tak bych si představoval ten zaklínaný návrat ke kořenům. Protože už mě nebaví "vtipně" odpovídat na otázku "Prosímtě, ty s tvými zkušenostmi, proč tam pořád zůstáváš", kterou mi klade čím dál tím víc lidí větou:

"Musím zůstat. Poslední přece musí zhasnout."