Podle údajů inkasních agentur má polovina tuzemského dospělého obyvatelstva zkušenosti s dluhy, ať již z půjček, černých jízd či za parkování. Ledvinu ani srdce si ale nikdo na úvěr nekupoval. Celkem je vedeno 3,4 miliónu exekucí proti asi milionu fyzických osob. V Česku je 8,4 milionu oprávněných voličů. Politici si dobře spočítali, že k získání 11,8 procenta hlasů stačí vyslyšet přání dlužníků a „skřípnout“ věřitele.

Ministerstvo spravedlnosti změnilo od 1.7.2014 vyhlášku upravující náhrady za právní služby u pohledávek do 50.000 Kč. Snížením náhrad na stokoruny se břemeno nákladů právních služeb v řádech tisícikorun přeneslo na věřitele. Od roku 2008 soudy v rámci insolvence oddlužili 20 tisíc občanů, a to za cenu vyvlastnění věřitelů. Jiří Dienstbier (ČSSD) ministr pro lidská práva dokonce navrhuje, aby dlužníci nemuseli během 5 let uhradit ani těch mrzkých 30 procent dluhu, tak jak je tomu dosud. Už jenom schází zrušit dluhy úplně. 

 
Kdo však v této hře mravný, kdo nemravný a kdo populista?. Vezměme si za příklad pohledávku z jízdy „ na černo“. Poprvé dlužník porušil pravidla tím, že cestoval bez platné jízdenky za zhruba 25 korun. Podruhé, když při přepravní kontrole nezaplatil na místě či do 5 dnů sníženou přirážku k jízdnému 800 korun, ani později plnou cenu 1500 korun. Potřetí, když nereagoval na výzvu k úhradě dluhu, kterou před podáním žaloby věřitel musí odeslat, jinak mu soud nepřizná náklady soudního řízení. Počtvrté, když nesplnil pravomocné rozhodnutí soudu. Popáté, když po zahájení exekuce  nevyužije lhůtu 30 dnů na dobrovolné zaplacení, kdy může získat slevu 50 procent z odměny exekutora. Vůbec ale nehraje roli, že výzvy věřitele a korespondence od soudu či exekutora nebyla doručena. Dlužník přece od začátku ví o svém závazku, může kdykoliv zaplatit jak věřiteli, tak do soudní úschovy. Kromě toho, existuje několik možností jak si zajistit doručování pošty. Pro svéprávného člověka musí platit, že „neznalost zákona neomlouvá“ a také „nejlepší obrana před exekucí je nedělat dluhy“. Jestliže pro některé lidi toto neplatí, jak  mohou mít zároveň volební právo?

  
       Na světě to tak chodí, že každý má vlastní pravdu a nikdo nechce nést odpovědnost za své činy. Ve věznicích jsou samí nevinní a jak se zdá, všechny dluhy jsou nespravedlivé. Pár sporných kauz vybraných z několika milionů soudních řízení má doložit nelidskost systému a zároveň posloužit jako hrot beranidla, kterým se má zbourat princip „dluhy se platit musí“. Přitom bez znalosti soudního spisu vůbec nelze říci, kdo je v právu a zda  srdceryvné historky nejsou jenom účelové lži.

     V této rozhárané době část nepříliš úspěšných exekutorů vycítila šanci vyřešit nízké tržby svých úřadů. Uvnitř své stavovské komory zřídili platformu za tzv. teritorialitu, podle níž by soudy přidělovaly případy pouze exekutorům sídlícím v jejich obvodu, a to hezky popořádku. Kromě líbivých slov, které od 15. století opakují všechny cechy na světě, však neexistuje žádný racionální důvod k zavedení územního principu. Telefonní a poštovní tarif je stejný po celém území Česka a  náklady na exekuce movitých věcí (bytové zařízení, osobní věci) na druhém konci Česka jde omezit zákonem. Všechny ostatní argumenty jsou naprosté výmysly.

      Věřitelé si v současnosti vybírají exekuční úřady podle rychlosti zahájení exekuce a provedení tzv. součinností (tedy obstavení bankovních účtů, mzdy, důchodů, dávek, nemovitostí). Dalšími vyhledávanými službami jsou dálkový elektronický přístup do exekučního spisu, používání značek věřitele při vzájemné komunikaci, poskytování informací o případu. Všechno tohle by územní kartelizací padlo. Zákonodárci by měli spíše posílit komfort všech věřitelů (i těch malých), a to počínaje nárokem na dálkový přístup k informacím až po možnost jednoduché a bezplatné výměny neschopného exekutora. Když jde téměř zdarma přecházet mezi telefonními operátory, proč ne mezi exekutory? V reakci na hrozbu zavedení teritoriality nedávno exekutoři (tentokrát všichni, velcí i malí, úspěšní i neúspěšní) vznesli požadavek, aby jim věřitelé poskytovali nevratnou zálohu až 6000 korun. Sečteno a podtrženo. Díky zaručenému přísunu kauz od soudů (teritorialitě) a povinným zálohám by tak získali přísun peněz, aniž by museli cokoliv dělat.

Žijeme ve světě, kde vymahatelnost dluhů je spojeno s rizikem exekučního zabavení věcí. Ano, jsou případy, kdy někteří z nás musí u soudu z exekutora páčit neprávem postižený majetek, i autor musel takto bránit housle své dcery. Politici se mohou plně oddat populismu a znemožňovat vymáhání pohledávek. Potom nás ale čekají opakované sanace bank z našich daní a nebo pozvolný propad do polosvěta, kde půjčují jenom lichváři a dluhy nevymáhají exekutoři, ale holohlaví „týpci“ údery palice do kolen.