Alfred Kubin, z Litoměřic do Muzea Käthe Kollwitz v Kolíně nad Rýnem

„Od samého narození jsme obklopeni strašidly, ochromujícími, sajícími, svádějícími, radícími, dobromyslnými, ale také směšnými.“ (Kubin, 1933)

Grafiky, skici, perokresby, ilustrace, literatura, film, hudba.
Retrospektiva díla Alfreda Kubina, rodáka z Litoměřic, je k vidění v rýnskokolínském muzeu do 4. prosince. Grafik a německy píšící literát Alfred Leopold Isidor Kubin se nedlouho po narození stěhuje s rodinou do Salzburku. Později se rodina usadila v rakouském Zell am See. Studuje uměleckou školu v Mnichově, objevuje Goyu a Maxe Klingera, ovlivnil jej Edvard Munch, Paul Klee, Oskar Kokoschka, Hieronymus Bosch, filosofové Kant, Nietzsche, Schopenhauer. Ilustruje literaturu (E.T.A Hoffmann, Edgar Allan Poe, Voltairův Candide a řada dalších). Jeho tvorba je ovlivněna časnou smrtí matky, tety, snoubenky, dvěma světovými válkami, v nichž ztratil mnoho přátel, vztahem k ženě Hedwig a přátelstvím k rodině Koeppelových. Kubinova díla, která Hanne Koeppel v roce 1982 darovala galerii Ostdeutsche Galerie v Regensburgu, tvoří  základ nynější retrospektivní výstavy v Muzeu Käthe Kollwitz. Alfred Kubin zemřel ve dvaaosmdesáti letech 20. srpna 1959 ve Zwickledtu u Wernsteinu na řece Inn, kde žil od roku 1906 v „Arše“, jak nazýval svou vilu.

Kubin kombinuje zvířecí a lidské údy s ostatní přírodou. Jedni shledávají v jeho grafikách fantaskní světy, strašidla, noční můry. Jiní v nich vidí ironickou grotesku: defilé mutovaných potvor, výsměch apokalyptickým vizím, vtip, jímž Kubin ukazuje skutečný svět. Zjednodušené rozdělení Kubinovy tvorby na období „strašlivých“ raných a „komických“ pozdních děl, jak jeho tvorbu představila stať v katalogu Ostdeutsche Galerie, nynější výstavě v Muzeu Käthe Kollwitz neodpovídá.

Díla z let 1903-1906: stříkaná perokresba „Bahno“, z něhož se pokouší vyčerpaná žena uniknout hrůznému obtěžování tří obrovitých mloků, tyčících se za ní jako skály. Chce uniknout proměně, která ji čeká. Na obraze „Opice“ je žena vpíjena do zvířecího, opičího těla. „Souchotinář“ vlastně není mužem, nýbrž ženou. „Zlý hadí duch“ ukazuje ženu v bahně, které se z hlavy klube hlava hada. To vše jsou motivy proměny, jakou známe od Franze Kafky, která lidem hrozí ve Válce s mloky od Karla Čapka a uskutečňuje se v Ionescových Nosorožcích stejně jako ve „vetřelcích“ švýcarského výtvarného umělce H.R.Gigera. A teď ji vidíme v dílech Alfreda Kubina.

Co skutečně vidí novorozené dítě, když poprvé spatří svět? Strašidlo. S obrovskou hlavou bez vlasů, bez těla, s vypoulenýma očima, s mnoha končetinami, chapadly, tykadly, klepety, která ho zkoumají. Obraz  z roku 1903 nazvaný „Hodina narození“ byl použit rovněž na plakátu zvoucím do muzea Käthe Kollwitz.

Kresba „Morfiový čert“ ukazuje obrovského červa vinoucího se nad propastí, se zobanem zakončeným drápem, který připomíná injekční stříkačku. Kubin dílo věnoval své ženě Hedwig poté, co se zbavila závislosti na morfiu, kterým ji lékaři předávkovali po operacích.

Alfred Kubin: „Jak ilustruji? V mém případě je nutný vždy silný duševní zážitek. Čas, abych zcela pronikl do literárního díla, je mnohem delší než hodiny, které pak trávím u stolu kreslením.“

„Na smrtelné posteli“ zní název ilustrace k povídce Franze Kafky „Vesnický lékař“. Kubin se vyhýbá vrcholným scénám Kafkovy prózy a soustřeďuje se na scény doprovodné - s tím, že co nemá být nakresleno, nekreslí. Kreslí průběh lékařské prohlídky, nikoli její výsledek, nikoli ránu, v níž se hýbají červi.

Kubin nad kreslířským stolem usíná, nad kreslířským stolem se probouzí: jedenáctiminutový film „Dobrodružství kreslicího pera“ -  s Alfredem Kubinem, s jeho kresbami, s jeho textem, s hudebním doprovodem - nás v krátkosti seznámí s umělcovou inspirací, způsobem práce a životem.

Na jedné z kreseb se mladá pomocnice snaží zkultivovat Kubinovu neudržovanou zahradu ve Zwickledtu a vytvořit svou představu květinové zahrady. Marně. „Hanne Koeppel v zahradě Zwickledt“ sází v dešti cibulky květin. Sazenice, jednu po druhé, za ní vytahuje ze záhonu Kubinova domácí, ochočená vrána. Dvaatřicet Kubinových cikánských karet pro věštkyně nemá  předpovídat, ale pochybovat: Co je to neřest? Co je ctnost? Zjednodušené dělení tradičních věšteckých karet na ctnost a neřest Kubin odmítá.

Alfred Kubin: „Grafika je pro mě primární stav, kolorit je potom radost z něho“.

Ironii nepostrádají ani Kubinova počáteční díla. Ke konci jeho života však témata komická převažují, grafiky jsou veselé i svou barevností. „Groteskní tanec“, scénické obrazy rakouské vesnice s dosud zachovanými pohanskými zvyky: kolem Vánoc táhnou vesnicí čarodějnice a čerti. V kresbě „Přivítání zásilky vína“ Kubin děkuje rodině, která ho vínem zásobovala a objímá muže s tělem v podobě láhve, přátelsky pozorován svou ženou. Na blahopřejném vánočním autoportrétu zpodobil sám sebe jako čerta. Barevně veselý akvarel „Rodina Kubinových gratuluje!!“ vznikl už v roce 1905. Aby nasvítil zrcadlem zdobeným moudrou sovou skupinu „hříšníků“, kteří před ním v hrůze prchají, vystupuje ze svého hrobu šprýmař Enšpígl. Komická je i „Poslední jízda Dona Quijota“ z roku 1936.

Inspiraci čerpá Kubin v Čechách: ze šera úzkých postranních uliček pospíchá žena s nákladem na zádech, nadměrný ranní stín je jejím strašlivým průvodcem. V přechodu z noci ke dni, ve svítání, shledává Alfred Kubin prapůvod veškerého strachu. Téma je na výstavě zastoupeno díly „Žena z Čech“ a „Svítání“. Jiná česká, přesněji rakousko-česká témata: „Alfred u Lužnice na české hranici“, „Na rozcestí/Pochybování“. Erbovní český lev si vykračuje v obraze „Na české hranici“. Na výstavě v Kolíně nad Rýnem ale marně hledáme jiného Kubinova erbovního lva uvedeného v katalogu, dílo „Český lev“, vzniklé kolem roku 1945.
Kubinův Rýbrcoul alias Krakonoš je komický. Není to strašný lesů pán. Jednou sedí jako král na dřevěném trůně připomínajícím posed k pozorování a lovu zvěře, jindy má na hlavě místo koruny vztyčený culík vlasů, v ruce dlouhé, o zem opřené žezlo s tureckým půlměsícem. Další Rýbrcoul je figura s tuláckou čapkou, zakomponovaná do krajiny. Jiný Rýbrcoul je zobrazen jako muzikant. Šumař v koruně stromu.
Alfred Kubin je inspirován svými toulkami a zážitky ze Šumavy, z okolí Lužnice, z pralesa Boubín, z oblasti, která ho přitahovala do konce života. Všechny své Rýbrcouly čili Krakonoše tak umístil nikoli na česko-německé pomezí do Krkonoš, nýbrž na pomezí rakousko-české, na Šumavu. Rýbrcoulův „Poslední pobyt na Šumavě“ se datuje rokem 1945.

Chloubou rýnskokolínské výstavy je rekonstrukce asi pětimetrové řady kreseb s Kubinovým literárním doprovodem, která v této podobě nebyla od roku 1931 vystavena. Alfred Kubin, nespokojen se svým nakladatelem, který mu kresby namísto v podobě skládačky vydal jen jako samostatné listy, nechal dílo v roce 1931 vystavit jako nástěnné panorama v Hamburku. V dané podobě je teď v Muzeu Käthe Kollwitz k vidění od té doby vůbec poprvé.

Koncepce Muzea Käthe Kollwitz je zaměřena v první řadě na vzdělávání, o čemž svědčí nejen kurátorská práce, ale i to, že probíhající výstavu Alfreda Kubina „Nebenwelten“ (Vedlejší světy), stejně jako všechny ostatní výstavy včetně stálé expozice malířky a sochařky Käthe Kollwitz, je možné zhlédnout za nízké vstupné 3 eura (zlevněné 1.50, skupiny žáků a studentů od 15 osob 1 euro). V neděli a o svátcích v 15 hodin je pro skupiny k dispozici odborný průvodce zdarma. Výstava byla doplněna koncertem „Alfred Kubin - hudba a skladatelé jeho doby“ s díly skladatele Alexandra von Zemlinského, šéfa někdejší opery Nového německého divadla v Praze. Dále ji provázejí speciální prohlídky pro studenty, diskusní fórum, přednášky, pro děti program seznámující s výtvarnými technikami Alfreda Kubina nebo prohlídka s názvem „Žádný strach před Alfredovým světem!“

Na výstavě strávíme dobré tři hodiny. Společný katalog, vydaný k loňské expozici v Ostdeutsche Galerie v Regensburgu, koncepci nynější výstavy v Kolíně nad Rýnem neodpovídá. Do muzea Käthe Kollwitz jsou zapůjčena díla nejen z Regensburgu, ale také ze soukromých sbírek a galerií z Lince, vídeňské Albertiny, Kolína nad Rýnem a New Yorku. Z českých sbírek zde nenajdeme nic.