Udělal jsem takovou zkušenost, že státní zaměstnanec zůstane líný jak věš i za jakékoliv peníze od soukromého zaměstnavatele a že sebepravicověji se tvářící bolševik, se stejně k idejím, které mu vtloukali do hlavy a které živila závist, nakonec vrátí. Tohle je krásně vidět na bezradnosti, s kterou vláda chce šetřit. Nikdo nikde nevěří v nabídku a poptávku, nikdo nevěří v soutěž a nikdo nechce, aby to důchodci odnesli stejně jako ti co pracují. Takže nakonec to skončí vyššími daněmi pro ty, co nemohou utéci, a finálně zhroucením měny. O příjmy nakonec přijdou i hasiči, soudci a důchodci. Tady žijeme v tak zoufalých socialistických iluzích, že odboráři ženou lidi do stávek ve firmách, které jsou na hraně bankrotu, nebo které tu už dokonce vzdaly. Může být někdo blbější?

    Krizi ve fabrice jsem se snažil řešit tím, že jsem ředitelům vtloukal do hlav příklad Baťových dílen a Čubových mikrostruktur. Moji bývalí bolševici chtěli jako berani furt normovat a úkolovat. Stejně jako naši socialisti ve vládě. Tímhle způsobem to skončí jak za socialismu, kdy úsporná opatření vedla k tomu, že nebylo na naftu, když měly pluhy vyjet odklízet napadaný sníh. Byly peníze jen na to, aby pracující seděli (v hospodě) a čekali až vláda něco vymyslí. Teď tak to bude ve všem erárním. Mzda ve státním bude s podmínkou, že nic dělat nebudou, aby nespotřebovali třeba jen papír nebo elektriku do počítače. Policajt k vraždě nepřijede, protože šel pěšky do sousední vesnice vyšetřovat ukradenou slepici (a dostane za to vajíčka). A asi zlevní úplatky. Každý se bude cítit oprávněn něčím si ve státní službě přilepšit.

    Když si stěžuji, že ve vládě nejsou ekonomové, (opravdoví) právníci, tak je podstatná změna proti minulosti. Dřív některý významný komunista mohl mít baťovské kořeny nebo rodiče ještě doma dělali rodinné rozpočty a to jej nutilo se chovat trochu rozumně. Dnes jsou všichni jen odchovanci vědeckého komunismu, státního odchovu, a není tam nikdo, koho by aspoň ve Slušovicích umravnili. Dokonce Nečas přiznal svůj despekt k ekonomům, když tvrdil, že dnešní úspory jsou jen účetní operace a tvůrčí činnost vlády přijde až příští rok. Vsadím se, že by nezvládl ani výkaz „cash flow“ ani konsolidovanou závěrku. Účetní operace a kór optimalizační jsou naopak nesmírně náročnou a tvůrčí činností. Z toho vyplývá, že ve vládě je nenapadne a nemají kvalifikaci, aby zavedli projektové financování svých agend. Pak by mohli ministři učinit soutěže, který ze zaměstnanců kterou agendu udělá za míň peněz. Ty agendy co nebude chtít dělat nikdo, ty, co nebude umět ministr srozumitelně zadat a na které nezbudou peníze, pak prostě může zrušit. Je to lepší, než když plošně nebude fungovat nic. Představte si, jaké by musely být nakonec úspory obrovské, kdyby byla možnost státu nabídnout, že se tam v úřadu budu flákat za míň než ti, co se tam flákaj dnes.

      V situaci absolutní ideové vyprázdněnosti, když ODS chce za peníze těch bohatých nebo ze zadlužení dětí získat důchodce jako voliče tím, že jim budou z lékáren donášeny léky domů, je beznaděj dokonána. Důchodci pro budoucnost volit určitě nebudou. Proto se neprosadí žádná myšlenka a to, že bychom mohli mezinárodně konkurovat komerčním školstvím a zdravotnictvím, to je mimo možnosti chápání našich elit. Ani taková jednoduchost, aby v případě nedostatku peněz než vůbec byly dálnice budovány aspoň jen v jednom profilu, jako se jezdí mezi Pardubicemi a Hradcem, tu nemá šanci. Pak se nemůžeme divit, že v diskuzích na internetu najdete i takový komentář: „Vždyť jak někoho vezmete na dobu neurčitou, zvedli jste své zadlužení o 150 tisíc. A pokud se vám nepodaří na to rychle nahrabat, milý zaměstnanec Vás pošle do konkurzu a stát nejspíš do kriminálu.“ Neviděl jsem nikde ani náznak, že by nějaký politik chápal, že nejde o důchodce ale o to, přemluvit ne někoho ale mnohé, aby se odvážili jiného zaměstnat! To Nečas a spol. vzdali rudým odborům jako první a tím vlastně vzdali všechno. Pokusil se jim to vůbec NERV někdy vysvětlit? Ale ten ani nikomu nevysvětlil, proč se Poláků krize téměř nedotkla!

    Není prostor ani pro žádnou diskusi. Minule jsem byl nařčen, že považuji Bártu a Johna za pravičáky, když jsem si jen stěžoval, jak jsou jejich vládní kolegové levicoví (jak by mohl být pravicový někdo, kdo šetří vyhozením miliard za jez na Labi). Nikdo jim nepřizná ani positivní roli nového koštěte. Tady nemá šanci na uplatnění svých názorů president, přestože se opakovaně prokazuje, že měl pravdu. Narazil jsem na jednoho prý daleko významnějšího ekonoma českého původu, který Klause kritizoval, že prý, „když se tvrdí, že neregulovaný trh vše vyřeší a o vše se postará, tak by neměl vzniknout prostor pro nějaké podvodníky, kteří budou krok před námi.“ Tenhle kritik vlastně nechtě přiznává, že podvodníci jsou výsledkem regulace, nebo přiznává, že je jen marxistickým odpůrcem trhu. Diskuse nijaká, žádný tábor jedněch proti druhým. To znamená, že jsou jen jedni, dnes nerevoluční marxisté. Podstatné je pak ještě něco jiného a fatálnějšího.
 
    To ignorování reality a ekonomiky vůbec, vede k tomu, že významný bankéř odpověděl EURU na dotaz, co je největší hrozbou či nebezpečím investičního financování v Česku, že je jím nepředvídatelné chování insolvenčních nebo konkurzních správců a konkurzních soudců. Máme dnes soudem potvrzeno, že i nejvyšší soudní hodnostáři protiústavně jako justiční mafie ovlivňují justici. A tohle už platí, ať finálně rozhodování soudů dopadne jakkoliv. Já mám z toho z korupce (sebe)usvědčeného „supreme“ soudu důkaz, že je to tam naprosto běžná praktika. Ve prospěch konkurzní mafie je ten soud schopen popřít své předchozí rozhodování a potvrdit nezákonná rozhodnutí soudů nižších, které se odmítly navzdory Ústavě a mezinárodním smlouvám zabývat žalobou oběti konkurzní mafie.
 
    A víte jaký ten „supreme“ soud uvedl důvod. Žalobce, oběť konkurzní mafie, se provinil tím, že uvedl „těžko pochopitelné tvrzení, že výsledkem bylo bezdůvodné obohacení, které bylo neznámými pachateli za zcizeno před nebo po prohlášení konkurzu velmi ziskového úpadce s bilancí 480 milionů korun zisku po zdanění k prohlášení konkurzu“. V právním státě by bylo soudu prvního stupně nařízeno, aby provedl důkazy. Stačí na to dvě soudem potvrzené účetní rozvahy, které jsou v soudním spise a z kterých vyplývá, že se konkurznímu soudci ztratilo 700 miliónů korun. Tady je možné, aby soudci „supreme“ soudu, kteří mají odstraňovat to, že prvostupňové a odvolací soudy vyloží zákon jednou tak a podruhý naopak, klidně zavedou jistotu nezákonnosti i tím, že se schovají za to, že nechápou fenomén „velmi ziskového úpadce s 480 miliony korun zisku po zdanění k prohlášení konkurzu“ jako srozumitelný důkaz nezákonnosti konkurzu a korupce. Tohle může být opřeno jen o jistotu toho, že nějaký konkurzní mafián domluvil, že to pokryje i soud poslední instance, který řekne, že ústava pro tento případ neplatí nebo že nemůže zasahovat do ústavou chráněné nezávislosti (zkorumpovaných) soudů.

    Můžu prokázat (není kde), že konkurzní mafie tam má naprosto běžně zastání. Ve prospěch konkurzní mafie nařídil odvolací soud soudu prvního stupně, že má jednat o pohledávce správce konkurzní podstaty, který nebyl poškozeným ale jen křivým svědkem v trestním řízení, když tato pohledávka by již byla, pokud by opravdu existovala, osm let promlčená. Odvolacím a supreme soudem zmanipulovaná nezákonnost, že by v 48ým a 89ým nikdo právně a ekonomicky gramotný nevěřil, že to může dojít tak daleko. Proti tomu není odvolání, protože se odvoláváte proti někomu, kdo ve prospěch mafie zneužije toho, že odvolání proti rozhodnutí, které sám nařídil, sám zamítne. Tady se dokonce zjevná skutečnost považuje za sankciovatelnou urážku soudu. Jedna z obětí konkurzu dostala pokutu 25 tisíc za to, že uvedla v žalobě v souvislosti s konkurzem slova „zločinný a nezákonný“. Ani žalovaný a ani odvolací soud neměli odvahu poukázat, že by některé z těch tvrzení bylo nepravdivé. Vládní protikorupční program justice převede do formy, že bude nezákonné o korupci mluvit a vláda se s tím díky omilostnění všech starých i nových pandurových provizí smíří.

    Některá soudní rozhodnutí mi na dokreslení stavu připadají až záměrně idiotská. Ten usvědčený zkorumpovaný supreme soud šíří justicí pěkně zlotřilou a spravedlnost vylučující praktiku. Sáhodlouhým textem zdůvodní, že 1+1=2, aby na konci stálo, a protože 1+1=3 jsme rozhodli takto ... a proti tomuto rozhodnutí není žádný opravný prostředek možný. Jediným účelem takových idiotských rozhodnutí může být demonstrace výzvy všem potencionálním účastníkům řízení, že o právo vůbec nejde, že je jen jejich starost si nalézt spolehlivého prostředníka pro předání obálky. To co tady průběžně referuji možná nemuselo nastat, kdybychom hned na začátku před deseti lety splnili požadavek advokáta, který ten soud a prokuraturu umí, na předání 20ti miliónů korun. Příklad idiotského rozhodnutí ještě přidám:

    Exekutor sepsal místo majetku dlužníka majetek čtyř jiných osob pod střechou domu, kde nechávali dlužníka přespat. Všichni museli žalovat věřitele, s kterým neměli nic společného. Ve třech řízeních dlužník byl vedlejším účastníkem, protože hájil svůj zájem, aby mu nebyl připsán majetek někoho cizího, protože tím by získal zdanitelný příjem a byl vmanipulován do trestného činu maření úředního výkonu a krácení daně. Ve čtvrtém řízení odvolací soud vyložil zákon úplně opačně než ty tři soudy předchozí a řekl, že dlužníka se to vůbec netýká. Jak se dlužníka netýká, že exekutor prohlásil majetek třetích osob za dlužníkův majetek, to odvolací soud nevysvětlil, protože stále požívá nad občanem bolševickou moc. Absolutní bezpráví a absolutní nepředvídatelnost soudních rozhodnutí.

    Vše má kořeny v bolševickém třídním právu. Kindl v Plzni ani svého oblíbence, dřív než ho poslal ministrovat, ani pořádný právo vlastně neučil, protože ten v novele exekučního řádu neudělal nic proti tomu, že exekutoři mohou svévolně zasahovat osobám, které nejsou dlužníky, do jejich vlastnických práv. Dokonce se praktikuje, že soudy jako ve všech těchto případech trvají na tom, aby vlastník bytu nebo nájemce kanceláře prokazovali, že v bytě či kanceláři deponovaný majetek je jejich. Dokonce, aby to prokazovali žalovanému věřiteli, kterého nikdy neviděli a neslyšeli, kterému nic nedluží a který nikdy netvrdil, že to je majetek dlužníka. Popření všech principů práva, v kterém korupce může jen kvést!

    Na potvrzení všeho, co tu kritizuji, jsem dostal skvělý aktuální důkaz. Dokonce jsme v situaci, kdy je nutno pochopit důsledky rozhodnutí Ústavního soudu o tom, že se soudcům nesmí snižovat platy. Pro ekonomicky gramotné z toho plyne závazek pro ČNB, že pokud vládě nikdo na platy soudců nepůjčí, pak musí ČNB vládě na platy soudců peníze natisknout. Justice prokázala, že je zcela mimo ekonomickou realitu a protože je třetím pilířem státnosti, je náš stát totálně ztracen. Pro ekonomicky negramotné (i Moravec z ČT) je to totéž, jako nařídit otevřít sýpky a nechat rozemlít osivo na mouku na chleba pro potřebné. A znovu se ukazuje, že Klaus měl v parlamentním projevu pravdu. Ústavní soud nejen mění Ústavu a zákony, ale sabotuje vládní protikrizová opatření (vládní program můžou zahodit), podrývá naši měnu, bohatství národa. Jediným řešením je devalvace naší měny, její rychlejší znehodnocování než bude růst platů ve státní sféře a důchodů. Jen tak lze odstranit dluhovou nerovnováhu, která budováním sociálního státu na troskách socialistického státu vznikla. Zase na druhou stranu to bude významné proexportní opatření. Jenže zisk z exportu nám stejně nepatří a tak chudnout budeme i navzdory rostoucímu exportu.

    Je významným rizikem, že tady jsou silné protinárodní vlivy, které chtějí, abychom zůstali v tom našem chaosu a tím zůstali v područí ruských či německých zájmů. To, že tyto vlivy převládají, dokazuje i to, že v parlamentním projevu Klause kritici našli zásadní chybu v tom, že neřekl, že suverénem je lid prostřednictvím Parlamentu, ale jen zkratku, v které lid vynechal, aby tím opět odvedli, jako vždycky, diskusi od všeho podstatného. Jako například, že všech 15 soudců Ústavního soudu chce stabilní mzdy. To je přiznání, že dodnes nepochopili, že nic není stabilní a hodnota peněz je v čase nesmírně proměnlivá. Oni se vlastně přiznali, že jejich chápání práva není odvozeno od desatera tak, jak to platí pro severoatlantickou civilizaci, ale od vědeckého komunismu, přesvědčení, že tu jsou jistoty a ti bohatí kapitalisté jsou jim něčím povinni a když tu žádní bohatí kapitalisté nebudou, tak aspoň ti co pracují v nestátním. Navíc přiznali, že je logické, aby se soudce s pocitem malého příjmu dal korumpovat. Škoda, že pro nás už není poslední instancí Bůh, ale tito soudci! Když je tohle možné u Ústavního soudu, představte si, co se děje na okrese nebo v konkurzech, když bohatí justiční (konkurzní) mafiáni mají ze zdanění bohatých justiční prázdniny.