Právo, které nám justice ukradla
Jan Suchánek

    My, osvobození z čtyřicet let trvající farmy zvířat jaksi nechce přijmout jakoukoliv odpovědnost za svůj stát a protože my jsme lid, který zde má svrchované práva, která nevykonává výměnou za právo zkonzumovat hned to, co z národního bohatství po bolševickém řádění zbylo, nebo za právo si zvolit ty, kteří si na dluh našich dětí na naši okamžitou spotřebu půjčí. V tom nám uniklo, že zemi ovládají mafie, které této naši slabosti využívají. A ukradly nám i právo na spravedlnost.

    Všichni se máme natolik rádi, že se nám tomu ani nechce věřit. Navíc, když úpadek má i mnoho dalších příčin a jsme manipulováni, abychom se zabývali jen těmi povrchními. K potvrzení mého tvrzení o fatálním vlivu naší zkorumpované jurokracie mám nesporný příklad. Tedy spíš jen té méně zkorumpované části, to je soudců, protože prokurátoři, kteří mají tak podivná pravidla, že nesmí škodit na nejvyšším státním zastupitelství ale na kraji ano, jsou mimo kategorie měřitelnosti jejich korupce. Sociologům a politologům k potvrzení mé hypotézy doporučuji teorii nejistoty. Pak je možno dosáhnout vysokého stupně jistoty.

    Právo, které nám bylo ukradeno je vlastně právo na spravedlivý proces před nezávislým soudem. To je chráněno Úmluvou i Listinou na ochranu lidských práv a svobod a tím tedy i pod ochranou Ústavy. Tady bych mohl narazit na obtíže s dokazováním a tomu se snadno vyhnu, když poukáži na právo, které to zásadní a základní podmiňuje a je definované jinde. V zákoně o soudech a soudcích je paragraf 80, který definuje, že „soudce je povinen při výkonu funkce se zdržet všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů“. A tahle jeho povinnost je současně naším právem na „důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů“, když ten zákon jakékoliv provinění soudce proti této jeho povinnosti považuje za kárné provinění a ukládá předsedům soudu a ministrovi spravedlnosti navrhovat takovému soudci kárné provinění.

    Takže při užití logického součinu, který naše postbolševická justice také ignoruje, nám všem ostatním musí vyjít, že tam, kde není „důvěra v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů“, tam ani není právo na spravedlivý proces před nezávislým soudem. Abych tohle ověřil, přestal jsem soudce, kteří demonstrativně jednají pro justiční konkurzní mafii označovat za podjaté nebo vyloučené z řízení, protože podle občanského soudního řádu, když lžou, podvádějí, jednají v rozporu se zákonem nebo se dokonce účastní trestných činů v průběhu soudního řízení, není to důvod k jejich vyloučení. Jejich nezávislost se ztotožňuje s trestní imunitou. Začal jsem se hlásit ke svému právu na „důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů“, kterou mi dle zákona musí soudce zajišťovat i v průběhu řízení. Absolutní neúspěch. Žádný soudce, kterému jsem i protokolárně nebo písemně sdělil, že jeho nezákonné jednání je podle zákona kárným proviněním, nepředal tento podnět účastníka řízení svému předsedovi soudu. Dokonce to neudělal ani jeden odvolací senát. A zákon jim to všem dokonce ukládá.

    Jeden zvlášť zkorumpovaný soudce se opakovaně bránil tím, že lhůta k výhradě podjatosti je pouze 15 dní, a najednou, když jsme po letech začali využívat poukazu na kárné provinění, se domluvil s kamarády na odvolacím soudu, že je to jen výhrada podjatosti. Po roce bude zamítnuta. Protože jsem důsledný a jako oběti justiční konkurzní mafie mi nic jiného nezbývá, několikrát jsem podnět s kárným proviněním soudce poslal ministru korupce a spravedlnosti a samozřejmě předsedovi toho konkurzního soudu. Oba mi sdělili, že nemám na nějaký subjektivní pocit „důvěry v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů“ právo, protože oni vědí, že nic, co by ji mohlo ohrozit, se nestalo. Tím mimo jiné s bolševickou nadřazeností pošlapali mé Ústavou chráněné právo na moji čest, protože jejich jednání je totožné s označením mé osoby za nesvéprávnou.

    Dokonce ani správní soudy se mne nezastaly, když jsem tvrdil, že ministr a předseda soudu, když jednají jako úředníci státní správy s kárnou pravomocí dle zákona, by měli podle zákona jednat. Poukázali na to, že takovým rozhodnutím o popření mého práva na „důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů“ nebylo zasaženo do mých práv (asi proto, že žádná nemám) a takové rozhodnutí nepodléhá přezkumu ve správním soudnictví. Je pozoruhodné, že ve prospěch justiční konkurzní mafie už justice protiústavně definovala druhé úřední rozhodování soudů, které nepodléhá žádné kontrole, když občan má mít dle Úmluvy vždy aspoň jednou právo na opravný prostředek. To první je nekontrolovatelný dlouholetý (k promlčení trestných činů) seriál úředních rozhodnutí konkurzního soudce mezi prohlášením konkurzu a schválením úhrady malých zlomečků pohledávek okradených konkurzních věřitelů.

    Je mimo jakoukoliv pochybnost, že „nedůvěra v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů“ je převládajícím pocitem v této zemi. Nikdy jsem ale neslyšel, že by někdo uspěl nebo se jen pokusil tohle právo uplatnit, tak silně naše duše zůstaly na farmě zvířat George Orwella, pardon, bolševiků. K tomu patří strach účastníků řízení a jejich advokátů, že se jim soudce pomstí za tu odvahu uplatnit svá zákonná, Ústavou chráněná práva. Jenže strachy podělaní jsou i všichni novináři. Pokud přijmeme falešný výklad zákona od zkorumpovaných předsedů soudů a ministrů spravedlnosti, že tohle právo se netýká účastníka soudního řízení, pak proč není volání po kárném potrestání těch soudců, kteří novinářům odmítají vysvětlit své kuriózní rozsudky? To je jejich absolutní pohrdání „důvěrou v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů“ všech ostatních občanů. A u nás nic. Jak jsem řekl. A až vyroste strachy nepodělaná generace, bude pozdě. To bude vládnout právo šária. Teda jestli to Číňané nezastaví.

    Napadá mne krásný příklad toho, co nás čeká, když převládne vláda jurokracie. Řekněme, že politici jsou na tom o něco méně špatně než soudci, protože to nemají na furt i když strany organizují tak, aby to na furt měli. Tihle politici z nás udělají žebráky, protože se rozhodli pro drahou elektriku ze slunce. Včetně ODS, protože to posvětil její senátní klub. Soukromý sektor na tuhle fatální blbost reagoval nesmírně rychle, že to bylo i mimo možnosti chápání politiků (a mimo možnosti našich peněženek). A teď si představte, tu ještě šílenější neschopnost justice se přizpůsobovat. Teda tomu, že zde už nemáme diktaturu vedoucí síly společnosti. Z amerických filmů vidíte, jak z veřejnosti soudce vyvolává svědky. Tady soudci s jedinou mnou zažitou výjimkou prolamují anonymitu v soudí síní přítomné veřejnosti, aby případné svědky mohli ze soudní síně vyhnat jak za bolševika. Není to v žádné právní normě, takže to dělají nezákonně a navíc negramotně, protože se tito svědci mohou dovědět co se v soudní síni děje ze zvukového záznamu, který už soudci nemají odvahu zakázat. Dvacet let jim nestačí, aby se novým poměrům aspoň trochu přizpůsobili.

    To je jen malý střípek bolševických tradicí, které z nás dělají stále nesvobodnou zemi a i chudší, protože s drahou elektrikou už ani svoji skvělou polohu v středu Evropy nedokážeme zpeněžit. A bez změny v justici (a volebního systému) bude hůř. Ono je totiž zřejmé, že náš volební systém i justice generují vládu ignorance, protože neschopnost si uvědomit tu sabotáž konkurenceschopnosti naší ekonomiky a následující ztráty pracovních míst je umocněna i tím, že nikomu nedochází, že jako zdanění nafty přesměrovalo významnou část její spotřeby do zahraničí, tak stejně je možné, že průmysl nakoupí elektriku jinde a když ne, tak nám už dokonale zlikvidovali svobodný trh. My jako největší idioti ztratíme další miliardy na znehodnocení ČEZu. Menší spotřeba jeho produkce bude znamenat ještě větší podíl elektriky ze slunce a tím ještě větší průšvih, větší nárůst ceny. Aby byl zakryt absolutní nedostatek kvalifikace, tak se dnes budou naše elity zabývat tím, že zakážou činnost detektivních agentur, aby pak zjistili, že zákaz je v rozporu s Ústavou chráněným právem manželek politiků slídit, s kým jim manžel zahýbá.
 
    Z minulého textu se vytratil hypertextový odkaz na perfektní svědectví známého novináře Janka Kroupy o korupci v naší justici. Proto zde odkaz opakuji. Fakt to stojí za poslechnutí. Jinak je dostupný z této adresy