07.10.2010, Reflex

VEŘEJNÝ DLUH ČESKÉ REPUBLIKY ROSTE v současnosti rychlostí přes 3200 Kč za vteřinu. Tento vlak, jenž se utrhl kontrole zejména kvůli socialistickým vládám, musíme zastavit.

Dluhy České republiky rostou geometrickou řadou a stát si musí půjčovat i na úroky z těchto dluhů. Pokud bychom nepřistoupili k okamžitým opatřením, hrozilo by nám snížení ratingu, nedůvěra investorů, odliv firem do zahraničí a výrazné zvýšení nezaměstnanosti.

V dnešním, globalizovaném světě je to otázka několika měsíců.

Během hospodářské krize vidíme doslova v přímém přenosu několik zemí, kde k tomu došlo. A jmenovatel byl stejný – rostoucí zadlužení. Předejít této situaci můžeme pouze cestou úspor, více letos stihnout nemůžeme. Kdybychom ne učinili nic, schodek rozpočtu by byl příští rok o 80 miliard korun vyšší.

NEZVYŠOVAT PŘÍMÉ DANĚ

Hnací silou naší ekonomiky je export. Abychom o tento motor nepřišli, musíme být konkurenceschopní nejen cenově, ale i kvalitou podnikatelského prostředí. Zvýšením daní či pojistného bychom plamínek zotavení ekonomiky minimálně na několik let udusili. Přemístění velkých firem z jedné země do jiné není složité. Rychlost, s jakou se u nás po vstupu do EU usadily zahraniční firmy, nám může být příkladem. Malé a střední firmy mohou kvůli vyšším daním skončit úplně. A odnesou to nakonec jejich zaměstnanci, kteří přijdou o práci.

Jestliže nechceme zvyšovat celkové daňové zatížení, jsou jedinou cestou úspory. Žádná "zlatá střední cesta" neexistuje. Na tom se shodují nejen odborníci z Národní ekonomické rady vlády. Stát nemůže šetřit jinde než u sebe a šetření pocítí všechny resorty citelně. Pro podnikatele je důležitější důvěryhodnost vlády než krátkodobý pokles objemu státních zakázek. Odbory protestují proti snižování platů ve státní správě. Soukromý sektor však reagoval na složité ekonomické podmínky větší efektivitou. Mzdy tu rostly pomaleji než ve veřejném sektoru a v řadě podniků poklesly, což je pro zaměstnance pořád výhodnější než masívní propouštění. Přesto došlo k citelnému snižování počtu pracovníků. Ve státním sektoru nic podobného neproběhlo. Snižování výdajů místo zvyšování daní má i své pozitivní dopady na inflaci. Bankám zůstane více peněz, jež mohou použít na úvěry firmám, které je v období odeznívající krize velmi potřebují. Velkou část státního dluhu totiž financují právě banky.

Česko je malou otevřenou ekonomikou. Každý ekonom ví, že v takové ekonomice pumpování peněz daňových poplatníků do oběhu nemá smysl. Tím bychom pomohli možná některým čínským výrobcům. Přesto se socialisté chtějí ubírat touto cestou.

Tím ale pracovní místa nevytvoří. Jen nás přiblíží protektorátu Mezinárodního měnového fondu.