Skansen bolševické tuposti
Jan Suchánek

Teď jsme byli svědky toho, že se chilští mesticové dokáží trefit, to znamená, že to umí spočítat, hluboko v zemi do malé jeskyňky, v které jsou schováni zavalení horníci, nebo mám nový počítač, který dokáže i pro mne, který jej měl už za bolševika 32 bitový, dřív nepředstavitelné výkony, a v Paříži bylo auto, které potvrdilo moji hypotézu o nadcházejícím úpadku českého kovoobrábění, protože se tam objevilo první auto bez převodovek, klikových hřídelí a diferenciálů.  A tady se voličům nabízelo, že jim v Praze uděláme za muzeem tunel, aby auta mohly třemi proudy rychle přijet po Nuselském mostě k pěší zóně. Takové elity generuje tenhle volební systém a elita novinářů a politologů vede s Moravcem diskuse, jak ještě lépe vyjádřit poměrným systémem vůli voličů, když jim nevadí, že stále celé volební období volič nemůže vyjádřit nic, protože nikdo nemá svého zastupitele, ani u nás, na malé vesnici.

Aby nebylo ještě hůř, tak by aspoň měla fungovat ta část společnosti a státní moci, která nemusí být poplatná většinovému davu průměrných a podprůměrných jako jsou politici. Ono by to šlo i v politice, kdyby strany, aspoň ty, co se hlásí k pravicovosti, měly vnitrostranickou konkurenci. Že není nutné jen podbízení se sociálně závislému davu, potvrdila důvěra, kterou dali voliči Kuberovi. Já se tady ale většinou specializuji na justici a u té zůstanu i nyní. Své ekonomické kvalifikace užívám jen k tomu, abych připomínal, že až auta budou celý dělat v Číně a software v Indii, pak nám nikdo ani na platy a důchody soudců nepůjčí.

Jde o to, jak tahle vysokoškolsky vzdělaná elita zůstává dobrovolně ve skansenu bolševismu. A pro tohle je označení za tupost až lichotivé. Soudcům kdysi bolševici uložili, aby svou moc použili ve prospěch tvorby nového člověka. Proto se nemohli smířit s tím co žalobce a žalovaný tvrdí a prokazují, ale museli zjišťovat skutečný skutkový stav a vyložit jej ve smyslu třídního světonázoru. Takovým příkladem, který mnozí zažili, byl rozvod, kde se soud nesmířil s tím, že oba se chtějí rozvést nebo dokonce jen chtějí formálně potvrdit faktický stav. Stejně došlo u soudu na zjišťování, jak často manželé spolu souložili a jak to koho uspokojilo. Dnes je doba jiná, platí jiná ústava a stát ani na financování takového soudnictví nemá peníze.

V právním státě by většina soudních řízení měla být řízením sporným, kdy se soud nepídí po zjištění materiální pravdy inkvizičními metodami, jak se dnes ty bývalé praktiky vzletně nazývají, ale stačí pouze zjištění formální pravdy ve virtuální realitě tvrzení účastníků soudního sporu. Ale není tomu tak. A má to významné příčiny. Z dob bolševismu zůstalo pověření justice, aby hájila zájmy státu, což je fatálně neústavní, ale noví politici tuhle praktiku rádi využívají. Takže soudce musí za líné zástupce státu v soudních sporech nezákonně zjišťovat nějaká tvrzení a důkazy ve prospěch obrany státu nebo k zastoupení prokurátorů.

A k této neústavní praxi, o které tady poslední dobou často píšu, přistupuje i další nezákonná povinnost soudců, hájit své kolegy z justiční mafie a tím i organizovaný zločin jako celek. To by bylo v procesu striktně podle Občanského soudního řádu téměř nemožné. Proto se soudní řízení vlečou, protože soudce chce vědět ještě to či ono. To by ve sporném řízení nemělo být vůbec na pořadu jednání. Přestože mám řadu smutných příkladů, jak soudci takhle jednají ve prospěch bílých koní nebo pěšáků mafie,  aby je ujistili, že se nemusí soudu obávat a mohou poslechnout mafiánské bosse, že nesmí ani muknout, jak to opravdu bylo. Například jak jeden mladý soudce již roky nesoudí, protože opakovaně okradeného žalobce vyzývá, aby soudu dodal důkazy, které mají dokázat, že žalovaný zloděj nekradl.
 
Takový neutrální příklad, jak soudce utrácí státní peníze a poškozuje mnoho občanů je třeba následující. Majitel domu poskytl střechu nad hlavou nemajetnému dlužníku. Dům přepadli vykonavatelé exekutora a dokonce policajti před nimi utekli. Jeden poškozený měl štěstí na soudce a svůj majetek dostal rychle zpět díky uplatnění zásady sporného řízení. Další dva se museli dlouho soudit a smířit se s tím, že to není podle zásad sporného řízení. Přestože oprávněný věřitel nikdy netvrdil, že to je majetek dlužníka a soudu to písemně potvrdil, na zabavených věcech byly evidenční štítky majitelů, soud chránil provize exekutora a chtěl je o majetek připravit, což nakonec vzdal, po zbytečném dokazování účetnictvím a nabývacími doklady v právním státě nezpochybnitelných majitelů.

Nakonec zbylo jen ekzekuované kolo odrostlého dítěte majitele domu, které to dítě zdědilo po starším sourozenci a které mu exekutoři zabavili v garáži. Tudíž ani hypoteticky se nejednalo o místnost dlužníka a tak jako celá exekuce to bylo naprosto nezákonné. Po letech se soud začal tím kolem, dnes 18 let starým, zabývat a neuvěřil žalujícímu, že nikým nezpochybňované vlastnictví kola je legitimní. Dokonce k soudu zve majitele domu a tedy garáže a dlužníka, aby je usvědčil, že lžou, když neuvěřil písemným projevům dlužníka, že to není jeho, a rodiče, že to kolo nechal po starším dítěti předělat a renovované daroval mladšímu dítěti. To neuvěření je taky protiústavním útokem na čest majitele domu , majitele kola i dlužníka.

Další takové popření zásad sporného řízení bez vazby na stát či mafii je o případě, kdy soud zjišťuje v USA adresu nevlastního syna nájemníka, který užívá dva byty vzdálené vzdušnou čarou asi 150 metrů, aby získal svědectví, že majitel jednoho bytu nemůže uplatnit zákonný důvod pro výpověď odvozeně od toho užívání dvou bytů. Soud hledá zase po několika letech nic nedělání důvod, aby mohl výpověď zrušit, protože nelze spravedlivě žádat, aby nájemník neměl dva byty. Důvodem nespravedlivosti je podle poznámek soudce ve spisu to, že bývalý partner nájemníka je dnes partnerem majitele bytu. A abychom si osvětlili, jak soud chápe spravedlnost, tak důvodem pro výpověď bylo zjištění majitele, že proti nájemci je vedena exekuce a že nájemce byt pronajímá neúplatně další osobě. To znamená, že nájemce poškozuje své věřitele, maří výkon exekuce a tak se dopouští celé řady trestných činů. A na této trestné činnosti se chce soudce podílet a daňový poplatník zaplatí jednomu Čechoameričanovi výlet do vlasti. 
 
Takhle se soudci vlastně vyhnou tomu, aby skutečně soudili, vytvoří si technologii, která jim umožňuje inkasovat korupční prémie od mafií, a v neposlední řadě vytvářejí nedostatek přístupu k právu, což je za socialismu a sociálního státu důvodem pro zvýšení rozpočtových dotací. Prostě čím hůř, tím líp. A tohle má zvládnout Kindlův chlapec z Plzně na spravedlnosti, který ani nedokázal zabránit tomu, že tu dál řádí fiktivní právníci z Plzeňských práv, kterým nějaký čas šéfoval?!