Spoříme, abychom vytvářeli pracovní místa
Petr Nečas

18.11.2010, Ekonom

 

Parlament schválil zásadní zákony, které nám umožní snížit schodek státního rozpočtu na příští rok na 135 miliard korun. Kdyby neprošly, nemuseli bychom strašit Řeckem. Ale jen proto, že bychom se na "řeckou cestu" již vydali.

Podobná opatření dnes činí vlády po celé Evropě. Dělají je i socialisté ve Španělsku či Portugalsku. Přesto jsme se stali terčem kritiky. Ano, úspory nejsou reformami.

Zpracovat do paragrafovaného znění reformy penzí, zdravotnictví, daní či vzdělávání za několik týdnů zkrátka není možné. Udělali jsme ale maximum.

Zavázali jsme se snížit letos výdaje rozpočtových kapitol o dvanáct miliard korun. Tyto prostředky se zkrátka neutratí. To byl nultý krok. Nyní jsme u prvního kroku. Schválili jsme úsporný rozpočet. Jeho schodek bude o 78 miliard korun nižší, než kdybychom seděli se založenýma rukama. Přesto teď čelíme výhružkám žalob u Ústavního soudu a hrozbě stávky.

Vláda rozpočtové odpovědnosti nesmí být prázdným pojmem. Pokud dnes nesnížíme výdaje, tak za dva, tři roky je budeme muset snižovat několikanásobně více. A to v lepším případě. V tom horším to za nás bude dělat Mezinárodní měnový fond a ten se o jiných řádech než o desítkách procent úspor nebaví.

Vláda si je vědoma, že úspory mírně ovlivní hospodářský růst. Takový dopad je ale minimální a velice krátkodobý. Pro ekonomiku je daleko podstatnější předvídatelné prostředí a zdravé veřejné finance. Státní dluh totiž mimo jiné deformuje trh úvěrů a zvyšuje tlak na růst cen.

Stejně tak špatnou cestou je zvyšování přímých daní. Vyšší zdanění demotivuje k činnosti a vede k tomu, že vysoce kvalifikovaní zaměstnanci a firmy se stěhují do zahraničí, kde je zdanění nižší. Jediné, o čem se můžeme bavit, je změna struktury daní.

Například implicitní zdanění práce je v Česku dle Eurostatu přibližně 40 procent. A já se ptám, proč je lidská práce zdaněna více než dvojnásobně oproti nákupu v supermarketu?

V Evropě prakticky neexistuje závislost mezi růstem ekonomiky a výší schodku veřejných financí. Ještě zajímavější je, že existuje velmi silná závislost mezi nezaměstnaností a schodky. Ale v opačném směru, než by si někteří ekonomové přáli. Data Eurostatu totiž mluví jasně.

Platí, že čím vyšší schodek veřejných rozpočtů stát má, tím má také vyšší nezaměstnanost. Olympijské hry v pumpování miliard eur do ekonomiky tak nenaplnily svůj cíl.

Španělsko má schodek 11,1 procenta HDP a nezaměstnanost 20,8 procenta. Naopak Rakousko má schodek 3,5 procenta HDP a nezaměstnanost pouze 4,5 procenta.

Údaje přitom porovnávají schodky loňských rozpočtů a nezaměstnanost v letošním září. Fiskální stimuly tedy »měly čas« zapůsobit více než devět měsíců. Ale nefungují.

Zdá se tedy, že pro ekonomiku je mnohem důležitější stabilní prostředí a zdravé veřejné finance. Údaje Eurostatu potvrzují, že jdeme správným směrem. Ostatně v žebříčku nezaměstnanosti jsme si meziročně v Evropě polepšili z osmého na šesté místo.

Věřím, že nám i dnešní kritici s odstupem času dají za pravdu. Nejsme populisté, jen chceme pro tuto zemi to nejlepší.

___________________________________________________________________________________