Střepiny z kauzy „Barták“
Zdeněk Jemelík

Skandalizace Martina Bartáka, náměstka ministra financí na neplacené dovolené, dříve ministra obrany ve Fischerově vládě a ještě dříve náměstka ministra obrany, některými rysy připomíná případ Jiřího Čunka. Vzbuzuje proto oprávněně obavy, zda v souvislosti s ní nedojde k nekorektním postupům orgánů činných v trestním řízení, ať již ve prospěch nebo neprospěch podezřelého.

Zatím dostal Martin Barták od některých médií nálepku hlavního mága korupčních rejdů na ministerstvu obrany, ač nezpochybnitelné důkazy předloženy nebyly. Okolnost, že všechny „podezřelé“ obchody, s nimiž je spojován, svými rozhodnutími kryli nadřízení ministři a vláda jako kolektivní orgán, pro média neplatí. Uplatňují proti němu presumpci viny. Měl-li dosud pověst slušného člověka, rozpadá se pod mediálním tlakem na střepiny.

Oprávněnost obvinění nelze posuzovat, neboť žádné věrohodné informace nejsou k disposici. Je ale na místě upozornit na některé mediální „podpásovky“ a jiné nesrovnalosti.

První spočívá již v tom, že váha čerstvého obvinění spočívá na zdůrazňování okolnosti, že William Cabaniss, kterého měl Martin Barták žádat o úplatek, je bývalý americký velvyslanec. To by mělo jeho slovům dodávat nadstandardní důvěryhodnost, neboť ve vnímání našeho bulváru americký velvyslanec je něco na způsob zástupce boha na zemi.

Ve skutečnosti v kritické době již William Cabaniss nebyl v diplomatických službách, byl pouze členem dozorčí rady celkem bezvýznamné a nepříliš úspěšné obchodní společnosti Tatra a.s., a bezvýznamným hostem při společenské části jednání české vládní delegace s představiteli americké administrativy ve Washingtonu.

Ať již byl William Cabaniss v jakémkoli postavení, podle americké protikorupční legislativy měl povinnost o žádosti o úplatek uvědomit příslušné státní orgány, které by zcela nepochybně upozornily českou vládu. To patrně neučinil, čímž se provinil proti zákonům své země. Vláda U.S.A. nepodnikla žádné kroky proti „korupčnickému“ členovi české delegace. Martin Barták naopak prokazatelně nadále požíval důvěru ministra obrany U.S.A., což je zřejmé z toho, že jím byl později několikráte přijat k jednání.

Zvláštní je i to, že William Cabaniss poskytl informaci o údajném nevhodném jednání Martina Bartáka až tři roky po činu. Zdůvodnil to prý tím, že dříve neměl důvěru, že české orgány vyvodí z věci závěry. Bylo by zajímavé vědět, z čeho usuzuje, že se poměry v České republice během tří let tak zásadně změnily. V každém případě je zde opět nápadná podobnost s kauzou Jiřího Čunka, usvědčovaného výpovědí jeho bývalé sekretářky za pět let po činu.

Veřejnosti uniká další zvláštnost kauzy, a to angažovanost redaktorů MF Dnes, kteří tuto věc rozvířili. Útočili na Martina Bartáka již dříve, m.j. v souvislosti s podezřením na korupční ovlivnění nákupu obrněných transportérů Pandur. Postižený se proti nim začal bránit žalobou na ochranu osobnosti. K soudnímu projednání dojde v brzké době. Předstoupí-li žalobce před soud v postavení obviněného v kauze požadování úplatku po společnosti Tatra a.s., jeho postavení v řízení bude velmi obtížné. MF Dnes si tak novým útokem na Martina Bartáka zjednala výhodu v nadcházejícím soudním řízení.

Z hlediska vyšetřování je případ náročný snad pouze tím, že pro jeho objektivní prověření by mohlo být užitečné zjištění poznatků, které mají o věci orgány U.S.A., tedy  využití mezinárodní právní pomoci. Její vyžádání je vždy časově náročné a protahuje vyšetřování.

Z mediálních informací se zatím stav kauzy jeví tak, že v ní stojí tvrzení proti tvrzení, čili naděje na odsouzení Martina Bartáka je malá. Na zničení pověsti,  existence a vyvolání potíží v osobním životě ale stačí i dlouhé, jinak neúčelné trestní řízení.

Vzhledem k závažnosti obvinění a postavení podezřelého je na místě pozornost, kterou věci věnuje PČR, některými pochybovači považovaná za nadstandardní. Náměstek policejního prezidenta Viktor Čech pověřil vyšetřováním zvláštní tým, složený z detektivů protikorupční policie a útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Věřme, že tím přispěl k rychlému a objektivnímu prověření obvinění, které je nutné především kvůli zajištění hladkého fungování ministerstva financí, ale i kvůli osobnímu postavení podezřelého.

Pochybnost ale vzbuzuje svěření dohledu nad činností PČR krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě. V jeho čele stojí Zlatuše Andělová, která se v minulosti mediálně„zviditelnila“ např. v kauzách „Kořístka“ a „Čunek“. V té starší si společně s tehdejším vrchním státním zástupcem Ivo Ištvánem vysloužila u některých pozorovatelů pověst neústupné obhájkyně práva, neboť navzdory pavlačovému mediálnímu běsnění tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové zastavila pronásledování lobbistů Marka Dalíka a Jana Večerka. U jiných vzniklo podezření, že nesloužila tolik právu, jako zájmům ODS.  

Z kauzy „Čunek“ ale vyšla s obrazem značně rozporným. Sama skutečnost, že případ byl usnesením státního zástupce NSZ Stanislava Potoczka z 4.června 2007 odebrán z obvodu působnosti jejího úřadu, ji znevažuje, a to bez ohledu na to, co si kdo myslíme o oprávněnosti Potoczkova rozhodnutí (osobně je jako laik považuji za protiprávní). Nepříznivý dojem posiluje rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 1.října 2009, vydaný na základě stížnosti pro porušení zákona exministryně Daniely Kovářové, podle něhož v počáteční fázi trestního řízení proti Jiřímu Čunkovi a Petrovi Hurtovi byl postupem orgánů činných v trestním řízení porušen zákon v neprospěch obviněných. Zde nejde o výmysl „justiční mafie“, ale o nemilou skutečnost: dohledový státní zástupce, podřízený Zlatuše Andělové, se dopustil hloupého administrativního pochybení, které sice nemělo žádný praktický vliv na průběh vyšetřování, ale vzhledem k formalistickému charakteru právní úpravy trestního řízení mělo význam zcela zásadní. O co bylo pochybení malichernější, o to je to horší, protože při řádném fungování kontrolního systému úřadu Zlatuše Andělové bylo možné je včas napravit.

Bez ohledu na to v dalším běhu událostí dala Zlatuše Andělová svými postoji opakovaně najevo, že postup jí podřízených orgánů v kauze „Čunek“ považuje za správný a odnětí věci a předání k jejímu zastavení jihlavským státním zástupcem Arifem Salichovem za neoprávněné. Zapojila se pak do mediálního lynčování svých bývalých kamarádů Pavla Kučery, Renaty Vesecké a Pavla Němce a vystupovala proti nim jako korunní svědkyně v řízení na ochranu osobnosti sedmi žalobců proti bývalé nejvyšší státní zástupkyni, exprokurátorce Marii Benešové, a při kárném řízení proti místopředsedovi Nejvyššího soudu ČR Pavlu Kučerovi. Zneužila důvěry, kterou u nich požívala, a z jejich soukromých sedánek vynesla útržky rozhovorů, jež pak byly vykládány jako ovlivňování kauzy „Čunek“. Nesplnila povinnost pořídit o vyslechnutých „velezrádných“ řečech úřední záznamy a přirozeně je ani nepostoupila nadřízeným k vyvolání  případného zákroku proti „záškodníkům“. Když o tři čtvrtě roku později měla podat vysvětlení nové vrchní státní zástupkyni o tom, co se vlastně stalo, před podpisem úředního záznamu utekla z budovy státního zastupitelství a až za několik dní jí poslala dopis (viz), jenž pak posloužil jako podklad pro podání kárné žaloby proti Pavlu Kučerovi. Jak z dopisu, tak z jejích ústních svědectví před oběma soudy vyplývá, že během přátelských schůzek nenacházela v jejich obsahu nic závadného, teprve dodatečně, po několika měsících, jí došlo, že snad její kamarádi od ní něco očekávali. Prokázala tím bystrozrak, poněkud nedostatečný pro funkci krajské šéfky žalobců.

Přikázání krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě prvotně odporuje ustanovení §18 odst.2 trestního řádu, který stanoví, že pro řízení o trestném činu, spáchaném v cizině, jsou příslušné orgány v místě, kde má podezřelý trvalé bydliště, nebo kde pracuje, popř. kde se zdržuje. Teprve nelze-li takové místo zjistit, jsou příslušné orgány podle místa, kde trestný čin vyšel najevo. Martin Barták žije a pracuje v Praze.

Je tedy zřejmé, že stejně jako v kauze „Čunek“ již na začátku byla místní příslušnost orgánů stanovena jinak, než určuje zákon (řízení proti Jiřímu Čunkovi bylo původně zahájeno ve Vsetíně). Příslušným orgánem pro odnětí věci pražským orgánům a jejímu přikázání do působnosti KSZ Ostrava bylo ze zákona pouze Nejvyšší státní zastupitelství ČR, dosud vedené odvolanou nejvyšší státní zástupkyní Renatou Veseckou, jež neslavně proslulo při rozhodování o místní příslušnosti v kauze „Čunek“.

Je-li důvodem pro přikázání věci Martina Bartáka do působnosti Zlatuše Andělové její profesní minulost, má obviněný právo se obávat, že se mu může přihodit úplně cokoli.

Veřejnost by se tedy měla ptát nejen po pravdivosti obvinění proti Martinu Bartákovi, učiněného Williamem Cabanissem & spol., ale také po motivech mediálních vířitelů této kauzy a po důvodech nestandardního stanovení místní příslušnosti státního zastupitelství.     

Vážený pane

Vážený pane Jemelíku,

zapomenul jste ještě na zodpovědnost pana Václava Klause, který je vrchním velitelem ozbrojených sil. Neměl by být stihán?

Posledním hitem kolosální

Posledním hitem kolosální řízené kampaně proti ODS prakticky všemi sděl.prostředky, zejména však MF a ČT je kauza "Barták", jehož základním osobním handicapem je jeho nbominace na funkci od ODS.Ta náruživost aktérů kampaně s celou neprůkazností si nic nezadá s Boblíkovými inkvizičními procesy na severu Moravy ve středověku, ikdyž Barták snad nebude upálen, jako se to přihodilo faráři Lautnerovi pro podporu čarodějnictví. Korunu všemu zaujatému tažení nasadil Moravec a Fridrichová v ČT, kde překvapovala ta nebetyčná drzost moderátorů, kteří se neštítili povyšovat jednostranné spekulace na fakta a záměrně zamlčovat argumenty zpochybňující obvinění a ukazmlhavě, že Barták naznačilující na neférovost a zaujatost. Vše je dále rozvíjeno organizováním různých anket, kde víra je předestírána jako objektivní důkaz a již předem torpéduje základní právo - presumci neviny.
Na celé věci mě překvapuje, že se nešel ani jedinný(!!) žurnalista ani v jednom sděl.prostředku, který by poukázal na problematické okolnosti a neprůkaznost argumentů, např. proč odešel Cabaniss z vewlvyslaneckého postu, jak naložila americká strana s trestním oznámením, které před 3mi roky podal šéf Prago-exportu Ptáček,m proč přišel s domnělým obviněním Cabaniss až po 3 letech s použitím hgloupého zdůvodnění, proč je oficiální obsah rozhovoru podán Cabanisem tak, že B. poznamenal(údajně) možnost vy\řešení sporu 2 českých firem pár miliony dolarů, což je našimi sděl.prostředky prezentováno jako "Barták si řekl o úplate". To by musel Barták být stižen mozkovou obrnou, aby při jednání delegace ve Washingtonu si otevřeně řekl o úplatek. K tomu přistupuje stanovisko Kalouska i odborných pracovníků z MO ČR, že Barták při sjednávání dohod nebyl vybaven žádnou kompetencí, náplň jeho funkce náměstka nebyla zaměřena na tuto činnost atd.
Tím pochopitelně předem nevylučuji možnou účast Bartáka na trestné činnosti, ale stále a důsledně je třeba dodržovat a uplatňovat základní práva občanů, mezi něž patří i presumce neviny.

Omluva za výpadek v textu v

Omluva za výpadek v textu v pasáži....."ukazující na neférovost a zaujatost"....

To hodnocení je

To hodnocení je vyčerpávající. Snad si dovolím poznamenat, že pokud se v příštích "Reportérech" na ČT zjeví redaktor- likvidátor, copatý Bártek, který bude Bartákovi strkat mikrofon pod nos v koupelně, bude osud páně Bartáka zpečetěn. A to je další paralela s Čunkovou, ale také Wolfovou "kauzou". A zase úniky od Zlatuše, které Gigolo Bártek obratně zpracuje. Ty kauzy na počátku vypadají tak, že se jedná o osoby blízké premiérům , či vysokým vládním činitelům a vyvrbí se to nakonec v pád vlády. A to je ten důvod, proč to píšu. Ten duch Velké koalice se nad námi vznáší pořád. Současnost je pouhá mezihra.

Uložit

Uložit