Není jistě náhodou, že dopis Evropské komisi, ve kterém požadují celoevropský zákaz popírání zločinu komunismu podepsali i ministři zahraničí Bulharska, Maďarska, Litvy, Lotyšska a Rumunska, tedy států, které mají s tzv. reálným socialismem velmi smutné zkušenosti.

Za tuto iniciativu jsme hrdý na svého ministra zahraničí. Karel Schwarzenberg si mně tímto získal. Souhlasím s tím, že nelze měřit dvojím metrem. A jestliže tedy je v mnoha státech Evropské unie trestné popírání nacistických zločinů, pak musíme stíhat i popírání zločinů komunistických, které byly stejně brutální a je všeobecně známou věcí, že v bolševických sovětských gulazích zahynulo více lidí než v nacistických koncentrácích. I bývalý tajemník ÚV KSSS Alexandr Jakovlev, který se v devadesátých letech rozešel s rudou ideologií v knize „Rusko plné křížů, uvedl, že počet obětí bolševických represí dosáhl otřesných 25 milionů.

Některé bolševické zločiny předčí i ty nacistické. Je známou skutečností, že když v mnoha sovětských městech tamní místní náčelníci sovětské tajné policie NKVD nesplnili denní plán zatčených, tak vyslali své lidi na nádraží, aby tam zatkli náhodné cestující čekající na vlak.

Nacistické gestapo má jistě také na svědomí otřesná zvěrstva, ovšem zatýkalo jen lidi podezřelé z protinacistických zločinů a dokonce, když zjistili, že dotyčný je nevinný nebo mu nebylo schopné nic dokázat, tak ho propustilo. Masové nádražní hony na nevinné oběti nepořádalo. U bolševické NKVD také nepřicházelo do úvahy, že by propustila nevinného, protože ta z lidí přiznání vždycky vymlátila.

Jsou dvě možnosti, buď povolit „absolutní svobodu projevu“ a tedy netrestat ani popírání holocaustu a propagaci nacismu anebo posílat před soud i ty co například vykládají, že gulagy byly rekreačními tábory. To se mi jeví v evropských podmínkách jako schůdnější.