Základních předpokladem efektivní správy demokratického státu je nezpochybnitelná platnost jeho právního řádu a vysoká politická kultura, založená na dobrovolném respektování dohodnutých pravidel. A právě obrana neprolomitelnosti právního řádu  je základním úkolem státní správy.

Silný stát nepřipustí, aby řádně přijaté zásady jeho fungování byly narušovány přímo nebo jejich obcházením. Pokud však strpí jejich narušování, potom začne postupně selhávat ve všech oblastech své působnosti. Nejhorší situace pak nastane, když umožní, aby je nedemokratické síly zneužily k prosazování svých partikulárních zájmů. Potom se začne vyvíjet buď k anarchii, nebo k diktatuře. Bolševici v Rusku, nacisté v Německu i komunisté v Československu využili demokratických institutů slabých států, aby je ovládli a zlikvidovali demokracii.

Současný vnitropolitický vývoj naznačuje, že politika sociální demokracie stále více směřuje k zneužívání institutů demokratického státu a pravidel jejich fungování k bezohlednému boji o moc. Postupně dopracovala až k podvracení státu rušením uzákoněného vybírání poplatků ve zdravotnictví krajskými samosprávami.
 
Připouštím, že zavedení poplatků bylo nepopulárním opatřením, ale podstatné je, že bylo řádně uzákoněno a jediným přípustným způsobem jejich odstranění je pouze zrušení zákona. Zajímavé je, že touto nesnadnou cestou se pustili pouze komunisté, zatímco sociální demokraté se rozhodli rozvrátit uzákoněný systém zastavením výběru poplatků od pacientů v zařízeních, ovládaných krajskými samosprávami. Tím si kupovali oblibu voličů na úkor ekonomických zájmů krajů. Peníze, jimiž zdravotnickým zařízením nahrazovali výpadek příjmů z poplatků, chyběly v jiných kapitolách rozpočtu. Tím došlo k zpronevěře veřejných prostředků dosud nevídaných rozměrů a porušení pravidel volné soutěže ekonomických subjektů se všemi nepříznivými důsledky pro pacienty, jimž chtěli „přilepšit“. Tehdejší vládní koalice se ukázala nezpůsobilou tento otevřený útok na veřejný pořádek zastavit. Naštěstí peníze krajům došly a tak se k vybírání poplatků ve většině z nich vrátili.

Hlavní, nikoli jedinou, příčinou této nemohoucnosti byla přímo loudavá reakce stran vládní koalice na těžkou porážku v krajských a senátních volbách. Na vymýšlení opatření proti socialistické anarchii v krajích neměl nikdo čas. Představitelé stran vládní koalice ve snaze o udržení postavení v krajských samosprávách uzavírali koaliční dohody, směřující přímo a nezakrytě proti vládní politice. Úloha státu byla značně oslabena a jeho vnitřní rozklad pokračuje před očima bezmocných občanů, kteří z vlastních kapes nedobrovolně platí politickou reprezentaci, i dnes.

Spory v současné vládní koalici ukazují, jak slabá může být demokracie, přestanou-li mocichtiví ctižádostivci dbát pravidel demokratického právního státu v touze po moci. Současně se ukazuje, že změna ve složení Poslanecké sněmovny (114 nových poslanců) nebyla změnou k lepšímu, jak se mnozí domnívali, ale podstatnou změnou k horšímu. Nadšení, které tuto „změnu“ provázelo, pomalu mizí a přichází nepříjemné rozčarování.