Zahřmělo a zadunělo
Zdeněk Jemelík

Koaliční krizi provázejí projevy hysterie, které činí současnou vládnoucí garnituru zcela nedůvěryhodnou. Do rejů neodpovědnosti jejích představitelů konečně výstražně zahřmělo z Hradu: pan prezident upozornil koalici na možnost pověření Bohuslava Sobotky sestavením vlády, pokud by padla Nečasova vláda, a zdůraznil to jeho přijetím k rozhovoru. Na důraznosti jeho výstrahy nemění nic ani skutečnost, že Bohuslav Sobotka dává přednost předčasným volbám. Pokud by došlo na lámání chleba, jistě by pověření sestavením vlády neodmítl.

Úvahám o této variantě vývoje se až dosud politici i komentátoři ve svých úvahách vyhýbali, až to působilo dojmem, že v případě nepřekonání vnitrokoaliční krize není jiná možnost, než vyvolat předčasné volby. O daleko snazší možnosti sestavení nové vlády na půdorysu současné sněmovny se skromně mlčelo.

Prezidentova výstraha není jedinou hrozbou koaličním politikům. Současně sociální demokraté jednají o vyvolání hlasování o nedůvěře k vládě. Každý den průtahů jednání o překonání krize a souběžného propadání koaličních politiků hysterii zvyšuje pravděpodobnost pádu vlády.

K9 tak má velmi silný důvod, aby znova střízlivě zhodnotila události, které proběhly od vydání historického úvodníku Respektu ze dne 4. dubna 2011, očistila jejich obraz od nánosu emocí, vzájemných averzí a bulvárem nanesené špíny, a obnovila „normální provoz“, nejlépe „nulovou variantou“: návratem před 4. duben. Hlavní aktérka spouštěcího skandálu, Kristýna Kočí, se od té doby „zviditelnila“ natolik (zatímco její „spolupachatelé“ Jaroslav Škarka a Stanislav Huml se mezitím zbaběle „zneviditelnili“), že by snad každému rozumnému člověku mělo být jasné, že nebyl žádný důvod k demisi Víta Bárty, ani k odvolání ministrů za VV, ani k vyslovení požadavků na odvolání dalších ministrů.

Pokud to K9 bleskově nepochopí, za několik dní budou její dny sečteny. Přišla by tím nazmar většina výsledků práce na nedokončených reformách, protože ČSSD má na jejich podobu zásadně odlišný názor a začala by téměř se vším znova.

Není jasné, jak by vypadala nová vládní koalice a Sobotkova vláda. Ze stran té současné je ČSSD programově nejbližší strana Věci veřejné. Na její adresu ale naházeli různí představitelé ČSSD v posledních dnech tolik bláta, že její ochota vstoupit do koalice by sice nebyla vyloučená, ale spíše by byla překvapující. Na druhé straně  díky špíně, kterou na ni kromě socialistů naházeli také různí skandalisté a dobrodruzi z řad představitelů ODS s vydatnou podporou jednotné fronty hlídacích podvraťáků absurdistánské rádobydemokracie, strana Věci veřejné by byla pro ČSSD pouze nevěstou z nouze, která by se musela vdávat ve fialovém šatu kajícnic. TOP 09 by měla při koaličních jednáních vážné potíže kvůli panenské nedotčenosti (sic!) svého pravicového a konzervativního zaměření. V politice lze ale od každé zásady ustoupit. Jde jen o výši ceny za ústupek, takže úspěch koaličních jednání mezi ČSSD a TOP 09 nelze vyloučit. Ostatně, když byl Miroslav Kalousek ochoten vstoupit do konkubinátu s komunisty, přitulení k sociální demokracii by mu asi šlo podstatně snáze. Ze všeho nejhorší variantou by bylo ustavení vlády velké koalice ČSSD a ODS. Obě strany mají výhodu „usazenosti“ dané delším vývojem, takže jejich vládnutí by mohlo být poklidné navzdory rozdílnosti vnějších ideových nátěrů. Síla velké koalice by byla neprolomitelná, takže by téměř vymizel smysl existence opozice. Ale obě strany jsou zatíženy korupčními vazbami, obě jsou propojeny s velkým byznysem křesly ve statutárních orgánech, udělovanými významným straníkům jako odměna za věrnost. Pod vládou velké koalice bychom měli jistotu života v bezpečí, provázeného pokojným pokračujícím zahníváním rybníku české politiky.

Vědom si toho, že za názor budu kamenován, sděluji, že bych raději viděl menšinovou vládu sociálních demokratů s komunisty, popř. většinovou vládu s komunisty a s některou z menších stran současné koalice, než velkou „prokorupční“ koalici. Existence ustáleného voličského zázemí komunistů a legitimita jejich přítomnosti v zastupitelských sborech jsou nezpochybnitelné. Ke kvalitě koalice by přispěli nezkorumpovaností a personálním posílením o pár kompetentních lidí, kteří nejsou v opozici dostatečně využiti. Při personální slabosti tzv. demokratických stran nelze touto okolností pohrdnout. Nakonec by také dostali příležitost nechat se korumpovat, kterou by jistě časem využili k svému neprospěchu.

Pan prezident by se jistě zdráhal takovou vládu jmenovat. Ani bych se mu nedivil, nicméně Ústava mu nedává jinou možnost než jmenovat. V nejhorším případě by to stihl v poslední den svého mandátu .

Představa uskutečnění posledně uvedené hororové podoby Sobotkovy vlády by měla na K9 zapůsobit jako bič, který by její členy nahnal zpět jednacímu stolu pod vládou zdravého selského rozumu.

Kromě varovného zahřmění z Hradu se v médiálním prostoru  ozvalo hned třikrát také silné zadunění hlouposti. První pocházelo z nahrávky „státnických“ úvah Kristýny Kočí, nachytané jejími bývalými stranickými partnery. Chtěl bych v jejích projevech upozornit na  úryvek, týkající se ovládání státního zastupitelství. Uvádí v něm, že hraje hru společně s „kmotry z ODS“, zmiňuje Plzeň, tamního „kmotra“ Jurečku a nakonec říká „mně je jedno, jestli Bárta ovládá celou policii, protože my držíme celou justici.“ Předvádí zvláštní představu o tom, jak by vypadala nezávislost státního zastupitelství  v rukou skupiny politiků, s kterou se ztotožňuje. Vzhledem k tomu, že jejími partnery ve hře, které zmiňuje, jsou především občanští demokraté, vrhají její výroky zvláštní světlo na jejich úsilí o vytlačení Věcí veřejných z resortu vnitra z obav o nezávislost policie.

Nicméně její výrok má racionální jádro. Vzájemné vyvažování vlivu ODS a VV na trestní řízení, dané svěřením ministerstva vnitra do rukou předsedy Věcí veřejných a ministerstva spravedlnosti místopředsedovi ODS, je realita a v zásadě rozumné řešení. Jinak má Kristýna Kočí pravdu také v tom, že vládce nad justicí by mohl úsilí policistů jak podporovat, tak mařit, neboť státní zastupitelství je skutečně silným nástrojem výkonné moci státu. Leckdy se policejní vyšetřovací spisy o tisících stran škrtem pera státního zástupce změní v odpad, vhodný k dodání do sběrny starého papíru, a znechucení vyšetřovatelé odcházejí ze služby. Naproti tomu občas pošle žalobce před trestní senát občana, proti němuž policie neobstarala dostatek důkazů, a soud musí nahradit nedostatečnost jejího výkonu vlastním úsilím. Pokud by Kristýnou Kočí zmínění blíže neurčení „my“ skutečně ovládli státní zastupitelství, nestrannost orgánů činných v trestním řízení by se stala prázdnou frází.   

Druhé zadunění je ještě silnější. Pochází od předsedy poslaneckého klubu ODS Petra Tluchoře, který zapomněl na platnost lidového přísloví, podle něhož „lejno smrdí tím více, čím více se rozmazává“. Užasl nad zjištěním, že nežije ve vzuchoprázdnu, ale lidem na očích v prostoru, protkaném komunikačními kanály, v němž se musí politik v každém okamžiku chovat tak, aby ho žádná případná indiskretnost nedostala do rozpaků. Pokusil se skandalizovat Radka Johna kvůli tomu, že dostal nevyžádaný mail od neznámého policisty, z jehož obsahu lze vyvodit, že se předseda poslaneckého klubu ODS poněkud nadstandardně sbližoval s předsedkyní poslaneckého klubu další koaliční strany. Zpráva nabyla pikantní charakter ve spojení se skutečností, že Kristýna Kočí považovala za nutné v pověstném rozhovoru s bývalými spolustraníky vysvětlit, že s Petrem Tluchořem nespala, pouze u ní spal v hotelu. V normálních podmínkách, pokud by jejich případné sbližování nemělo vliv na politiku, bylo by jejich soukromou věcí. Pokud by se ale odráželo v radikalizaci postojů vedení ODS ke straně Věci veřejné, byla by to přinejmenším stejná nepřístojnost jako údajné podřizování jednání Věcí veřejných zájmům agentury ABL. Jedno ani druhé ovlivňování ale zatím nikdo věcně neprokázal. 

Reakce nejen dalších politiků, ale také policejního prezidenta potvrzují správnost Johnova stanoviska, že zaslání nevyžádaného e-mailu ministrovi vnitra policistou na veřejnou e-mailovou adresu nelze považovat za důkaz o systémovém zneužívání policie k sledování chování poslanců v budově Poslanecké sněmovny.

Petr  Nečas ovšem v této souvislosti také zaduněl, a to tím, že Johnova nevyžádaného zpravodaje ponížil na „jednoho iniciativního blba“. Projevil se jako povýšenec, odtržený od lidu, nezpůsobilý vnímat jeho myšlení a cítění. Politici, kteří projevují před veřejností neprofesionalitu, hysterii a bratrovražednou nesvornost a rozjitří tím mysli lidí, nemají právo požadovat po poddaných, aby se chovali lépe než oni sami, tedy aby zachovali chladnou hlavu, byli nad věcí a za jakýchkoli okolostí se chovali přísně profesionálně. Je pozoruhodné, že se předseda vlády dříve nezamýšlel nad vhodnou charakteristikou policistů, kteří sbírali podpisy pod petici za odvolání Radka Johna z funkce ministra vnitra. Trocha hysterie nikoho nezabije, ale její současná míra v české politice zabíjí důvěru občanů ve způsobilost politiků řešit rozumně a odpovědně potřeby země. 

Snažím se věřit náznakům v projevech představitelů vládní koalice, že příští týden přinese uklidnění. Z nešťastných událostí posledních dnů by ale měli politici vyvodit poučení, že není vhodné „zviditelňovat se“ se v médiích za každou cenu, honit se za bublinami mediálních skandálů, vyrovnávat se s nimi před médii, a poskytovat jim látku k vytváření stále dalších. Měli by také přijmout opatření k prozkoumání příčin zvláštního společenského jevu, kterým je jednota přístupu ke skandálním aférám, vykazovaná médii rozdílných majitelů a rozdílného politického zaměření, doprovázená neobyčejně účinným shromažďováním kompromitujících materiálů, o legalitě způsobu jejichž obstarání lze často pochybovat. 

člověk by řekl, že vše, co

člověk by řekl, že vše, co mohlo a mělo být k naší vnitropolitické situaci sděleno, tak sděleno bylo. Z největší části novináři, z další pak různými odborníky, politology, samozvanými bloggery atd. .......ale rojí se další a další.
A přitom svět je zmítán daleko vážnějšími problémy ( v Americe zabíjí tornáda, Řecko zřejmě nebude moci splatit dluh a požádá o prominutí jeho části (?), v Rusku již nechtějí Haška (!) .....apod.).
A aby toho všeho nbylo ještě dost, tak přijde v nedělním poledni nějaký Moravec a začne se opět hloupě trefovat do pana prezidenta. A ještě si k oponentuře pozve Jakla, který z něj udělá po pár větách totálního pitomce!!!! A nutno dodat, že mu to nedalo vůbec žádnou práci......

Navíc ty dluhy Sazky rostou a

Navíc ty dluhy Sazky rostou a rostou. Jen aby se z toho nevyklubala nějaká arbitráž. A taky ty ranní mrazíky a neprší. Naštěstí nemáme tornáda a můžeme si zazpívat "Teď již máme co jsme chtěli.....".

V tom hřmění a trojitém

V tom hřmění a trojitém dunění postrádám poukaz na čtyřikrát silnější hloupost názorů, které vyduněly z hlavy a pera autorova.
Tak především naprostá ztráta soudnosti má za následek nedomyšlené přesvědčení, že vláda ČSSD a komunistů není ta nejhorší varianta.
Autor dále navazuje na nepřesný mediální obraz, že spor se týká ODS a VV, přičemž stejné stanovisko s ODS má TOP, rozdíl je jen v příslušnosti premiéra s hlavním slovem.
Mediálním nesmyslem je také zkratka, že ve hře je usurpace postu ministra vnitra, když výhrady jsou pouze k tomu, aby bylo svěřeno VV pro známé důvody, ODS je nenárokuje.
Zcela nesmyslný je názor o "správnosti" Johnova stanoviska k důkazu zneužívání policie podle e-mailu. Mohlo by to platit, kdyby s tím John neargumentoval a nezneužíval při jednání, a také v případě, že by prezident policie nevystartoval na zveřejnění jako ohař, ale zachoval si chladnou hlavu do chvíle, než by záležitost neprověřila policejní inspekce.
Nevím zda nejhorší, ale v každém případě nehorázné je tvrzení autora, že vlastně neexistoval žádnýdůvod k demisi Bárty i dalších býv.zaměstnanců ABL. Důvody, o kterých dnes nepochybuje ani člověk v politice neorientovaný, ani od přírody tupý, nepokládám za potřebné uvádět, abych nebyl za exota. Za největší paradox pokládám tu hru, ve které VV postavené na ABL se pasuje do role dozorce a rozhodčího v utkání s korupcí pod krédem "korumpujme, podporujme klientelismus, špiclujme, u každého soupeře odhalme jeho slabinu. Vždy hrajme hru na omlouvání, na naivitu, však časem to soupeři zbaští.

"Kromě varovného zahřmění z

"Kromě varovného zahřmění z Hradu se v médiálním prostoru ozvalo hned třikrát také silné zadunění hlouposti."

A pak protrhne se nebe, a Vaclav z Hradu, ozaren zlatymi paprsky zapadajiciho slunce, bude chrlit blesky do Podhradi, kde vsichni ti cervi zalezou pod kameny a budou se trast strachem, a nad Vltavou se bude po nich uz jen vznaset linouci se zapach tupe hlouposti.

To nema chybu.

To, že lze vydedukovat

To, že lze vydedukovat "cokoliv", znamená, že česká politická scéna je v patové situaci.
Peníze, které jsme odevzdali na zajištění chodu naší "reprezemtace", jsou špinavé peníze.

___________________________________________________________________________________