28.04.2011, MF DNES

Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa má za sebou sto dní ve funkci. Muž s pověstí extrémně opatrného politika musí rozseknout vyhrocené spory o kůrovce a limity pro těžbu uhlí. Jak se mu to daří?

PRAHA Průměrná "životnost" jeho pěti předchůdců je pouhých 116 dní. Tomáš Chalupa (ODS) tento průměr překoná. "I kdyby teď padla vláda, bude k tomu stačit, když si vyberu dovolenou," říká se smíchem. Co se v uplynulých sto dnech naučil a co stihl udělat?

Nezbytná otázka na úvod: Víte, co je to biomasa?

Přiznávám, že než jsem se stal ministrem, tak jsem se tu definici naučil. Počítal jsem s tím, že mě jakožto laika bude chtít někdo nachytat. A pochopitelně jsem nechtěl dopadnout jako kdysi Kateřina Jacques. Teď už umím rozeznávat i jednotlivé druhy biomasy.

Když jste nastupoval, nezastíral jste právě to, že jste laik. Připadáte si po těch sto dnech jako větší odborník na životní prostředí?

Těmto námitkám čelím od samého začátku. Řekl bych, že odbornost není nejpodstatnější. Pamatuji si, když jsem ještě byl novinář, jaké se vedly debaty nad tím, že se ministrem obrany poprvé stal nevoják. Dnes to nikdo neřeší. Brzy přijde na řadu i otázka, jestli ministr zdravotnictví musí být lékař.

Ale vy jste se na post ministra životního prostředí ani nijak nepřipravoval. Neříkejte, že to nebyl příliš velký skok do neznáma.

To ano. Když mi premiér Petr Nečas před Vánocemi volal, jestli bych vzal ministra životního prostředí, měl jsem o tom resortu nějakou svou představu, vůbec jsem si však nedokázal představit, jaké problémy budu muset hned řešit.

Které myslíte?

Když jsem nastoupil, ležely přede mnou tři hromady úkolů – rozpohybovat znovu program Zelená úsporám, vyřešit smog na Ostravsku a spor o Národní park Šumava. Kolem všeho probíhaly velmi vyostřené spory.

Minulý týden jste povolil v omezené míře kácet na Šumavě stromy napadené kůrovcem. Bylo to zatím vaše nejtěžší rozhodnutí?

Asi ano. Dostal jsem několik odborných stanovisek, pak nějaké oponentní posudky a neuvěřitelné množství dopisů od různých odborníků nebo bývalých ministrů. Absolvoval jsem desítky hodin konzultací, právě proto, že v té věci nejsem znalec. Pak jsme na ministerstvu seděli do noci a projížděli park místo po místu. U každého mi ukázali letecký snímek a odhady, kolik je tam napadených stromů, v jaké části je kůrovec. O každém jsme rozhodovali zvlášť.

A ukázali vám už toho lýkožrouta?

Ukazovali mi obrázky, naživo jsem ho ještě nestihl.

Šéf TOP 09 Karel Schwarzenberg kritizuje šéfa šumavského parku Jana Stráského, kterého jste jmenoval. Jste se Stráským spokojen?

Od TOP 09 to jsou emotivní výkřiky. Také jsem používal takové silné věty, než jsem se s problémy na Šumavě blíže seznámil. Přiznávám, že jsou věci, které se na Janu Stráském učím. Jeho názor je někdy mezní, ale měřím-li ty úkoly, které jako dočasný manažer má, tak to zadání zatím plní.

Jaké zadání přesně dostal?

Jsou to tři úkoly. Vypracovat nový návštěvní řád parku, což zvládl. Vytvořit systém zásahu proti kůrovci (Stráský navrhl razantní postup včetně kácení v nejcennějších územích. Chalupa tento plán výrazně omezil – poz. red.) a připravit nový zákon o Národním parku Šumava. S tím přijde i podstatná změna zón v parku, protože to stávající rozdělení na první a druhé zóny už je překonané. Tím se nestavím na žádnou stranu sporu – to je fakt, na kterém se shodnou úplně všichni.

Není však Stráský příliš velký radikál? Po jeho příchodu se rozpadla vědecká rada parku.

Celý ten příběh rozpadu vědecké rady jsem si nechal vyprávět od Stráského i od vědců a ten problém je na obou stranách. Není to tak, že on je vyhodil nebo vyhnal. Samozřejmě i já požaduji, aby si správa parku a odborníci opět sedli za stůl. Mé rozhodnutí o postupu proti kůrovci může k tomu uklidnění přispět.

K třem hromadám problémů, které jste zmínil, už přibývá čtvrtá. Jak se díváte na návrh ministra průmyslu Martina Kocourka prolomit limity pro těžbu uhlí?

S kolegou Kocourkem jsem o tom dlouze hovořil. Trvám na tom, aby se v energetické koncepci jako prioritní sledovala varianta neprolomení limitů.

Zastánci opačného názoru argumentují, že už dnes není dostatek uhlí pro teplárny. Budete mít argumenty, abyste je přesvědčil?

Jsem přesvědčen, že budoucnost českého teplárenství lze řešit bez prolomení limitů. Jde o to, jestli stát dokáže využít svého práva suverénního vlastníka nerostného bohatství a určit podíl vydobytého uhlí, které by těžaři museli prodávat českým teplárnám. Neříkám, že zadarmo, ať to uhlí klidně prodávají za tržní cenu. Nemám kompetenci to nařídit. Rád bych, kdyby to bylo součástí debaty o energetické koncepci.

Začal jste jako ministr více třídit odpad a nainstaloval jste si doma úsporné žárovky?

Nemám teď čas doma nic měnit. Kde jsme měli dříve klasické žárovky, tam jsou i nyní. Víc máme těch ekologických, i když jsou překvapivě dost poruchové.

(Autor: Antonín Viktora, Václav Dolejší)