Malá a Velká důchodová reforma na pozadí stávky
Rudolf Mládek

Zatímco Malá důchodová reforma nechává odboráře v klidu, Velká je důvodem ke čtvrteční stávce.  O té Malé se až tak moc nepíše, a také se o ní tolik neví. Jedná se v podstatě jen o technickou úpravu výpočtu důchodu podle nálezu Ústavního soudu, který uznal, že princip solidarity a zásluhovosti by měl být při výpočtu konkrétního důchodu trochu lepší u podílu zásluhovosti. Bohulibé rozhodnutí, které je ale nicotné vedle tzv. odchodného vypláceného vybraným policistům (v podstatě důchody v pásmu 40 až 60 tisíc měsíčně) nebo „zásluhovosti“ takového železničního ombudsmana pedagoga Fejka, jehož plat je dvojnásobný oproti skutečnému a právně vzdělanému ombudsmanovi doktoru Varvařovskému a převyšuje i plat guvernéra České národní banky.

Velká reforma už je ale o něčem jiném. Jde o vytažení 3% z průběžného financování důchodového systému do soukromých společností, s osobním příplatkem ve výši 2% a to na dobu čtyř desítek let.  Systém, realizovaný soukromými společnostmi, pak bude dozorovat Česká národní banka (ČNB) a stát.  Systém se nedá přerušit, nelze z něj vystoupit a nelze si vyžádat předčasné vyplacení naspořené částky i třeba se srážkovou  pokutou. Doprovodným souborem Velké důchodové reformy by mělo být zvýšení odpracované doby na 35 let a prodlužování doby odchodu do důchodu údajně až na 70 let, shodně pro muže a ženy, aby prý byla dosažena rovnoprávnost.

Doprovodné informace o Velké důchodové reformě nejsou povzbudivé. Pokud bych hlasoval o jejím přijetí, hlasoval bych proti. Především proto, že po zkušenostech s kupónovou privatizací a Reflexem potvrzenou vládou kmotrů soudný člověk neuvěří žádné garanci státu, který už dlouho své občany nechrání. Neuvěří ani České národní bance, která, zdá se,  neumí uhlídat ani takový Key Investment. 

Ten, kdo si na podobném „zhodnocovacím“ principu vyzkoušel u údajně renomovaných společností třeba životní pojištění, ví jako já velmi dobře, že výsledkem je jen ztráta a prodělek pojištěnce při stoupajících ziscích pojistitele.  A žádná stížnost u ČNB nepomůže.
 
Vláda nabízí důchodovou vizi, ale vidíme jen mlžný opar. Přijatelnou a důvěryhodnou realitu pak bourá předem ohlášená nepodpora opozice. Proto ukazatel důvěry v činnost vlády je, jaký je. Nízký. Nepochybuji proto o tom, že stávkující odboráři do systému spoření Velké důchodové reformy nevstoupí, ostatně dávám tomuto nápadu (s poděkováním autorům filmu „Pelíšky“) rok, maximálně dva.  V zásadě očekávám, že Velká reforma zkrachuje na nedostatek zájmu. Odborná a expertní vyjádření jsou totiž skeptická a politická prohlášení, mnohdy účelová je nepřebijí. Vytržené výňatky z doporučení Evropské unie pro navrženou Velkou reformu jsou spíše zavádějící.  Mnozí lidé, stejně jako já, je proto ignorují.
 
Odboráři naopak neignorují navržené doprovodné části reformy. Nelze se jim až tak divit. Pokud je pravdou (?), že se 30% peněz ze státních zakázek (což je odhadem 100 miliard) nelegálně přesouvá do předem vybraných kapes, pak se jim celá důchodová reforma může jevit jen jako zástěrka pro pokračování takového stavu.  Návrhu prodlužování věku do důchodu chybí porovnání opotřebovanosti v jednotlivých profesích, které může u některých profesí vést před navrhovaným důchodem k dlouhodobé nezaměstnanosti, se ztrátou veškerých příjmů, které nevyřeší ani dávky v hmotné nouzi. Pokud vůbec budou ještě v té době existovat. Navržená rovnoprávnost mužů a žen je nonsens, neboť muži nerodí děti a návrh je k české  porodnosti kontraproduktivní.

Stávka státních odborářů samozřejmě nic nevyřeší a způsobí nějaké ty škody. Nic fatálního, alespoň v to doufám. To ale nic nemění na faktu, že vláda je svým občanům důchodovou reformu dlužna a její dluh stoupá. Jenomže jenom politická dohoda, jakkoliv kompromisní, může založit nějaký pozitivní vývoj, a to nejen důchodů. Na takový krok se politik musí na chvíli stát Churchillem. Pokud zůstane Králem Ječmínkem, za tři roky se všechny narychlo spíchnuté důchodové zákony stejně jen zruší. 

Uložit

Uložit