Přeloženo z řeckého deníku Kathimerini, Atény


Řekněme, že všichni souhlasíme s potleskem pro demonstranty GENOP – odboráře Public Power Corporation (PPC) - a podporujeme jejich akci proti privatizaci této státem vlastněné společnosti ve střednědobém fiskálním programu.  Pak ale také řekněme, že souhlasíme s faktem, že jejich sociální fond byl minulý rok řeckým státem dotován 710 miliony EUR a že také tento rok si zaslouží stejnou dotaci.
 
Ale, dříve než tuto částku dostanou, musíme souhlasit i s tím, že to opět bude řecký stát, kdo tuto dotaci zaplatí.

 
Řekněme také, že všichni jsme rádi, když železnice jsou naše a protože jsme byli vždy velmi štědří a ekologicky orientovaní, rozhodli jsme se v roce 2010 podpořit Hellenic Railways Organization (OSE) dotací ve výši 917 milionů EUR.  Tato částka musí být opět započtena do střednědobého fiskálního plánu, protože milujeme pohled na naše vlaky (i když jsou prázdné) - více, než kdyby patřily potencionálním thajským investorům.
 
Takže připočítejme tyto náklady k dalším 156 milionům Eur, které tento podnik bude potřebovat v roce 2011.   
Před nějakým časem jsme se všichni dohodli, že chceme mít národního leteckého přepravce, i když nás to bude stát 350 milionů EUR ročně. Již 10 let diskutujeme, máme-li Olympic Airways privatizovat nebo ne; za tuto dobu byl řeckému státu hozen na krk dluh cca 3,5 miliardy EUR. Dluh, který dále rychle narůstá a pro nějž jsme dosud žádné řešení nenašli.
Vše je OK, pokud jsme tak pevně rozhodnuti mít vlastního národního leteckého dopravce; problémem je, že s tímto naším pevným rozhodnutím se nedá nic jiného dělat, než to zaplatit.
 
Takže, o čem je ten všechen povyk v mediích. Mnozí popisují nová opatření jako „tsunami daní“, „daňová bouře“ a dokonce jako „vydírání“. (Levicové noviny Avgi šly tak daleko, že nová daňová opatření pojmenovaly „barbarská“).

Cožpak nevědí, že přišel čas účet zaplatit a že peníze, které neušetříme rozpočtovými škrty, budeme muset získat prostřednictvím daní? Připusťme, že vládní strana i opozice se do rozsáhlého šetření moc nehrnou, musí si především udržet své voliče; ale koho si musí udržet ti novináři, kteří jen skučí jak kvůli rozpočtovým škrtům, tak i kvůli daním.    
Největší ideologické vítězství našich pomatených levičáků je, že nás přesvědčili o existenci světa, v němž je povoleno utrácet, aniž platíme daně; že cesta k fiskální ctnosti je metafyzická a může být absolvována bojem proti všem mlhavě definovaným formám státního plýtvání, jenom ne realizací vládních návrhů. 

 
Privatizovat železnice, které potřebují minimálně 150 milionů EUR ročně? Ne, říkají, protože jsou ekologické.

Měli bychom zavřít oddělení technické univerzity, která již několik roků nemají žádného studenta? Ne, říkají, protože vzdělání je budoucnost.
 
Měli bychom spojit některé z 24 univerzit v zemi? Ne, říkají, protože místní ekonomiky budou trpět.
Měli bychom ve školách ukončit výuku 5 jazyků? Ne, říkají, protože někteří studenti si mohou přát učit se svahilsky.
Měli bychom sloučit venkovské školy, kde vzdálenost mezi nimi je 5 km? Ne, říkají, bude to nepohodlné pro děti.   

Měli bychom zvýšit daně, abychom toto vše zaplatili? Řeknou vám, že jste se zbláznil, vždyť přeci proč nesnížit výdaje místo toho.

 
A tak - krok za krokem – spějeme k bankrotu.