Dobrá zpráva: ODS padají preference!
Jiří Bečvář

Všichni levicově naladění a odboráři vybuzení odpůrci „asociálních reforem“ a vlády jako takové se jistě nad mým titulkem zaradují stejnou měrou, jako se nad ním přátelé z ODS zamračí. Ale klídek, hned to vysvětlím.

Posledních nejméně deset let se slovo „reformy“ skloňuje ve všech pádech a pomalu se stává prázdnou frází. Sociálně demokratické vlády dokola opakovaly ( a představitelé sociální demokracie to tvrdí i nadále), že zahraniční dluh je nepodstatný a neustálé zvyšování bagatelizují s poukazem na ostatní více zadlužené, až to připomíná argumentaci školáka, který dostal čtyřku a hájí se, že Pepa a ostatní kluci mají za pět.

Od nástupu koaliční vlády premiéra Nečase se skutečně s reformními zákony začalo a kdo se podívá na stránky vlády, ten se může dopočítat množství již přijatých zákonů vládou. Samozřejmě se škarohlíd zeptá, jak kvalitní jsou ty zákony a jaký budou mít dopad na občany. Zatím lze říci, že kvalitu prověří až praxe. Finanční dopady zatím nejsou prakticky žádné. Pravda, odboráři křičí, po desítkách se v Praze houfují a pískají na píšťalky, až jim v hrudním koši praská. Pokud se ale podíváme na index cen, žádné dopady zatím nepřišly. Ani plánované sjednocení DPH se do cen výrazně neodrazí, což se ukázalo v minulosti, kdy náklady na zvýšení sazby nesli především obchodníci. Slovy klasika by se tedy dalo říci: mnoho povyku pro nic. Také odchody do důchodu pro těžce pracující nebudou v pozdějším věku, takže hysterické kvílení málem postižených vyznívá do ztracena. 

Za povšimnutí stojí, jak velmi málo se ozývá opoziční ČSSD. Její výkřiky jsou spíše v rovině povinných prohlášení a hesel, aby nemohla být nařčena z podpory vlády. Je to logické. Není nic lepšího, než když pravice udělá špinavou práci a oranžoví chlapci pak zasednou do Strakovky bez jakékoliv námahy. Všichni totiž vědí, že reformy jsou nutné a nepopulární. Tím se dostávám zpátky k nadpisu. Vláda se poměrně hodně řídí doporučením ekonomických expertů, což je věc, po které občané i média řadu let volají. Jenomže volat po expertech a nést rozhodnutí hospodářské střídmosti, to jsou zcela odlišné věci. Reformy by ještě byly docela fajn, kdyby se týkaly někoho jiného, než jsem já. Kdyby vládě preference rostly, znamenalo by to, že je něco špatně. Že si stejně jako socialisté zase kupují voliče a vymění zodpovědnost za pastelkovné a podobné úlitby dle hesla pravícího, že z cizího krev neteče. Za peníze, které si stát půjčí, se dobře dělá předvolební agitka a vábí se pitomci na vějičku. Jenomže hanebné je, že takto zbytečně nafouknutý dluh znamená povinnost splácet úroky. V současné době je to druhá nejvyšší mandatorní položka rozpočtu, jmenuje se jemně „obsluha dluhu“ a činí sedmdesát miliard ročně! Všichni máme ještě v paměti vyděračskou akci doktorů, která měla za cíl navýšení platů o nějaké „mizerné“ čtyři miliardy. I školák prvního stupně základní školy by spočítal kolik by se za obsluhu dluhu dalo do sociálu, zdravotnictví a školství napumpovat peněz.

Problém je, že za členy vlády, kteří zasekli tak hluboko státní sekyru, bude splácet tyto dluhy právě narozený občan, který nic nechápaje dostane do kolébky místo stříbrňáku od kmotra stotisícový dluh od Dluhoslava Sobotky, který v době dospělosti pacholete bude předčasně důchodovat u Stáni v Kalifornii. Ovšem odborářskými hesly zpitomělý volič bez paměti a zdravého úsudku bude zase házet svůj lístek prodavačům deště v oranžovém dresu.

Samozřejmě je kritika vždy potřebná a je hnacím motorem všech změn. Problém spočívá v pojetí kritiky. Bohužel je velmi často demagogická a mnohdy je až smutně humorné, jak se kritizují dopady kroků, které byly učiněny v minulosti. Odměňováno je nicnedělání, což lze dokladovat na oblíbenosti úřednických vlád – kde se nic neděje, tam nevznikají problémy. Ovšem kritika by měla být konstruktivní. Vláda by například měla zrušit hromadu zbytečných lejster a úřadů (o počtu zbytečných ústavů a úřadů si může každý udělat obrázek, nahlédne-li na portál Reformy.cz). Na druhou stranu je třeba vzít v potaz, kolik kvalitní práce už vláda předvedla a uvědomit si, že zrušit místo, rozvázat jeden pracovní poměr, ušetřit jeden plat či napsat jen jeden zákon je časově náročné a násobí-li nezávislý pozorovatel počtem zrealizovaných počinů, pak musí uznat, že se ministři vlády neflákají.

Je hodně co zlepšovat, ale dovolím si tvrdit, že jsme dlouhá léta neměli tak dobrou vládu a také, že to ocení až budoucnost. Snad. Tvrdou daní za práci bude volební porážka, neb každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Je to logický, nevyhnutelný a stále se opakující jev. Dzurindova pravice udělala na Slovensku reformy a musela od válu. Pak nastoupil Ficův socdemácký Smer. Volby vyhrál oheň dštící kritikou pravicové vlády, aby po volbách přišel k hotovému a udělal pouze kosmetické změny, aby se voličský vlk nažral a reformní kozy zůstaly celé. Tak to v politice chodí. Jsem rád, že pravice u občanů propadá. Kdyby tomu tak nebylo, znamenalo by to, že se nic neděje a že reformy neprobíhají. Pokud na vládu nadávají ze všech pater, pak to znamená, že nikomu nestraní. Pokud vládě nespílají odborníci ekonomové, pak je to její nejlepší vizitka. A to je i pro mne berná mince. Tož vzhůru do opozičních lavic, s hrdostí a hlavu vzhůru!

Nevesely, truchlivy jsou ty

Nevesely, truchlivy jsou ty kraje vodní....

Jo, je to divné, spálená

Jo, je to divné, spálená země, prolezlá korupcí a klientelismem, jejíž měnu si investoři z celého světa vybrali jako náhradu za švýcarský frank.

Tady opravdu něco nesedí.

___________________________________________________________________________________