Čeští a moravští Romové se chtějí organizovat. Usuzují, že bez zastřešující instituce, co by například plnila úlohu důstojného partnera vládě, nemohou obstát. Nejde o stanovisko bez rozumu, jenže kritická skepse k jejich rokování na brněnském výstavišti je plně na místě.

Sociální problémy cikánské populace – zde upozorňuji, že pojem „Cikán“ je ryze spisovný a přepisovat název Máchova románu, pevně doufám, nechceme – nejsou malé. A perspektivy hlubších změn nevypadají valně. Čímž samozřejmě mohutní už tak vydatný zdroj frustrací, společensko-patologických projevů, problémů vůbec.

V době rozbujelé korupce či reforem, k jejichž důvodům náleží pokrytecké látání finančních děr po tunelování a špatně vybíraných daních, to vše hlavně na úkor nemajetných vrstev, roste též nespokojenost obecná. Agresivita nebo náhlá tolerance širokých vrstev ke dříve nemyslitelným názorům je poznat na každém kroku. Rozlady obyvatelstva popřávají sluchu demagogům, toť žel stokrát obehraná písnička. Přímé, byť převrácené vazby na její notu má i náhle katalyzovaná potřeba Romů se lépe organizovat.
 
Na pomyslný svolávací bubínek nejhlasitěji zabušily události v neklidném, protože v chudobnosti opomíjeném Šluknovsku. O něm se dlouho rozepisoval maximálně humorista Svěrák, když položil otázku, kde hledat centrum českých kuřáků. Zoufalství tamější bílé populace dosáhlo takové míry, že úřady tančí mezi vejci, přičemž lokálním hrdinou podepisujícím dítkám své podobenky se stal prokazatelný hochštapler. Svádět všechno na rasismus, jak se u nás stalo náramně pohodlným, případně hrát jen kartou silových řešení, nemá dlouhodobě smysl.
 
Jednotné, především reprezentativní zastoupení mnohatisícové menšiny může být jednou z cest ke změně. Ovšem buďme realisty. Velká slova spojená s Celorepublikovou romskou konferencí, jíž přislíbili záštitu anebo účast jihomoravský hejtman s policejním prezidentem a vládní zmocněnkyní pro lidská práva, jsou de facto od začátku pochybná. Obdobných snah, někdy vysloveně fiktivních, vznikla přehršle a končily pravidelně neslavně. Teď se zúčastnili představitelé toliko některých skupin, účast navíc odvolali činovníci usilující o založení nové, národnostně laděné strany.
 
Výsledky sjezdu, uváděného hercem Janem Čenským (!), ale také chystané politické partaje naznačilo samotné veřejné zdůvodnění, proč se obě spřízněné skupiny nepotkaly: „Máme dost práce se sháněním podpisů a přípravou vzniku strany. Kdybychom  jezdili po sjezdech, nic neuděláme.“

Nekomplikovanost výroku dává věru tušit, kam se pravděpodobně budou nejposlednější veřejné etnoaktivity ubírat. Do propadliště dějin, za Romskou občanskou iniciativou (ROI), Romským demokratickým kongresem (RDK), Romským národním kongresem (RNK), Hnutím angažovaných Romů (HAR), Romskou demokratickou a sociální stranou (RDSS) a tak bychom mohli pokračovat. Točit začarovaným kruhem.


Článek vyšel v Brněnském deníku Rovnost