Musím se poctivě přiznat, že ve mně nesrovnatelně větší odpor a pobouření vyvolávají televizní záběry z vybraných evropských věznic, kde nejrůznější zločinci spokojeně relaxují, soutěží v pingpongu, než ty plačtivé stížnosti na poměry v českých věznicích, o kterých se dnes rozepisují na Aktuálně.cz

Ostatně, i v České republice se ten módní trend fešáckých kriminálů rozmáhal, ale naštěstí to zřejmě skončilo na nedostatku finančních prostředků. Češi hojně, usilovně  násilní, kradou, podvádějí, atd., takže je velký problém, vůbec je  do těch stávajících arestů vtěsnat - na nové není a nikde je taky nechtějí...

Možná jsem necitlivý, ale zejména když čtu ty nářky konkrétních nenapravitelných recidivistů, vrahů a lupičů na nedodržování předepsaných norem, že - mají málo místa, teplá voda teče jen třikrát denně, je málo kabinkových toalet, stížnosti těch gurmánů na vězeňskou stravu, přijde mi to hodně  k smíchu...

Rozumím tomu, že věznění má být nejenom trestem, ale rovněž i jakýmsi výchovným opatřením. Vězeňská výchova je hodně nákladná a  společnost na to evidentně nemá, stejně, jako nemá na vyšší důchody, sociální příspěvky atd.,atd. Mimo to ještě existují i velmi nepříjemná čísla o recidivě, která výsledky toho výchovného působení do značné míry zpochybňují. Některé lidi prostě nepředěláte, i kdybyste se rozkrájeli a také nelze dost dobře připustit, aby si vězni žili lépe, než značná část chudších, bezúhonných spoluobčanů.

Naštěstí existuje ještě jeden takový úplně  obyčejný, finančně nenáročný, ale nesporně  efektivní výchovný prostředek. Totiž - vytvořit ve věznicích takové podmínky, aby se sem už lidé nechtěli vracet! Hráli si ten pingpong někde úplně  jinde!