Zdá se, že na Slovensku došlo o druhém březnovém víkendu k obrovskému vítězství levice. Rozhodně to tak na první pohled vypadá. Podívejme se však na celou věc trošku bez emocí a spíš s troškou matematiky – tedy přesněji, postačí nám kupecké počty.

Ve volbách kandidovalo 26 stran, vynecháme-li jednu straničku, která ve statistickém zaokrouhlení získala 0 procent, průměr na stranu jsou 4 procenta. Absolutně vzato levice zase tak moc hlasů nezískala. Bohužel, vše proběhlo dle téměř klasického schématu: sjednocená levice, rozhádaná pravice a hranice pro vstup do Parlamentu již vykoná své.

Nemám samozřejmě přesný přehled o všech 26 stranách, ale všech pět zbývajících stran se více či méně hlásí k pravici, naopak u nás úspěšná strana komunistů získala na Slovensku méně, než jedno procento. Ono to spíš vypadá, že poměr mezi levicí a pravicí se moc nemění.

Za zmínku však stojí zejména dvě věci. Předně, s přibližně 45 procenty získaných hlasů získal Směr SD přibližně 83 křesel v Parlamentě. A kdeže se vzalo těch přibližně 12 navíc? O ty se tedy zasloužila zmíněná rozhádaná pravice, všichni, kteří dostali pod 5 procent. A co na to pravice? Zatím jsou v šoku. Obávám se však, že k žádnému poučení nedojde. Typuji, že se otřesou a opět se začnou dohadovat, kdo je lepší, budou se „trumfovat“, kdo měl o půl procenta víc nebo méně a situace se bohužel bude za čtyři roky opakovat.

Kde že je nějaké poučení pro nás? No, v podstatě nikde. Lze povzdechnout, že krajské volby vyhraje ČSSD, dvě „velké“ nelevicové strany budou stále bojovat o „vítězství“ a malé strany si budou nadále čechrat peříčka typu „my jsme dostali skoro jedno procento, vy mnohem méně, takže jsme mnohem lepší a tudíž se s vámi nebudeme bavit“. Takže se spolu nebudeme bavit a to tak dlouho, až se s námi všemi zase přestanou bavit nejdříve socani, později možná komanči.