Ten starý bolševický zvyk psát o něčem, co nehodlám čtenářům zpřístupnit, úspěšně v médiích přežívá i dvacet let po sametu. Kdekterý novinář už komentoval Topolánkovou Páteční výzvu a vnucuje čtenářům svůj názor, aniž by jim dal příležitost reagovat se skutečnou znalostí originálního textu. Všimla jsem si, že v diskusích se tímto Topolánkovým počinem zabýváte i na Virtually. Jsem zvědavá a vítám vaše názory, ale nehodlám se chovat k čtenářům svého serveru se stejnou neúctou, jako činí k svým čtenářům ostatní média. Proto vám k diskusi předkládám originální text. (JD)

Vážená kolegyně, vážený kolego, současní a dnes už také bývalí členové Občanské demokratické strany, volení i nevolení představitelé, přátelé,

Dovol(te) mi oslovit Tě(Vás) s naléhavou prosbou a současně výzvou, kterou chci reagovat na poslední vývoj v naší straně. Píši pořád ještě v naší, protože jsem stále členem, na rozdíl od řady našich kolegů, kteří už to vzdali. ODS je ohrožena. Je ohrožen tento, ve střední Evropě unikátní a těžce opakovatelný projekt liberálně-konzervativní strany hájící svobodu a kapitalismus. Je ohrožen námi samými. Velmi jsem váhal, zda se mám vůbec ozvat. Je pohodlnější mlčet... Moje minulá odpovědnost za ODS, moje současná občanská odpovědnost za demokratický vývoj v této zemi a moje obava o budoucnost mě přinutila nemlčet. Mimo jiné i proto, že nesu za současný stav svůj podíl viny. Mírou vynucených kompromisů, personálně, vlastními chybami. Není mnoho lidí v ODS, kteří mají právo a zároveň povinnost se ozvat a svou autoritou apelovat na pozitivní změnu, musí to být ale všichni, současní i minulí členové ODS, kteří se musí poprat se stávající situací a onu změnu prosadit. Ne kvůli nám, ale kvůli lidem v této zemi, kvůli našim potomkům, kvůli zachování polistopadového demokratického vývoje. Se stranami je to jako se státy. Jejich udržení je závislé na respektování ideálů, na kterých vznikly. ODS měla svou dlouhodobou misi, kterou v devadesátých letech definoval a reprezentoval především Václav Klaus. ODS měla své přirozené voliče na úrovni 25-40%, které oslovovala svou nabídkou. ODS byla značkou se zárukou kvalitního pravicového programu, své Modré šance. ODS dnes opustila svou misi, ztratila a ztrácí voliče, nic nenabízí, nemá srozumitelný program, nehájí ani svobodu, ani kapitalismus. Kdo v zájmu pozice opouští obranu svobody, nezaslouží si ani pozici, ani svobodu. V lepším případě míří do opozice, v horším do nesvobody. Kdo naskakuje na lacinou kritiku kapitalismu a bludy o selhání trhu, ten si nezaslouží označení pravicový. Proto nám nikdo už nerozumí, ani my sami sobě. Reformní rétorika pouze zastírá bezradnost, odevzdanost a účelovost. Loď se potápí a na palubě se pořád tančí. Každý den dobrý. Má výzva je jasná. Prosím vás a vyzývám vás! Probuďme se a zastavme ten pád. Jsme to dlužni sami sobě, našim voličům, všem občanům naší země. Není, jak se někdy říká „za pět minut dvanáct“, je „pět minut po dvanácté“. Dejme šanci slušným členům zůstat a těm, co už odešli, se vrátit. Opakovaně zdůrazňuji, mou osobní ambicí není se někam vracet, můj čas v politice už vypršel. Mou ambicí je někde zůstat, nestydět se za to, nestydět se za nás, realizovat a obhajovat v praxi naši politiku. Jaká je dnes vlastně ta „naše“ politika?

„Naše“ vláda se stále více odchyluje od dlouhodobého programu ODS vyjádřeného Poděbradskými artikuly a od principů, které naše strana úspěšně prosazovala a bránila dvacet let, a to i dobách Opoziční smlouvy a mého složitého vládnutí s lidovci a Zelenými. Dnes dochází k demontáži všeho pozitivního, co jsme krvavě a za cenu velkých ztrát prosadili v mých dvou vládách. Byl jsem tehdy obviňován mnohými z téměř „levicových“ úchylek a zrady programu ODS. Dnes realizujeme politiku levého středu, politiku našich soupeřů, politiku ústupků, politiku vedoucí do pekel. Jsem touto situací znepokojen a obávám se, že pokud bude tento trend pokračovat, ODS definitivně ztratí věrohodnost a přijde o své poslední kmenové voliče. Musím sice ocenit, že koalice pod vedením ODS dokáže snižovat deficit veřejných rozpočtů, nicméně podle mne je třeba si položit otázku, zda za tento „úspěch“ vlády neplatí ODS příliš vysokou cenu. Úspěšné reformy veřejných financí byly vždy založeny na diametrálně odlišném mixu opatření na straně příjmů a výdajů. Musím dát za pravdu analytikům, kteří nám vyčítají pouhé účetní škrty bez hlubokých strukturálních změn a reforem, především na výdajové straně.

Vadí mi to a nerozumím tomu.

Proč ODS zcela rezignovala na obhajobu 1. Poděbradského artikulu: soukromí je nedotknutelné? Proč se podílí na přípravě zákonů prolamujících soukromí a nedělá nic proti tomu, aby bránila neblahé praxi rozšiřování kriminálního sledování, odposlechů a tajných nahrávek? Dokonce nebrání ani své vlastní členy před útoky ze strany VV-ABL, které jako koaliční partner mají na svědomí nelegální sledování a sbírání kompromitujících materiálů na činitele ODS. (Což se týká i afér místopředsedy Pavla Drobila a bývalého pražského primátora Pavla Béma). Proč nechá řádit nelegální Randákovo komando, nechá beztrestně osočovat stranu bývalými estébáky, nechala si vnutit populistickou antikorupční hru, bez skutečných hlubokých a systémových protikorupčních opatření ve směru redukce státní agendy, snížení míry přerozdělování, zmenšení objemu dotací, boje s korporacemi, novými „oligarchy“ a zájmovými skupinami? Proč ODS připustila totální rozvrat justice, vrcholící „třináctého v pátek“ ostudným soudním výrokem v cause Bárta?

Proč ODS neprosazuje ideál malého a levného státu, což je náš 2. Poděbradský artikul? Proč vláda přichází se zbytečnou novou byrokracií typu nového zákona o veřejných zakázkách z dílny VV. Proč nutí živnostníky vrátit se od paušálů zpět ke složitému účtování, pokud nechtějí přijít o daňové slevy na děti a manželku? Proč místo razantních úspor raději poměrně masivně zvedá daně, včetně zavedení vlajkové lodi všech levicových neokomunistických formací – „milionářské daně“?

 Proč ODS není ani dostatečně razantní při prosazování 3. Poděbradského artikulu, jímž je nezadlužená budoucnost? Krátkodobě sice vláda snižuje deficit rozpočtu, ale zejména prostřednictvím vyšších daní a dostatečně neřeší problém snižování mandatorních výdajů. Výdaje rozpočtu jsou stále vyšší než před krizí, dokonce vyšší než v roce 2006, kdy zde vládl rozmařilý Paroubkův kabinet a rozdávaly se štědré předvolební dárečky. Proč ODS ustoupila VV v otázce valorizace penzí, když nám to hlasy navíc stejně nezíská a rozpočet připraví o miliardy korun? Populismus je možná předvolební taktika, nikdy ale nesmí substituovat program a jeho naplňování!

Proč ODS přenechala prosazování 4. Poděbradského artikulu - solidarita odpovědných TOP 09 a nyní pouze sleduje problémy, které v této oblasti vznikají? Včetně necitlivých škrtů, jež dopadají na zdravotně postižené, přičemž úspory pro státní rozpočet jsou zanedbatelné, zatímco nadále pokračuje zneužívání sociálních dávek.

Proč ODS zcela nepochopitelně opouští principy, které tvořily 20 let konstanty a poznávací znaky naší politiky? Principy, díky kterým nás lidé volili?

- opustili jsme naši kmenovou voličskou skupinu - živnostníky, kteří jsou na      nás kvůli paušálům (ale nejen kvůli nim) rozzlobeni.
- opustili jsme aktivní důchodce, kterým jsme vzali motivaci podílet se na tvorbě hodnot a neumožnili jsme jim daňový odečet
- opustili jsme mladé rodiny s dětmi, kterým jsme zvýšili daň a úspěšné potrestali
- opustili jsme princip rovné daně, zavádíme progresivní daň a ustoupili jsme od jednotné sazby DPH.
- zrušili jsme stropy pro zdravotní pojištění a trestáme tak aktivní a úspěšné.
- souhlasili jsme s úsporným balíčkem, tak jak ho navrhla TOP 09 a jak populisticky rozmělnily VV, ale jak nemůže a nesmí vyhovovat ODS, protože razantně zvyšuje daně a útočí na voličské skupiny ODS, trestá aktivní všeho věku, úspěšné, odpovědné a samostatné.
- přistoupili jsme na zákon o obecném referendu.
- přistoupili jsme na přímou volbu prezidenta.
- přistoupili jsme na "hon na čarodějnice", který nám vnutily VV, takže se realizuje jakási obdoba akce "čisté ruce" tentokrát v režii vlády vedené ODS.  - přijali jsme tak princip kriminalizace politiky, jak ho prosazovala ČSSD a ODS ho už od dob Václava Klause důsledně odmítala.
- začali jsme svou politiku v řadě případů řídit podle novinových titulků, což jsme nikdy nedělali, naopak jsme se nebáli držet svých zásad a dělat věci, které narážely na odpor mediokracie.

Tímto vším ODS ztrácí svou tvář, svou značku, svou věrohodnost. Pro voliče tak přestáváme být srozumitelní, nevědí, co vlastně prosazujeme a už pro ně nepředstavujeme onu stabilitu a jistotu, jako dosud. Přes všechny skutečné i virtuální problémy jsme představovali pro voliče kotvu v rozbouřeném moři všech elitářských, populistických, národoveckých a postmoderních formací, které i díky naší slabosti a nevěrohodnosti vznikají jako houby po dešti.

Jsem toho názoru, že pro dlouhodobou perspektivu ODS je nutné vrátit se k základním principům naší politiky. Vyzývám proto k široké vnitřní ideové debatě na všech úrovních a grémiích ODS, jež by měla vést ke zhodnocení dosavadního působení ODS ve vládě a přijetí závazných mantinelů pro členy vlády, poslance a senátory pro prosazování dlouhodobých cílů politiky ODS v kabinetu a parlamentu. Kromě toho, výsledky této debaty poslouží jako vodítko pro členskou základnu, která je dezorientovaná a často tápe v tom, co ODS vlastně prosazuje a neví, jak obhajovat naši politiku před voliči. Jsem přesvědčen, že jedině tímto způsobem získáme zpět věrohodnost. Jde mi o to, aby ODS i nadále zůstala lídrem pravicového spektra, udržela si dlouhodobě stabilní voličskou podporu a měla tak vůbec možnost naplňovat svou misi a dostát své odpovědnosti.

Nežijeme v jednoduché době. Krize v Evropě nemá jen rozměr ekonomický a měnový. Je krizí hodnot, je krizí etickou, je trestem za rozmařilost, za sociální dumping, za ztrátu konkurenceschopnosti, za penalizaci úspěšných a preferování průměru. Ani naši straničtí představitelé to nemají jednoduché a já se nesnížím k laciné kritice. Koaliční vládnutí je mesaliancí pěnkavy obecné se supem mrchožravým a hyenou skvrnitou. Nemůžeme po nich chtít nemožné. Chtějme však po nich důsledně jediné. Jít a vést nás po cestě sice nelehké, ale jediné možné. Po cestě naplňování naší mise, po cestě našich hodnot, po cestě Občanské demokratické strany. Odmítám jít po jiné! Nejde ale o mne. Jde o vaši cestu, vaši volbu, vaši odpovědnost a vaši naději na změnu. Je čas přestat mlčet!




Praha
13. dubna 2012, pátek                                                  

Mirek Topolánek