O čem a čí je výročí?
Pavel Foltán

 

 O čem a čí je výročí, jemuž hlas lidu už delší dobu přezdívá mimo jiné i – cituji: „Velký Vítězný Listopad“? Tedy konkrétně jde pochopitelně o 17. listopad, o čemž jistě není pochyb. Pochyby jsou v genezi a logice konstrukce, uchopení a výkladu toho státního svátku s oficiálním názvem „Den boje studentů za svobodu a demokracii“ podle dikce z oficiálního kalendáře apod. zdrojů. A možná, že by někdo mohl mít i dojem, že ty pochyby by mohly být i generační, respektive i mezigenerační. A možná, že i mnohé jiné. Kdo ví …?

Dříve narození vědí, že počátek a princip (takřka „vyšší princip mravní“) spadá u nás do doby protektorátní okupace, a že je nedělitelně spojen se jménem Jana Opletala, tehdejšího studenta, oběti ozbrojeného zásahu okupačních mocenských složek (a v podstatě proti pokusu o pokojné občanské vyjádření svobody slova a projevu). Možná se o tom učí i školní děti v dějepise. Což pochopitelně nevíme přesně – neznajíce podrobností školních osnov, jsou-li nějaké jednotné a obecně závazné. Což na rozdíl od nás (běžné veřejnosti) nepochybně ví příslušné ministerstvo. Nicméně možná, že by někdo mohl mít i zde dojem, že Jan Opletal byl z oficiálního pojetí těch šesti popřevratových pětiletek postupně vytrácen, až do aktuálního málem lautr vytracení. Kdo ví proč. A kdo vyloučí, že ten vytratitel třeba moc dobře věděl, proč to dělá, pro koho, a za co. Cui bono? Ale kdo ví, třeba to všechno bylo i nějak úplně jinak. Třeba za dalších třicet let …  

Pamětnější pamětníci pamatují, že krátce po tom převratu 1989 někteří předáci oné studentské revoluční fronty šli od toho s tím, že jim ta „revoluce byla ukradena“. Kdo ví? Možná že byla, a možná, že nebyla. Nicméně, to pojetí víceméně mediálního mainstreamu víceméně připisuje to výročí spíš tomu boji těch studentů z Listopadu 1989, než těm studentům z dob Jana Opletala, včetně jeho samého, i coby původního symbolu. A také většina těch předáků z oné studentské revoluční fronty 1989 na tom byla, je a pravděpodobně i nadále bude mnohem líp, než na tom ve své době byl Jan Opletal.

A nejen vzhledem kvůli tomu, ale tak nějak obecně a vůbec – možná, že by někdo mohl mít i dojem, že by třeba leckdo leckde mohl dumat nad tím, jestli by se třeba možná už i veřejnosti nemohlo zdát, jestli to schéma pojetí toho svátku nemutuje do rozměru, co už dávno a za celý národ zazpíval Karel Kryl: „… Jednou za čas se páni ustrnou / a přijdou poklečet / je to trapas, když s pózou mistrnou / zkoušejí zabrečet …“ A co na to neznámý občan

 

___________________________________________________________________________________