Ukrajina, první krizový moment ODS v době předsednictví Petra Fialy, ukázal, že jestli se na něco důležitého v historii strany nenaváže, je to schopnost klidného vážení a konzervativní zahraničně - politický realismus, prostý intervenční orientace v myšlenkovém i ozbrojeném slova smyslu. Místo toho vedoucí představitelé ODS – bohužel bez přehánění - servírují skoro až nebezpečnou rusofobii, v lepším případě pak spíše politrucky bezvýhradnou orientaci na tzv. atlantismus. Zahraniční politika ODS už de facto splývá s TOP 09. Co na to ODS v ODS?    

Příčina a následek

ODS udělala bohužel už velmi mnoho pro to, aby se u nás jakýkoliv jiný pohled na ukrajinskou krizi než k Rusku ostře kritický automatizovaně označoval za putinismus, rusofilii apod. Tím bohužel vydatně přispívá předválečné atmosféře. Téhle ne úplně racionální vlně budou voliči věřit? Ti, kteří na Rusko řvou nejhlasitěji, zaslouží kritiku za obhroublost a netoleranci. Na Ukrajině jde v zásadě o krystalické dilema mezi příčinou a důsledkem konfliktu ohledně zahraniční politiky rozdělené země. Proč by mělo být logické, aby zastánci příčinné misky vah byli zároveň milovníky Ruska? Opravdu je zdrženlivost ve vztahu k Rusku tak nepochopitelná a odsouzeníhodná? Není snad rozdíl mezi ní a antisemitským nacionalistickým panslavismem?

Zastánci příčinné teorie jako výchozí realitu berou to, že Rusové si ve sféře svého zájmu neberou servítky, a proto nemá smysl – notabene po gruzínské zkušenosti – se do ní příliš míchat, a to ani v souladu s mezinárodním právem. Není jim cizí myšlenka, že užívání byť legálního postupu při šíření jakýchkoli civilizačních a ekonomicky provázaných okruhů, děje-li se v sousedství a hlavně na úkor do té doby civilizačních a ekonomických okruhů odlišných, nemusí končit vždy dobře, zvláště víme-li z předchozí zkušenosti o nemalé frustraci, kterou toto šíření – v tomto případě Rusku – způsobuje. Podstatné je ale hlavně to, že jejich intimním přáním většinou není tyto okruhy jakkoliv šířit.

Levicová klasika pro náročné

Opakovala by Miroslava Němcová osudovou nabídku Ukrajině i dnes, po všem zabíjení a devastací? Tak stojí otázka pro konzervativce, pokud smyslem té nabídky nebylo například zastavit Kim Čong Una nebo jiné zadání světodějného charakteru.  Ne nyní řešit to, zda má Rusko morální a právní mandát jednat agresívně a porušovat mezinárodní právo. Na to už je pozdě. Tímto postupem  přenášíme vinu za situaci ven, mimo nás. Co vidíme jako porušení mezinárodního práva, je podle Rusů, vítězů nad Hitlerem, zákonitá, i když „neformální“ reakce na cosi, co by se dalo nazvat jako postupné obkličování Ruska v souladu s mezinárodním právem.

Neohraničenosti našich přání a ambicí, jsou-li v souladu s námi formulovaným právem, tedy nároky, to je přeci levicová klasika, nebo ne? Ostatně, bavíte-li se někdy se zastánci rozšiřování současné EU v řadách pravicově uvažujících lidí, ti – opět bez jakéhokoli nadsázky - ve finále dost často připouštějí, že je jim vlastně celkem jedno, jestli se na Ukrajině budou šířit gender a lidská práva, ale chtějí hlavně odbyt pro naše výrobky a bezcelní zónu. Kde je tedy etika? Jde jen o prachy? Za toto stojí válka? Canossy se konat určitě nebudou, ale jezdci na protiruské vlně si už dají příště snad větší pozor. Empirie, ne právní teorie, navíc ve jménu nevyjasněných nebo pochybných hodnot, je stimul ke konzervativní politice.

Poznámka k jednomu praktickému důsledku postoje ODS k Rusku. Pěkně na frak, i když dost nepozorovaně, dostal totiž zas jednou zabrat i ekonomický liberalismus. Kdo jiný než ekonomičtí liberálové by měli strašit příklady pochybného účinku zvláště hospodářských sankcí, a brát pod křídla podnikatele, notabene v době, kdy se křísí křehká ekonomika? Ale právě v době, kdy se sankce uvalovaly, z úst vedoucích představitelů ODS zaznívaly doslova iniciační výroky velebící jednotný postoj EU. Když Rusové odpověděli bojkotem západních potravin, ODS mlčela. Svobodu obchodní směny mezi soukromými subjekty neuznala jako něco, zač se postavit, ačkoliv není vlastně jasné, čím je například výskyt našeho sýra v Rusku politicky problematický vzhledem k Ukrajině. Nemá i symbolika meze?

Schwarzenberg ODS

Proč je tedy vlastně ODS tak vášnivě protiruská? Kdysi vzešla z Občanského fóra, přežívá v ní zřejmě i proto dosud poměrně silný antikomunismus, který nepřestal někdejší SSSR identifikovat s dnešním Ruskem. I ten kdysi, z opovržení komunismem, pomohl liberálním a konzervativním hodnotám v ODS na svět, ale tuto roli už dávno opustil. Halasní antikomunisté v řadách ODS mají vlastně pravicovost redukovánu do jedné jediné dimenze, boje proti totalitě, za svobodu. Levici odmítají spíše než kvůli ekonomice a regulaci, kvůli historické lince mezi ní a totalitou ve východní Evropě. Jde spíše než o pravici o historický komplex hledající mocenskou oporu. Ten táhne ODS mimo původní ideové řečiště směrem ke splynutí s TOP 09. 

Hlavním burlakem je někdejší disident a ministr Alexandr Vondra. Ten hraje v ODS dál roli garanta orientace zvané atlantismus. To zhruba znamená primární bezpečnostní orientaci ČR na USA a NATO. Ta minimalizuje strategii snahy ČR o vlastní zajištění bezpečnosti a vlastní geopolitické stanovisko. Málokoho by asi napadlo, že právě v ODS po 25 letech svobody uvidí tolik důvěrně známé snahy zalíbit se opět některé zemi-USA. K atlantickému lísání v současnosti k tomu přistupuje ještě koketerie části dorostenecké ODS s think tankem zvaným Evropské hodnoty. „Zvyšuje úroveň politické kultury v ČR“. Například tím, že verbálně podporuje dodávky zbraní pro Ukrajinu. Šli by tihle modří aparátčíci (vesměs „konzultanti“) na Ukrajinu sami bojovat?

Hlava v písku

Není náhodou, že dosud nebyla řeč o Petru Fialovi. O to, aby byl ve vztahu k Ukrajině slyšet jeho hlas, se moc nesnažil. Fiala není hysterický ani silový. Tím ale inspirativnost pohledu předsedy ODS na dění na Ukrajině v podstatě končí. Fialova doktrína je z pohledu kauzálního dilematu jasná: tvrdí, že ho zajímá víceméně jen skutečnost, že Rusko zabralo Krym, čímž narušilo mezinárodní právo a systém vztahů. Na to nemělo právo, jde o precedens apod. Doslova říká: „je mi jedno, kdo co začal a jaký je podíl Západu na ukrajinské krizi“. To je škoda, protože tisíce lidí, nepochybně včetně mnoha členů ODS, si s otázkou původu násilí na Ukrajině už déle než rok oprávněně lámou hlavu. Takto bezpracný závěr by předseda ODS dělat veřejně asi nemusel a neměl.  

Proto, že jde o válku a lidské životy, je Ukrajina pro občanské demokraty dalším zaznamenáníhodným mezníkem. V ODS zřejmě nejde hovořit o rozkolu, protože přesvědčivá většina členstva, byť možná ne tak drtivá, jak by se mohlo zdát, se v kauzálním dilematu okolo Ukrajiny instinktivně a zcela legitimně rozhodla pro zřetelně protiruský postoj.  Nám, co jsme tak neučinili, ale nechceme jako mnozí utéci z boje, nezbývá, než se s tím smířit, spojit se a bojovat.