Ošemetnost systémových změn
Josef Mlejnek jr.

rozhlas.cz/cro6

Výrazná nespokojenost se stavem české politiky vede pochopitelně k čím dál hlasitějšímu volání po nějaké systémové změně. Asi nejradikálnější jsou zatím návrhy na zavedení přímé či referendové demokracie, žádné jiné alternativní velké vize k současné nedokonalé zastupitelské demokracii se u nás zatím reálně nevyskytly.

 

Což sice demokracii krátkodobě posiluje, ale ona "systémová bezvýchodnost" v kombinaci s nespokojeností s jejím aktuálním provozem může v budoucnu vyvolat i vzedmutí iracionálních emocí.

 

Tím spíše je třeba věnovat pozornost dílčím změnám, které by mohly mít jakýsi, byť pochopitelně opět jen dílčí, pozitivní efekt. Do této kategorie patří i návrhy na zavedení většinového volebního systému pro volby do Poslanecké sněmovny, které se od roku 1990 objevují takřka permanentně. Nyní však opět prožívají jistou renesanci – dokonce vznikla iniciativa, jež si za hlavní cíl svého působení klade vyvolání pořádné debaty na toto téma.

 

Žádné pravidlo, natož volební systém, není zcela neutrální, a i kdyby zastánce určité navrhované změny vedly ty nejlepší úmysly, její prosazení bude tak jako tak pro někoho příznivé více a pro jiného méně. I proto reformy volebních systémů často navrhují politické strany v domnění, že na tom vydělají. Praxe je však často vyvede z omylu.

 

Většinový volební systém u nás dosud navrhovala hlavně ODS. Doufala, že napomůže k vytvoření vlád opřených o pevnou parlamentní většinu, konkrétně tedy o většinu složenou výhradně z občanských demokratů. Kritici podobných návrhů vždy varovali před koncentrací moci v rukou jedné strany, zvláště v situaci země, která stále prochází transformací z komunistického režimu a jejíž soudnictví a policie mají ke kýžené nezávislosti hodně daleko. Tato linie kritiky by se dala shrnout slovy: britský volební systém třeba ano, ale až u nás bude i britská policie a britské soudnictví.

 

Zastánci prostého většinového systému opakovaně vyzdvihují, že vede k jednobarevným a stabilním vládám. Nicméně praxe usvědčuje tento teoretický předpoklad z omylu. V Británii nyní mají vládu koaliční, a i v minulosti bychom našli několik případů, kdy navzdory většinovému systému volební výsledek v Británii neumožnil jinou než koaliční (nebo menšinovou) vládu.

 

Stabilita vlády je pak velmi nejednoznačný pojem. Po zkušenostech s opozičními smlouvami a těsnými vládními většinami opřenými o jeden hlas se skutečně mohlo zdát, že by právě změna volebního systému (nikoliv nutně přímo zavedení systému většinového) mohla přinést ten správný lék na české politické neduhy. Ale co se nestalo. V roce 2010, za platnosti obyčejného poměrného systému s pětiprocentní klauzulí, z voleb vzešla vládní koalice opřená původně o 118 hlasů. Tedy většina historicky rekordní. Po dvou letech plných afér, sporů a krizí je po většině. V současnosti lze vládu Petra Nečase označit za kabinet menšinový, který musí podporu pro klíčové zákony složitě dojednávat, a to dokonce s rebely z řad premiérovy vlastní strany.

 

Čím to je? Opravdu by současné české politice prospěla změna volebního systému, zejména taková, jež by zavedla jednomandátové volební obvody? Dalo by se namítnout, že hlavního "potížistu" ve vládě představovaly Věci veřejné, které se do parlamentu dostaly pouze díky poměrnému volebnímu systému. Dobře, ale současní rebelové pocházejí z ODS a v parlamentu by asi zasedali (alespoň část z nich) i za platnosti většinového volebního systému. Jinak řečeno, nelze všechny problémy Nečasovy koalice házet na Věci veřejné, jako se to v minulosti často dělo. Po jejich rozštěpení je už nad slunce jasné, že závažné problémy zkrátka vězí i jinde.

 

V prvé řadě v pevném propojení politiky a byznysu. Skutečná bitevní linie české politiky totiž často vůbec nerozděluje vládu a opozici, ale probíhá uvnitř vládní koalice a uvnitř vládních stran. Různé politicko-ekonomické skupiny bojují o moc, o vliv, o zakázky, o to, aby je za předchozí činy nikdo "neodstíhal", či o to, aby policie odstíhala především konkurenci. Bojují velmi vehementně, za použití všech povolených i zakázaných prostředků, včetně odposlechů a špionáže. Skoro každá vláda, disponující jakoukoliv většinou, bude proto mít sklon k sebedestrukci, nehledě na volební systém.

 

Současní zastánci většinového způsobu volby též argumentují přímou zodpovědností poslanců voličům. Což je ale naivita. Ve všech zemích, kde mají většinový systém, jsou volby zápasem stranických, nikoliv nezávislých kandidátů. Voliči hlasují hlavně dle stranické barvy kandidáta, a pokud je k dané volbě přivedou osobní vlastnosti, tak především osobní vlastnosti vůdce celé strany (třeba někoho jako Tony Blair nebo David Cameron), byť v jejich obvodu za danou stranu kandiduje nějaká pološedá myš.

 

Při první aplikaci většinového volebního systému by u nás patrně nastal dost zmatek a výsledek voleb by se v podstatě nedal předvídat. Po druhých či třetích volbách konaných většinově by se však velmi pravděpodobně vytvořil fakticky dvoustranický systém, kam by nikdo nový nemohl vstoupit. Přinejlepším bychom se tak dostali z bláta do louže.

pan Džejár Mlejnek je

pan Džejár Mlejnek je poslední dobou velice "názorově" tajemný....!!! Přece i jemu musí být jasné, že dlouhodbě není udržitelné ( moderní slovo), aby do voleb kandidovalo 30-40 stran, různých spolků a legračních seskupení ??!!
Dostal jsem nyní volební lístky do krajských voleb a co tam je "nastrčeno" cizích lidí, pod hlavičkou různých "pseudostran".....to je přece dlouhodobě nemyslitelné!!!??
Pravda, někdo řekne, že v komunální politice je to jedno(?)...nicméně ve "velké" politice to musí i u nás časem zákonitě vést, k soupeření 3, max. 4 velkých stran....a hlavně, kde každý kandidát bude nutně i členem té dané strany!!! A ne, že je někdo nezávislý a kandiduje za tu, či onu stranu. Vždyť je to protimluv a nesmysl......

Autor paušalizuje a v

Autor paušalizuje a v důsledku tedy plácá nesmysly,Velká Britanie nepoznala 70 let koaliční vládu a i ta dnešní je jen formální dvoukoalice ideově nepříliš vzdálená, když např. ODS má svoje konservativní i liberální křídlo. Proto také prakticky neexistuje předčasná destrukce vlády, Zcela mimo realitu argumentuje výmysly o neexistující vazbě na vyšší odpovědnost poslanců k voličům, když jsou zvoleni v jednomandátovém obvodu. Maluje čerta na zeď, že systém prosazující velké strany je něco špatně, jakoby v USA, Kanadě, N.Zélandě, V.B. atd. byla politická bramboračka na rozdíl od rozdrobené politické scény u nás či v Itálii, kdy se vlády střídají, aniž by něco dořešily. Proč by měl někdo nový někam vstupovat, buď se prosadí v existující straně a nebo ať přesvědčí voliče o své výjimečnosti a ono ho jistě zvolí.
Autor mohl vše zjednodušit napsáním : Mě vyhovuje politická bramboračka, nechci výkonnou a odpovědnou vládu jaká je tam, kde je uplatněn většinový volební systém.

PŘEDVOLEBNÍ KOALICE? "Podle

PŘEDVOLEBNÍ KOALICE?
"Podle politologa Tomáše Lebedy je pro stabilnější politickou situaci v České republice nutné změnit stávající volební systém do Poslanecké sněmovny. Sám Lebeda navrhuje vytvoření systému předvolebních koalic, které budou soutěžit o hlasy voličů - a tím i o vládu nad zemí v nadcházejícím období. Podobné modely fungují například ve Francii nebo v Itálii. Lebedou navrhovaná změna by navíc měla šanci zamezit stávající politické praxi, kdy z vratké koaliční většiny ve sněmovně vycházejí nestabilní vlády."

Dobrá rada nad zlato. Podstatné na jeho návrhu je fakt, že už stávající zákony by umožnily vytvoření předvolebních koalic. Chce to více odvahy konkrétně od socialistů. Proč nejdou do voleb v koalici s komunisty? Mají k sobě nejblíže, programy málem totožné. Průzkumy ukazují, že obliba soudruhů roste... Nesoulad třeba v názoru na členství v NATO? To se snad jako překážka ani nazvat nedá.

Utvořit předvolební koalici pro středopravici, tak to už by byl problém. Dohodnout se na programu, který by vyhovoval všem? Boj o poslanecká korýtka na kandidátních volebních lístcích, atd. atd. LIDEM by toto řešení mohlo zachránit další existenci, ušlechtilá tvář Karolíny Peak by neměla v Poslanecké sněmovně chybět.

Zapomněl jsem zdůraznit, že

Zapomněl jsem zdůraznit, že politolog Lebeda tyto svoje názory prezentoval v březnu roku 2010.

___________________________________________________________________________________