Nový objev politické scény Věci veřejné mi přijdou tak nějak marketingově umělé. Ani ryba, ani rak. Kus programu doprava, kus programu doleva. Myslím, že jsou takovým malým Déja vu

(stav, kdy má člověk z ničeho nic intenzivní pocit něčeho už dříve prožitého, viděného nebo slyšeného). Maně se mi vybavují lidovci, kteří od dob velkého manipulátora Luxe dokázali vždy obratným lavírováním vytěžit z minima maximum a postarat se tak o značné množství svých bratří.

Zvykové právo prý prezidentu Václavu Klausovi velí, dát Bohuslavu Sobotkovi z ČSSD možnost k sestavení kabinetu, který by nahradil úřednickou vládu Jan Fischera. Já říkám, je to nesmysl, bylo by to také v rozporu s přáním obyvatel České republiky, kteří chtějí vládu pravice.

Je to jako při privatizaci. Tehdy s nástupem svobody chytří a schopní opustili státní podniky, mnozí i s jejich lukrativním podnikáním. Privatizátoři pak museli čelit podnikovým vedením obsazených druhotřídními a neschopnými. Takhle to po letech, kdy vnitrostranické koalice podprůměrných s průměrnými odstraňovali nadprůměrné spolustraníky, když i ti nejschopnější během svých politických kariér zjišťovali, že mohou svými schopnostmi vydělat báječné příjmy, které mimo politiku nebudou korupční, a současně nebudou vystaveni závisti veřejnosti, zdecimovali strany k absenci kvalifikovaných osobností.

Před více než rokem sezval hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek novináře a s mediální zdatností sobě vlastní oznámil, že skládá funkci poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a že tím plní slib, který dal voličům:

„…Chci být hejtmanem Jihomoravského kraje na sto procent. Jsem současně předsedou Asociace krajů ČR a můj pracovní program je tak bohatý, že je pro mne mnohdy čtyřiadvacet hodin denně zoufale málo…“, řekl tehdy Hašek