Svět v prohibičním tunelu
Stanislav Balík

Lidové noviny, 19.09.2012

Znovu se přesvědčujeme, jak důležitá je v mediálním věku symbolická zkratka. Celé šílenství posledních dnů našlo úžasné slovo, které vytištěno tučnými písmeny zasazuje věci do nového kontextu: prohibice. Dokáže mobilizovat, vyvolává historické asociace, dotýká se kdekoho.

 

Předně je zapotřebí zopakovat několikrát připomenuté, přesto médii ignorované - nejde o klasickou prohibici, tak jak jsme zvyklí tomu slovu rozumět. Široká škála druhů alkoholu se prodávat smí. Prohibici se rovněž většinou spojujeme nikoli s bezpečnostními, ale ideovými důvody - s přesvědčením, že alkoholismus je špatný a jako takový by státem neměl být tolerován, či dokonce podporován. Takové byly slavné prohibice 20. století v USA či Sovětském svazu.

 

Naše současná prohibice má ráz bezpečnostnětechnický. Má ochránit občany před dalšími otravami. A jako vždy se okamžitě rojí ti, kteří to vědí lépe. Zdá se, že ať vláda udělá cokoli, vždy je to špatně. Vláda tvrdý alkohol zakázala - je to špatně, problém to neřeší. Vláda by tvrdý alkohol nezakázala - jak to, že nic nedělá, to jí jsou ti mrtví a ohrožení lhostejní? Vláda alkohol zakázala - proč tak pozdě, to nešlo dřív?

 

To, že se i několik dní po začátku omezení prodeje alkoholu objevují nové a nové případy, činí prohibici dlouhodobě neudržitelnou. Je evidentní, že se zákaz míjí očekávaným účinkem. Vydrží pár dní, maximálně v řádu několika málo týdnů. Poté už začne škodit a přinášet více škody než užitku.

 

Ať už ale skončí kdykoli, stále jsme neslyšeli nástin dalšího postupu, což je největší slabina vládního postupu. Co se udělá s těmi miliony neprodaných lahví - každá z nich projde kontrolou? Nebo se vše preventivně zlikviduje, jako u nemoci šílených krav? Asi ne. V tom případě už ale má být představa dalších konkrétních kroků - provést namátkové kontroly vybraných vzorků v jednotlivých prodejnách a provozovnách a pustit to. Co bude za týden či tři jiného?

 

Podle nových zpráv se našly hektolitry alkoholu včetně statisíců kolků v tajné stáčírně napojené na vietnamskou komunitu. Zde se dotýkáme dalšího velkého společenského a ekonomického problému - proč se tolerují velká tržiště s evidentně padělaným zbožím? Kdo nějaké navštívil, nežasnul jen nad množstvím zboží, ale neustále si kladl otázku - jak je možné, že to funguje? Proč tady nejsou každý den celní prohlídky, když máme tolik celníků?

 

A jsme u toho - celý náš veřejný i soukromý prostor je přeregulován. Na vše existují tisíce příkazů a zákazů. Nicméně jejich plnění je kontrolováno jen minimálně, pokud vůbec. A to ne proto, že by chyběli lidé - velikost veřejné správy je ohromující. Policistů nesmyslně kontrolujících nápojové lístky máme evidentně dostatek...

 

Za zajímavou sociologickou studii stojí, na jaké společenské skupiny současné omezení prodeje vysokoprocentního alkoholu dopadá. Zcela jistě to nejsou samozásobitelé z legálních i nelegálních palíren - legální palírny pálit mohou, nelegální porušují zákaz neustále a přijde se na ně obvykle pouze tehdy, když to přeženou a pálí slivovici či kalvádos pro celou vesnici. Zoufalci čekající každé ráno na svou pravidelnou dávku rumu či vodky to také nejsou - ti ostatně nebývají konzumenty legálního drahého, ale nelegálního alkoholu. Venkovské hospody stojící především na konzumaci piva také nejsou zasaženy existenčně - štamgast si jen ke svým obvyklým pěti šesti pivům nedá dva rumy. Z mediálního pokrytí se zdá, jako by největší problém měla města se svými koktejlovými bary a vůbec se vším tím "cool" pitím pro mladé. Dále omezení dopadá na ty, kteří si alkohol kupují v supermarketech a jiných obchodech pro domácí popíjení. Skutečně to ale jsou právě tyto skupiny lidí, jež jsou nejohroženější? Vyřeší zákaz problém?

 

Moderní státy si na alkohol a alkoholismus zvykly dokonce natolik, že jim v nezanedbatelné míře pomáhá plnit státní pokladny. Kdo z nás před dvěma týdny věděl, že jen obchod s legálním alkoholem nad dvacet procent přinese státní pokladně až tři čtvrtě miliardy měsíčně? Kolik to potom je včetně piva a vína?

 

Aprávě v těchto informacích zřejmě tkví jeden z hlavních kořenů současných problémů. Kdo chce moc, nemívá nakonec nic. Zdá se totiž, že jsme to s daněmi, s tím, jak se ze společenského zla snažíme doslova vytřískat co nejvíc, trochu přehnali. Jestliže více než polovina zisku z legálního tvrdého alkoholu jde státu, je logické, že se vynoří trh černý.

 

Je jistě zvláštní v čase hledání nových a nových zdrojů, které by uspokojily natažené ruce, vyzvat ke snížení daní. Přesto je to zřejmě jedna z mála cest, jak snížit motivaci pro riskování se zdravím vlastním i zákazníků. Když se k tomu přidá věrohodná změna způsobu kontroly kvality doprovozená zavedením kolků, jež jde jen obtížně falšovat, uvidíme světlo na konci prohibičního tunelu.

protože jsem již téměř 20 let

protože jsem již téměř 20 let soběstačný ( co se zajišťování alkoholu týká ), vyvolává ve mně slovo prohibice pouze úsměv na rtech a trochu té nostalgie, při vzpomínce na kouzelné výkony Jacka Lemmona, Tony Curtise a sladké Sugar v nádherném filmu Some like it hot.......!!!
PS.....nicméně pokud bude naše policie potřebovat pomoc, při dohledání těch ca. 15tis. láhví, rád se zúčastním brigády.
...........a závěrem jedna rada: nepřestávejte kouřit, pít alkohol a vůbec radovat se ze života...je prokázáno, že odvykací kůry zabíjí!!!

Katko, pokud Kajan píše o

Katko, pokud Kajan píše o lidské interakci, a bude tam take Hajek a jizda abstrakci, pak jde o sex. Kazdy chlap ma proste nejaky ten svuj trik, ci navnadu, no a Kajan je proste intelektualnejsi a sofistikovanejsi nez ti ostatni, v tomto smeru... S Kajanem opatrne! ;-)

Začněte s

Začněte s http://cs.wikipedia.org/wiki/Friedrich_August_von_Hayek
a pokračujte ve studiu. Je to tak aspoň na tři roky a stojí to za to.
Jinak http://virtually.cz/archiv.php?vypis=auth&id=134

To je velmi jemně vyjádřeno,

To je velmi jemně vyjádřeno, že státu jde více než polovina z ceny alkoholu. Ve skutečnosti českému státu jde 80% z ceny alkoholu. Polovina z ceny jde českému státu v případě ceny práce.
Proto musí krást jak pominutí, chápejte je. Jak jinak byste to všechno chtěl utratit na rozumné účely?

Určitě souhlas. Ale - myslím,

Určitě souhlas. Ale - myslím, že konstruktivistický racionalismus stojí nejen za socialistickými hnutími a představami, ale za většinou hloupého (dobře míněného), co se kde děje. Konstruktivistický racionalismus má mnoho úrovní. Od naivního (nejhloupějšího) až po vědecký - všeobecně považovaný za pravdivý. ZHoubné vlivy tohoto způsobu uvažování se projevují nejen ve společenských a humanitních vědách, ale i v exaktních oborech.

Všechny úrovně konstruktivistického racionalismu mají společné to, že považují veškerou naši realitu za racionálně poznatelnou. Je to dogma všech racionalistů. Nejhůř v tom jedou vědci typu sdružení spolku Sisyfos, kteří jakoukoliv myšlenku, která není dokázána, označí za iracionální. Pletou se ve dvou zásadních bodech. 1) Náš svět je reálný, nikoli pouze racionální. Není prokázáno, že neexistují iracionální jevy. Nemůžeme tedy iracionalitu vyloučit. 2) Jevy nebo myšlenky označované některými kruhy lehkovážně za iracionální, mohou být dost dobře sakra racionální, jenom jsou třeba až za hranicí našeho současného poznání. Například ve středověku by mohla být označená za iracionální myšlenka, že by vůz mohl jet vlastní silou do kopce, aniž by byl tažen voly nebo koňmi. Teprve objev jiné než zvířecí hnací jednotky ukázal, že představa samostatně jedoucího vozu do kopce je vlastně racionální.

V oblasti společenských věd (kam imho spadá i problematika alkoholismu) zašli někteří myslitelé až do absurdních koutů. Nejkřiklavějším přpadem, který jsem četl, byl román Nadace od Isaaca Asimova. Asimov (mimochodem ve výborném románu) nechal svého hlavního hrdinu stvořit vědu zvanou psychohistorie a pomocí této vědy dokázal odhadovat, plánovat a řídit (nebo spíš usměrňovat) vývoj společnosti. V sérii románů o Nadaci dokáže hlavní hrdina pomocí psychohistorie dokonce předpovědět narození významného mutanta (na rok přesně). Jedná se tedy zjevně o absurdní rozvedení problematiky. Je ale zajímavé, že hodně lidí myslí, že něco jako psychohistorie může existovat.

Ne, racionalita je potřebná a

Ne, racionalita je potřebná a věda se ani jinak dělat nedá. Nejedná se však o univerzální způsob použitelný pro všechno poznání.

Protože věda (resp. exaktní vědecké obory) by měla pracovat výhradně racionálními metodami. Myslím si, že by se z tohoto důvodu věda neměla snažit vysvětlit všechno. Mohou existovat jevy, pro něž není možné najít racionální aparát. Bohužel však většina lidí si myslí pravý opak a připadá mi tristní, když si to myslí samotní vědci. Ti se potom dostávají do vleku té kontraproduktivní racionality.

Např. existují prožitky lidí, kteří se ocitli v klinické smrti. Výpovědi vykazují mnoho podobného, je jich už tolik a jsou natolik všemožně probrány, že nelze pochybovat o tom, že lidé mají skutečně popisované zážitky. Můžeme věřit nebo nevěřit, můžeme se dohadovat proč se tak děje, ale neměla by se to snažit vysvětlovat věda. Už jsem slyšel pár vědců říkajících, že se jedná o halucinace způsobené nedokrvením mozku a dokládajících svá tvrzení různými pokusy... Je to špatně. Takoví dělají vědě medvědí službu. Ve skutečnosti totiž nezkoumají daný fenomén, ale snaží se jen nasimulovat něčím podobné stavy. Jejich snaha o racionalitu působí negativně.

Asi jsme si úplně

Asi jsme si úplně neporozuměli. Důkazy jsou nezbytné. Mluvím jen o jevech, které věda považuje za iracionální a snaží se je zbourat "racionálními" argumenty. A jenom proto, že z nějakého důvodu předpokládá, že všechny jevy jsou racionální.

Mnohdy i naopak...

Mnohdy i naopak...

milý Kajane, ani netušíte,

milý Kajane, ani netušíte, jak nám tady těch více jak 5let, chyběly vaše úryvky z Bedřicha Hayeka.......

Uložit

Uložit