Ukrajinská krize očima Institutu Václava Klause
Jiří Hanuš

Kontexty 3/2014

Institut Václava Klause (IVK) poskytl k diskusi několik textů – analýz, které se týkají vývoje „ukrajinské krize“. A jako tomu bývá již pravidlem, Václav Klaus, podpořen v tomto případě svým spolupracovníkem Jiřím Weiglem, vyvolal značnou dávku nesouhlasných vyjádření, tedy do jisté míry polarizoval českou politickou i intelektuální sféru. Není to samozřejmě nic nového. To se dělo v jisté míře i v době Klausovy prezidentské éry a před ní. Dnes je ale situace jiná v tom, že exprezident vytvořil ideovou platformu v podobě svého institutu, kde zaznívají razantní názory tentokrát již bez ohledu na výkon funkce, jejíž nositel musí být z podstaty věci ve svých výrocích obezřetnější a státnicky opatrnější. Jinými slovy, od Václava Klause a jeho okruhu zaznívají neředěné, poměrně ostře formulované názory, které jsou – zdá se již programově – charakterizovány IVK jako protimainstreamové.

Vždy jsem byl zastáncem názoru, že Václavu Klausovi se vyplatí naslouchat, a to i tehdy, kdy se na první pohled jedná o zcela nezvyklé nebo nečekané stanovisko. Je tomu tak i v tomto případě. Texty IVK věnované Ukrajině (publikované buď na internetových stránkách Institutu, v prvním vydaném svazku textů s názvem IVK v roce prvním, publikace č. 9/2014, nebo v samostatném svazku komentářů věnovaných Ukrajině) zasluhují ovšem nikoli pouze pozornost, ale podrobný rozbor. A to i navzdory hlasům kritiků IVK, které zaznívají v českém prostředí stále hlasitěji – a nejsou to již pouze „socialisté“ nebo „radikální liberálové“, ale občas i bývalí příznivci exprezidenta. Tento článek je ovšem příliš stručný na to, aby aspiroval na analýzu obsahovou, stylovou i jazykovou, chce jen upozornit na několik základních východisek a tezí textů IVK, o nichž je jeho autor přesvědčen, že obsahují mnoho podnětných momentů. Jak jinak, tyto texty samozřejmě obsahují vedle silných i slabší partie – o obou by se mohlo a mělo mluvit a psát.

První, patrně zásadní východisko, s nímž pracují texty IVK o Ukrajině a vlastně i o jiných zahraničněpolitických tématech, je zdůraznění mocensko-politických aspektů mezinárodní politiky. Nikoli náhodou se některé články Jiřího Weigla explicitně opírají o postoje a názory Henryho Kissingera. Pokud bychom je chtěli nějak (možná zjednodušeně) parafrázovat, tak bychom použili pro pochopení politiky jakožto mocenské hry pojmy „praktická“, „zájmová“, „účelová“ a nevyhýbali bychom se skutečnosti, že v mezinárodní politice, a to i v jejích nejvyšších patrech, jde právě o popis „umění diplomacie“, které někdy udrží složité soukolí mocenské rovnováhy a stability a jindy nikoli. Jistě, je také možné toto pojetí apriorně odmítnout. Zvláště z pohledu menších a slabších hráčů na politické zahraniční scéně se takové chápání politiky jeví jako machiavelistické (aniž bychom se teď chtěli jakkoli dotknout vynikajícího renesančního myslitele!) a eticky nepřijatelné. Na druhé straně je oprávněné tvrdit, že se nejedná pouze o jakýsi akademický konstrukt, který by byl jednoduše zaměnitelný. Mezinárodní vztahy jsou skutečně naplněny reálnými a na první pohled „neetickými“ vztahy a vazbami, které je sice možné odmítnout jako normu politického jednání, ale bylo by neprozíravé s nimi nepočítat. IVK tedy do jisté míry vrací pojetí mezinárodní politiky „do rea­lity“, v níž se dbá méně na proklamace a ideologické hrátky se slovy, ale pracuje se spíše s hlubokými, historicky založenými tendencemi určujícími běh evropských a světových dějin. V tomto smyslu je úsilí IVK jednoznačně pozitivní, i když to samozřejmě neznamená, že tato instituce musí vždy a za každých okolností správně interpretovat konkrétní mezinárodněpolitickou situaci. Je to ale v každém případě o realitu opřené, snad by bylo možné říci metodologické východisko, které umožňuje pochopit moderní státy, jejich skutečné zájmy, předpoklady jejich vývoje a současný stav. V tomto ohledu je nesprávné tvrdit, že texty IVK neobsahují i analýzu soudobého Ruska – v tomto kissingerovském smyslu slova. Jako přesné se například jeví věty Jiřího Weigla o situaci Ruska po pádu komunismu: „Západní liberalismus, o němž ruské elity snily, že konečně přiblíží ruské poměry západním a přinese svobodu a prosperitu, se v ruském chaosu 90. let zdiskreditoval. Reakcí na zmatky Jelcinovy doby byl návrat k ruským tradicím silného státu a pevné vlády, které situaci postupně stabilizovaly a zajistily zemi relativní prosperitu, kterou její obyvatelstvo dosud v nelehké historii země nepoznalo. Rusko je znovu velmocí, avšak s omezeným globálním vlivem i možnostmi, ekonomicky pevně provázanou s okolním světem. (…) Rusko se za velmoc znovu považuje a jeho národní zájmy a ambice jsou v současnosti předem odhadnutelné. Rusko nemá pocit, že je stále poraženou zemí, která musí neustále ustupovat a vyklízet pozice. Naopak nastoupilo cestu návratu mezi přední velmoci a začíná otevřeně deklarovat své zájmy“ (Jiří Weigl: Zamyšlení nad ukrajinskou krizí). Právě v tomto výkladovém rámci je zapotřebí číst i následující řádky o Ukrajině. Rusko je zpět v naší současnosti jako velmoc, ať již reálně, nebo spíše „virtuálně“. Rozhodně se takto bude chovat. Tímto chápáním modenských a ideových reálií je IVK mnohem blíže ruské skutečnosti než ti, kdo se snaží ruskou realitu vtěsnat do blízkosti totalitárního režimu a nevnímají rozdíly mezi totalitarismem a „standardní“ velmocenskou politikou, k níž se Rusko evidentně vrací. Jinými slovy, snad výstižnými: Rusko je dnes více „carské“ než „sovětské“, ale se všemi možnými psychickými slabinami.

Co se týče samotné Ukrajiny a jejího vývoje, je úsilí IVK napřeno především nikoli k ruskému angažmá v této oblasti (to je pro IVK nezpochybnitelně dáno historickým vývojem), ale i k angažmá evropskému a americkému. To je možné v zásadě vnímat též pozitivně, a to hned na několika úrovních. Za prvé: Evropská unie se zřejmě ve snaze neustále rozšiřovat své teritorium, což je strategie navýsost problematická, dotkla svými návrhy asociačních dohod sporných regionů, přičemž jí nestačilo ani poučení v jednáních s problematickými jižními (Řecko) a východními (Bulharsko) státy. V tomto smyslu je strategie rozšiřování EU nejen chybným politickým krokem, který Evropu vysiluje, ale koledováním si o problémy v hraničních oblastech Evropy, které byly historicky vždy zdrojem konfliktů (jihovýchod, jakož i Černé moře, je tradičně sporným územím od doby ruské a osmanské říše a bývalého britského impéria). Reprezentace Evropské unie si ale evidentně neláme historií hlavu – přitom by si něco stačilo přečíst o krymské válce, která rozvrátila vídeňské uspořádání po napoleonských válkách, protože v ní spolu bojovali bývalí spojenci. Na Krymu mimochodem Rusko krvácelo v boji se Západem, bývalým spojencem, především s války­chtivou Británií, na což se v Rusku nezapomíná. Za druhé: Evropská unie hledá v rámci potvrzení své zpochybněné identity nepřítele, kterého vidí v Rusku. Tím navazuje na nespokojenost danou také historicky, která je ale vysloveně negativní. Evropa a do jisté míry také USA tedy přitvrzují svou protiruskou rétoriku bohužel ve smyslu výroku Henryho Kissingera, že „démonizace Putina není politikou, ale vytvářením si alibi pro absenci politiky“. Rusko je tedy znovu „potřebný nepřítel“ a evropská a americká politika do značné míry zapříčiňuje a aktivně ovlivňuje „riskantní nákroky k nové studené válce“, před čímž komentář IVK s názvem Zabraňme zplošťování debaty o Ukrajině důrazně varuje.

Na tomto místě by se snad hodilo několik kritických poznámek na adresu pojetí IVK. Jakkoli je zapotřebí souhlasit – a možná i prohloubit! – kritiku neodpovědné politiky EU, bylo by namístě rozlišovat politiku EU, která je evidentně v nekoncepčním rozkladu, a zahraniční politiku USA, která přese všechny změny zůstává alespoň do určité míry konzistentní a na rozdíl od té evropské o něco odpovědnější. I v USA sice evidentně zeslábla schopnost „číst“ Rusko po rozpadu Sovětského svazu, jakékoli angažmá je však již po některých problematických krocích USA v mezinárodních vztazích a především v zásazích v krizových oblastech přinejmenším zvažováno. Vyčítat USA kroky směřující dlouhodobě k podpoře demokraticky vyhlížejících režimů lze nakonec dlouhodobě ocenit – i když se zahraniční politika USA občas ve svých odhadech o demokratických jednáních a činech plete. Zmýlení Spojených států je ostatně často dáno především strategií „volby menšího zla“. Dalo by se také namítnout, že IVK sice správně poukazuje na deformující a v dnešní krizi se prohlubující evropskou nenávist vůči současnému ruskému vedení (a potažmo vůči Rusku jako takovému), ale že nepracuje adekvátně se stejným protievropským a protiamerickým ruským afektem, který se projevuje nejen v Rusku, ale i na Krymu a na východní Ukrajině a je bohužel podporován – pokud ne podněcován – oficiální ruskou propagandou. Obecně ale je varování IVK před nakročením k nové studené válce zcela namístě – a o tom, že svou neblahou roli v tomto nakročení sehrála i Evropská unie, nemůže být sporu. EU se v zásadě chová pokrytecky, protože pod líbivými hesly „mír“ a „prosperita“ v zásadě rozšiřuje své teritorium bez ohledu na historii i současnost. Je však otázka, zda má IVK pravdu v tom, že události na Ukrajině povedou k nežádoucí akceleraci evropské unifikace a oslabování evropské demokracie. Paradoxně by tato krize a jí podobné (snad nenastanou!) mohly vést naopak k obrácení evropské politiky žádoucím směrem – totiž k odložení neproduktivní politiky rozšiřování unijního spolku a soustředění se na skutečné problémy, jimiž je bezesporu v hospodářských a finančních problémech potácející se evropský jih a zbrklé zavedení jednotné evropské měny.

Jádrem věci je ale zřejmě koncept, který je podle IVK sporem mezi „legislativistickým“ fundamentalismem a „real live“, tedy reálným životem. Podle IVK reálný život právo vždy předbíhá, a to se mu zpětně přizpůsobuje: „Se změnou poměrů je nastolena nová zákonnost, z povahy věci rovněž vždy nevyhnutelně dočasná. Reálný život s jeho potřebami si své cesty obvykle najdou a jen málokdy s tím prováděné změny v legislativě stačí držet krok“ (Zabraňme zplošťování debaty o Ukrajině). Důležité je, že se dějiny berou často tímto směrem, stačí vzpomenout na vznik moderních států včetně bývalého Československa. Zde je opět použita koncepce reálně mocenská: „Mezinárodní akceptace té které změny hranic proto není v prvé řadě otázkou právní, ale především závisí na aktuální mocenské konstelaci v zemi, v regionu a ve světě. V tomto ohledu se moderní doba liší od vzdálenější historie pouze minimálně. Pokud bychom chtěli důsledně setrvat na právním a mezinárodněprávním posuzování změn tohoto druhu, dostáváme se do neřešitelné pasti dvojích standardů a protiřečící si praxe“ (tamtéž). Aplikováno na Ukrajinu to znamená, že právními argumenty, ústavou a zákony nelze držet jednotu Ukrajiny – a dokonce ani v tom pravděpodobně neposlouží demokratické procedury včetně voleb. V tomto ohledu má IVK stejně pravdu, jako ji nemá – a je možno historicky argumentovat. Je pravda, že cestou „via facti“ bylo leccos změněno a že to pak následující legislativa potvrdila. Tato cesta však nezahrnuje pouze případy víceméně oprávněného vzniku nového státu na základě rozhodnutí většiny obyvatelstva, respektive jeho elity (to je případ Československa na ruinách starého Rakouska, podpořeného evropskými mocnostmi), ale právě případy okupace s následnou právní legitimací (okupace Československa v roce 1968). Legislativa navíc kopíruje stávající stav, ale jen částečně, na základě jisté kontinuity. Tak Československo vzniklo na základě rozpadu Rakousko-Uherska, tedy nerespektováním tehdejší ústavy a zákonů, ve svém praktickém a právním rámci z tohoto proklamativně „nepřátelského soustátí“ leccos převzalo, nehledě k tomu, že nové Československo bylo založeno na dlouhodobé ideji tzv. státního práva. Mocenská situace v Evropě znamenala faktické rozbití Československa, právní dokument zvaný Mnichovská dohoda byl úsilím československých politiků a dalším mocenským vývojem eliminován a Československo obnoveno (pro připomenutí – bez Podkarpatské Rusi, tedy části západní Ukrajiny!, což byl opravdu velkorysý dar Stalinovi). Priorita „reálného“ života před právem je sice nesporná v životě moderních národů a států, ale to neznamená, že by vždy šlo o nezpochybnitelnou a neproblematickou změnu. V reálném životě je to přibližně fifty-fifty. IVK je možné dát jistě za pravdu ve věci dělení československého státu v roce 1992, totiž že se jednalo o dělení „skutečně ústavně a právně připravené a realizované“ a že mnoho států prostě také štěstí nemělo a nemá. V případě Ukrajiny také jistě jde nejen o prostou vůli obyvatelstva, které je prorusky cítící a které vyžaduje změnu – což by snad bylo nejen pochopitelné, ale možná v rámci moderního úsilí o národní svébytnost akceptovatelné – ale o ruský vliv, o němž by bylo naivní se domnívat (přesně v intencích kissingerovských myšlenek), že nemá o Krym a Ukrajinu bytostný zájem a že nepodniká kroky tímto směrem. V tomto ohledu jsou poznámky a analogie Václava Klause vyslovené v dubnu v diskusi na půdě Kongresového centra Vysoké školy finanční a správní dne 9. 4. 2014 o Vladimiru Putinovi, který je údajně nešťastný z toho, že musí na Ukrajině zasahovat, poněkud zjednodušující – a to s ohledem právě na texty jeho vlastního institutu. Pokud je Rusko znovu nepodcenitelným hráčem v mocenské hře, což IVK předpokládá, dá se očekávat, že bude mít o Krym i východní Ukrajinu zájem, a to i přes politické a hospodářské problémy, které z toho vzniknou. Stačí si přečíst Alexandra Solženicyna, ať uvedeme jednu nespornou autoritu, která měla na Ukrajinu zřejmě obdobný názor jako současný ruský prezident. Otázka pak zní: jaký je tedy Ukrajina případ? IVK tvrdí, že Ukrajina je natolik nestabilní a křehký prostor, že vyvolání destabilizace, ať už kýmkoli, je špatné. S tím lze naprosto souhlasit. Znamená to však, že mezinárodní právo, založené na akceptování nadnárodních politických celků, nikoli pouze na lidskoprávní vágní tematice, se musí nutně sladit s jakoukoli změnou, k níž na základě změn daných reálnou mocí dojde? Jistě nikoli. Problém je samozřejmě v tom, kdo může a chce toto mezinárodní právo garantovat. Ideální by už dnes ani nebylo, což je oblíbené klišé evropských politiků, kdyby se Ukrajinci mohli rozhodovat opravdu sami, bez jakýchkoli vlivů. To je bohužel dnes iluze, a to nejen kvůli těmto vlivům, ale kvůli Ukrajincům samotným. Destabilizace se bude zřejmě prohlubovat a naneštěstí jsou i nedávné dějiny plné příkladů, že rozhodovat budou mocní v tomto regionu, především Rusko. Evropský západ, dnes především Německo, se stále ještě tvrdého mocenského střetu obává (to se může časem změnit v důsledku nového německého prozření do reálného světa, což se možná za několik let stane, až Německo přestane bavit neustálé připomínání si vin za válečné konflikty a holocaust), a USA zřejmě nemají na Ukrajině své životní zájmy. Realisticky viděno – i v lepším případě, totiž že se Rusko spokojí s Krymem – bude i nadále východní Ukrajina zdrojem těžko řešitelných konfliktů, na jejichž řešení bude „ruský medvěd“ stále připravenější a mentálně odhodlanější – bez ohledu na svoji reálnou moc. I relativně mocensky slabé Rusko může být psychicky silné, pokud bude živeno představou, že ho Západ nechápe, či že ho dokonce zrazuje.

Pokud bychom měli vzít kissingerovské vidění světa vážně, museli bychom k němu dodat právě tuto významnou skutečnost. Realita politiky není jen v mocenských zájmech a hlubinných historických danostech. Tato realita tkví také v představách a imaginaci, které mohou být a většinou jsou stejně skutečné jako reálná moc, počet divizí či kolonií. Bylo by poněkud naivní říci kissingerovskému konceptu „ano“ bez započítání tohoto významného faktoru. Konkrétně to znamená, že podobně jako je reálný a historicky doložitelný ruský zájem o Krym a východní Ukrajinu a jeho pocity „ublížení Západem“, podobně reálné jsou i obavy, ba strach z Ruska. Udivení nad touto obavou nemá příliš místo v tomto světě. Přitom by se dalo říci, že v České republice je tento strach a podezřívavost z aktuální ruské politiky přítomen v docela snesitelné míře, což vynikne ve srovnání s tím, co v ukrajinské krizi prožívají například Poláci nebo Litevci. Vůbec, bylo by zajímavé, kdyby se IVK a především samotný Václav Klaus vyjádřil k polským aktivitám, které jsou sice na jedné straně zřejmě docela smysluplnými návrhy na budoucí posilnění obrany polského území prostřednictvím NATO, na druhé straně je polská společnost (a nikoli pouze její intelektuální elita, která není navíc ani zdaleka tak liberální jako ta česká) prostoupena takovými obavami z Putina a jeho politiky, o jakých by se českému prostředí ani nesnilo. Protože je Václav Klaus znám jako dlouhodobý zastánce polské politiky, což nechci v žádném případě problematizovat, naopak je mi to velmi sympatické, bylo by zajímavé si vyslechnout jeho názory na Vladimira Putina vmanipulovaného a nešťastného z ukrajinského vývoje právě v sousedním Polsku a polskýma ušima. Zmíněné obavy a protiruský afekt je snad docela pochopitelný i v České republice – ostatně, jak již bylo řečeno, tento afekt nesdílejí pouze radikální levicoví a liberální protivníci Václava Klause (za všechny budiž jmenováni bývalý rektor MU Jiří Zlatuška nebo literární historik Martin Putna, kteří se při vyslovení jména Václava Klause chovají jako zběsilí býci v aréně při spatření červeného šátku), ale též docela umírnění středopravicoví politici a jejich voliči. Jinak řečeno: i česká společnost má jisté právo Rusku nedůvěřovat, i když dny sovětského impéria jsou naštěstí minulostí. Ještě je tu však znovuobnovený ruský imperialismus, byť zatím slabý, který má mnohem starší kořeny, a právě z tohoto „kissingerovského“ důvodu je nebezpečné ho podceňovat.

Shrnuto: texty Institutu Václava Klause o Ukrajině se rozhodně vyplatí číst. Jsou jistě vážně míněným pokusem zabránit jednoznačné, a tudíž zavádějící pohádkové představě o dvou spravedlivých (Evropě a USA) a o zlém čaroději Vladimiru Vladimiroviči. Důležitý je i odkaz na chápání reálné velmocenské politiky, na slabost, křehkost a politickou nestabilitu moderního ukrajinského státu, na nešťastnou úlohu politiky EU, na připomínku složitosti vzniku moderních evropských i mimoevropských států. Obsahují však i jistá problematická místa, která by si zasloužila vážnou diskusi. Otázka je, zda o ni česká intelektuální komunita stojí. IVK totiž připomíná spíše opevněnou pevnost, jejíž střely dopadají do společnosti s cílem prolomit jistou společenskou izolaci, do níž se dostala politika muže, jehož jméno nese Institut ve svém názvu. Bohužel málokoho z intelektuálního českého prostředí dnes zajímá, že Václav Klaus stále patří k nejanalytičtějším, nejaktivnějším a současně nejprovokativnějším českým politikům, kteří i po politické kariéře neztratili zájem o věci veřejné.

Poznámka: Považuji za důležité zmínit, že tento článek byl odevzdán redakci 20. května tohoto roku, kdy je si­tuace na Ukrajině velmi nejistá a mění se každým dnem.

Jiří Hanuš, historik, pracuje na Historickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, věnuje se evropským dějinám 19. a 20. století.

Publikováno v časopise Kontexty 3/2014.

Politika je hodně podobná

Politika je hodně podobná šachům.
==================
Dvě třetiny dotázaných občanů Ruské federace vystupují proti vyslání vojsk na jihovýchod sousední Ukrajiny. Takové údaje obsahuje dnes publikované šetření Všeruského centra výzkumu veřejného mínění (VCIOM).

- See more at: http://www.blisty.cz/art/73833.html#sthash.7BfPebEm.dpuf

Všem, kteří milují textové

Všem, kteří milují textové "klády". Osobně jsem získal vysvětlení, jak se stali Ukrajinci národem, proč je tam tolik nenávisti.

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Dejiny-ukrajinskeho-naciona...

Nevěřím Jardo, že jsi už na

Nevěřím Jardo, že jsi už na tom tak zle, že bereš názory od kovaného komunisty, za něco, podle čeho si děláš svůj politický názor. Řekni, že si děláš prdel.

Ivoši, rád vidím, že

Ivoši, rád vidím, že vystupuješ jako velký antikomunista. Určitě jsi za minulého režimu to dával stejně najevo. Minimálně jsi podepisoval Několik vět, Chartu 77 nebo dokonce ses jinak exponoval, takže Ti nic jiného nezbývalo než jít pracovat do kotelny. Ale na vysoké, jak Ti šel marxismus-leninismus?

To, že ani nevíš s kým

To, že ani nevíš s kým vlastně vedeš rozhovor, je sice symptomatické, nicméně vedlejší, ale jestli budeš takto pokračovat dál, jsi na nejlepší cestě k tomu, stát se komunistou z přesvědčení.
Marxismus-leninismus jsem na škole neměl, jen můj děda byl na rozdíl od toho bolševického bastarda Ransdorfa rodilý Ukrajinec, takže v naší rodině je poměrně dosti dobrá povědomost o tom, proč Ukrajinci nemají rádi Rusy.

Stasi, to se povedlo. Ivošovi

Stasi, to se povedlo. Ivošovi se samozřejmě omlouvám. To, co jsem psal omylem Ivošovi, se týká i Tebe. S jedním rozdílem, Ivoš vystudoval vysokou, Ty nikoliv. Takže marxismus-leninismus si spíše dostával na vojně při PŠM. Já byl asi špatný voják, skončil jsem jako vojín. Ale u technických jednotek, které se rok před tím ještě jmenovaly PTP, to bylo normální.

Jinak text od Ransdorfa byl pro mě poučením, i když tak dlouhé texty rád nemám. Antikomunismus v době, kdy si každý do komunisty může kopnout, nepovažuji za žádné hrdinství. I krátce po Listopadu 89 jsem U koně hájil zásadu, že komunistická strana se musí porazit ve volbách. Rovněž souhlasím s heslem Václava Havla, nejsme jako oni - akční výbory v roce 48 vyráběly nepřátele režimu jak na běžícím pásu. Mohli bychom si toho vyříkávat víc, ale na Lišce v tom bohatém obsazení není šance. Zdravím.

Ivoši, už jsem Gardnesovi

Ivoši, už jsem Gardnesovi odpověděl, že odmítám stále obhajovat a hlavně vysvětlovat své názory a své "vztahy". Ale něco Ti prozradím. Byl jsem na Hradčanském náměstí na poslední demonstraci, která se konala na podporu těch "východních" Ukrajinců. Seděl jsem tam na zídce kousek od europoslance, vedle něho Jana Volfová. Bavil jsem se tam s jednou paní, takže proslovy šly mimo mě - nebyl jsem tedy ideologicky deformován. Nemohl jsem odolat a polyglota jsem oslovil. A rovnou jsem na něho vyrukoval s Černou labutí. Byl samozřejmě v obraze, jmenoval hned Taleba. A já zase s mým oblíbeným Volodymyrem Parasjukem. No, koukal na mě, má takový zvláštní výraz v očích.

To mě neodradilo a poslal jsem mu e-mail /ano, to já rád - jsem takový e-mailový deviant/, v kterém jsem navázal na naši debatu. Požádal jsem ho, aby až bude hovořit na plénu EP, aby se zmínil o Parasjukovi jako o Černé labuti a o Gavrilu Principovi, kterého lze považovat jako za symbol odstartování Velké války, zkrátka nějak jsem to docela "chytře", jak jinak, smotal dohromady. Pořád čekám, že mi odpoví, ale chápu, protože dostává tisíce e-mailů denně, že se na mě hned tak nedostane.

Abys rozuměl moji motivaci, ze mě se stal "skoro" pacifista, humanista jsem na 100% - přál bych si, aby situace na Ukrajině se vyřešila pokud možno smírně, bez dalších obětí atd. Rovněž aby nedošlo k obnovení zkurvené "studené války". No a on, europoslanec by tam vedl takovou výzvu k zachování MÍRU, dokud je ještě čas. Uf. Zdravím

Z toho posledního odstavce si

Z toho posledního odstavce si zeolite nic nedělejte, že za svůj zbytek života se u Vás vystřídají ještě jiné různé zvraty. Od těch dnešních, které se shodují s Jiřím Rumlem, jak psal v padesátých do Rudého práva o americkém imperialismu až po ty opačné, až pochopíte, že americká role četníka na obranu svobod a demokracie se nedá dělat politikou Rychlých šípů, protože protivník žádné fair play neprovozuje. Jak jsem Vám již nejméně jednou psal, politika není bez záludností, ale jde o relativitu a hlavně podstata je v cílech. A pokud máte prioritu ve svobodách, nemůžete fandit ruskému imperialismu jen proto, že jste si začal všímat(ani Vy asi nevíte proč), jen článků kritizujících USA. Zrovna tolik( ve svobodných zemích podstatně více) kritiků byste našel na politiku Putina a Ruska, přitom je fakt že v menším rozsahu z Ruska, protože některé zdroje má Putin pevně ve svých rukou a jejich rozsah vlastněný státem nemá nikde obdobu, jak v agenturách, tak v tisku i TV (Itar Tass,Ria Novosti, Rossiskaja gazeta, Pervyj kanal, Rossija, Vesti, Russia Today aj.)
Jsem zvědav, kdy zase vezme za své dnes stvrzovaná Vaše volba ODS v parlamentních volbách, jak už stejné přísliby krachly volbou kočkopsa Bobošíkové. Když už Vám slouží k argumentaci Ransdorf, agenti STB ap., pak je další debata s Vámi dosti nadbytečná.

Se zájmem jsem se díval na

Se zájmem jsem se díval na OVM. Napsal jsem si pár bodů, bez ladu a skladu: Globální solidarita, sociální spravedlnost, jiný kapitalismus, absurdní zisky bankéřů, proti bankám, hranice zůstanou na mapě, budoucnost Krymu, stačí sepsat deset bodů a na těch se domluvit, hlídat každého politika... Něco jsem se dozvěděl o psychologickém charakteru obou besedníků: nepřestávající mhouření očí Pitharta a proud slov se šermujícíma rukama Walesy. Nevím, jestli bez Poláků /a Gorbačova/, bychom se dožili pádu Sovětského svazu.

V reformování kapitalismu si oba docela rozuměli... Uvítal bych, kdyby IVK k řadě témat, o kterých se hovořilo, uspořádal "řadu" seminářů... /Falešných proroků přibývá.../

Obdivuji "styl" Václava Klause, jakým on ve svých článcích, knihách, rozhovorech dokáže strukturovat všechny problémy. Podle toho lze i soudit, že každý problém má řádně promyšlený /s výjimkou těch, o které rovnou prohlásí, že na ty nemá silný názor/. Není nad to, "zvěčnit" svoje názory na "papíru" - ano, co je psáno, to je dáno. :-)

Pomluva, že Zikmund věrolomně

Pomluva, že Zikmund věrolomně svým glejtem slíbil Husovi bezpečný návrat, je již dávno vyvrácena a ani odpůrci Církve k ní již nesahají. Jednalo se o ochranu během cesty tam i zpět, o nic více.
- See more at: http://www.stjoseph.cz/jan-hus-objektivne-a-bez-prikras/#sthash.Rlivl2Id...

Státní svátky (na rozdíl od ostatních svátků) „mají připomínat občanům tradice, ušlechtilé cíle a dějinné zvraty, na nichž je BUDOVÁNA ČESKÁ STÁTNOST." /WIKI/
======================
Dočetl jsem se, že pomluva o věrolomnosti Zikmunda byla vyvrácena. V předchozí poznámce jsem zdůrazňoval důležitost "psaného". Zapomněl jsem na jeden fakt. Na výklad. Jan Hus měl sice glejt na bezpečný návrat, ale o upálení se nehovořilo. Zkrátka katolící mají v tom jasno...

Stále se "modlím", aby Rusové

Stále se "modlím", aby Rusové se za žádných okolností nenechali vyprovokovat k vojenskému zásahu.
======================
Ukrajinská armáda dobyla Slavjansk. Povstalci utíkají i z Doněcka /Echo24/
-------------------------------------
Kéž by:
======================
Aktivní fáze konfliktu na východě Ukrajiny skončí nejpozději za několik týdnů, prohlásil v interview pro ruské televizní novináře zplnomocněnec MZV RF pro otázky lidských práv, demokracie a priority práva Konstantin Dolgov.

Zároveň zdůraznil, že konflikt nemá jen vojenskou dimenzi, ale také humanitární, POLITICKOU, sociální a kulturní, a na řešení těchto problému bude třeba mnohem více času.

„Rozkol země je nesporně velmi hluboký. Myslím si, že obnovení potrvá dlouhá léta. BUDE TO ALE ZÁLEŽET PŘEDEVŠÍM NA UKRAJINSKÝCH STRANÁCH", podotkl Dolgov.

Číst všechno: http://czech.ruvr.ru/news/2014_07_05/Dolgov-Ukonceni-aktivni-faze-konfli...

Proč by se Rusové měli cítit

Proč by se Rusové měli cítit být vyprovokování, když legální ukrajinská armáda už se přestala ohlížet na nezbytné civilní ztráty a zakročila proti najatým žoldákům ruského dobrodruha Strelkova, který rozvrátil civilní mírový život v oblasti. Jako kdyby radikálové v některé oblasti Ruska rozpoutali ozbrojené konflikty, zasahovala by ruská armáda a Vy, zeolite byste se modlil, aby se nenechala vyprovokovat ukrajinská armáda. Pročpak by měla?

A ještě něco. Porošenko by

A ještě něco. Porošenko by rovněž za žádnou cenu neměl přistoupit na federalizaci Ukrajiny a regiony by měli mít minimální autonomii. A to nemyslím ironicky. Ukrajincům přeji maximálně jednotnou Ukrajinu s politickými stranami /pravo-levými/ podle programu a ne podle příchylnosti k Západu nebo Východu. /Mír, svoboda, spravedlnost.../

Doufám, že Německo a Francie sehrajou kladnou roli, v těch velmocenských hrátkách... Obnovení Studené války je to poslední, co bych si přál. Kdo má prospěch ze zběsilého zbrojení? Mimochodem jsem vděčný Gorbačevovi, ať dobrovolně nebo vynuceně, že se dohodl s Reaganem o odzbrojování. Jsou lepší věci, než vyrábět po tisících rakety, tanky atd.

Slavjansk dobyt....(sic)

Slavjansk dobyt....(sic) .....záběry ukazují trochu kouře a asi tři transportéry....(sic)
...zřetelně to připomíná Cimrmana : ...a Severní pól byl dobyt, dobyt, ....n-tsss.

PS. ...my si z toho děláme srandu, ale je to vážná věc. Odborníci již dokonce hovoří o zahájení války proti vlastnímu obyvatelstvu......!!! Nemělo by Rusko již pomalu uvažovat o humanitárním bombardování Kyjeva ......???? .....a co na to NATO.....n-tssss.

Petrofe, třeba se mýlím, ale

Petrofe, třeba se mýlím, ale situace na jihovýchodě Ukrajiny ukazuje, jak důležité jsou politické strany. Není tam nikdo, koho by podporovala většina tamních obyvatel. Kdo si má sednout ke stolu s Porošenkem a jednat? Místo politickým stranám se na Ukrajině nejlépe daří oligarchům. Nakonec měli tam už několik svobodných voleb a výsledek je tristní. Zlatá střední Evropa. A to na naše politiky nadáváme kudy chodíme. /Prý hovořit o mentalitě národa je nesmysl. Opravdu?/

já vím....my bychom pod

já vím....my bychom pod Havlem možná dopadli stejně ....nebýt Klause!!!
Jeho "rozdělení" země ukazuje po letech, že to bylo opravdu na Nobelovku. Ale vysvětlujte to např. takové Sommerové.....n-tsss.

PS. ...a kde jsou majdanisté??? Kličko-Kličko.....a kde je Nastěnka Tymošenka ???

http://neviditelnypes.lidovky

Inženýre, mám toho "tolik",

Inženýre, mám toho "tolik", že jsem přehlédl Váš odkaz na NP a postuji link přímo na blog Petra Hampla. Dostal jsem se asi k přečtení později, takže jenom pro vysvětlení, proč přicházím s dvojákem... /Gardnesovi se to bude hodně blbě číst, pokud se k tomu vůbec odhodlá. Je totiž s tím jeho výkladem mezinárodního práva přímo posedlý. On by určitě vznik USA nepřipustil. Ano, Krym je opět ruský a to definitivně, pokud je na světě něco definitivního. Nakonec já ho docela chápu, ono přinášet jiné argumenty než literu mezinárodních smluv je hodně těžké.../

Názorový extrémismus se

Názorový extrémismus se logicky vzdaluje od jakž takž objektivního hodnocení. Hlasité rány do stolu bývají pouhými hlasitými pšouky.

Doufejme, že po stovkách mrtvých a tisíci zraněných dojde k řešení diplomatickými prostředky.

Komentář není nutný, leda

Komentář není nutný, leda snad připomínka jednoho humanitárního bombardování:
=======================

Ukrajinští piloti zahájili raketový útok na domy civilistů. Zničená ulice - budovy jsou prostě smeteny z povrchu země. Zahynuly celé rodiny.

http://www.czechfreepress.cz/evropa/nova-tragedie-na-vychodni-ukrajine-n...

Porošenkův plán

A něco z "Rádija Jerevan" by

A něco z "Rádija Jerevan" by nebylo, vy objektivisto?

Vy jste snad kšeftovaal s rusákama na dnech družby, že nám tady dneska prezentujete jejich duševní ejakuláty jako objektivní a nezpochybnitelné pravdy.

To snad nemyslíte vážně, že

To snad nemyslíte vážně, že na Ukrajině umírají občané následkem politických ambicí druhých ukrajinských občanů. Je to přesně naopak, lidé tam umírají, že Rusko najalo placené žoldáky, kteří tam pod jménem tzv. separatistů rozpoutali "občanskou válku" aby Rusko mohlo neustále vykonávat svůj vliv. Touha Ukrajinců, být součástí Evropy sice pro Rusko není strategicky dobrá, ale kvůli tomu přece demokrat nebude ničit civilní obyvatelstvo. Kromě několika radikálů si tuto válku nepřejí ani občané hlásící se k Rusům.

Zase PŠM? Raději PŠT.

Zase PŠM? Raději PŠT.

Virtuální dějiny, aneb jak by

Virtuální dějiny, aneb jak by si pan Gardnes přál, aby to bylo.
Rusko najalo placené žoldáky, kteří tam pod jménem tzv. separatistů rozpoutali "občanskou válku" aby Rusko mohlo neustále vykonávat svůj vliv. Kromě několika radikálů si tuto válku nepřejí ani občané hlásící se k Rusům (pozn.EK: těm by stačilo, kdyby majdanisté táhli do brusele). ////

Trvalý zloduch dějin, Rusko, má s najímáním placených žoldáků staleté zkušenosti. Již v r.1918 Rusko najalo placené žoldáky, kteří pod jménem tzv. Československých legií rozbili baštu Západu, Rakousko-Uhersko. Touha Čechů po samostatnosti sice nebyla pro Německo dobrá, ale kvůli tomu přece demokrati nebudou likvidovat osvědčený habsburský režim. ////

Milý Kocourku, přes 40 let

Milý Kocourku, přes 40 let jsme museli povinně tvrdit, jaký lidovědemokratický skvost se nachází na východ od nás, kam se valila převážná část naší výroby, aby nazpět se dovážela nekvalitní ruda z Krivoj rogu ap. Každé špatné slovo na poměry silné poroby se trestalo vězením, ztrátou karierního postupu, atd.
Dnes už se planá chvála a neopodstatněný obdiv k polodemokratickému státu, kde vládne Putin a další jeho kolegové z KGB a vybranými oligarchy převážně ve funkcích gubernátorů milý Kocourku nevyžaduje. Pokud se chcete i nadále klanět pseudodemokracii, je to Vaše věc, ale svoje patolízalské hloupé pindy adresujte někomu jinému.
Račte si uvědomit, že kdybych toto napsal za bolševika, šel bych sedět a kdybych toto napsal v dnešním Rusku, nemohl bych si být jist následky. To je ten rozdíl mezi demokracií a imperiálním státem, který neuznává mezinárodní právo. Což Vám ovšem na rozdíl ode mne nevadí.

http://neviditelnypes.lidovky

Golicyn? Proč se odmlčel? -

Golicyn? Proč se odmlčel? - no, splnil svůj úkol msťytele a U.I.

Tomu jsem dělal řítícího orkána ... nebo to bylo přímo Obámovi? Nejako už teraz neviem.

(samože že kgb/cyja a stb vyhrály Cold War, nicht war? - přímo z brusele a uošinktnu)

vážený pan Gardnes má na

vážený pan Gardnes má na telefonu přímo Miroslava Karase, který ač z atria hotelu, přesto je v centru veškerého dění.....no jo no ......n-tsssss.

A z jakého centra vychází ve

A z jakého centra vychází ve svých názorech n-tsssssss? Jak sám uvádí, nejraději z Radia Jerevan. Podle toho to také vypadá.

Čest práci!

Čest práci!

Hezká story, která vypráví,

Hezká story, která vypráví, jak vždy opatrný Krasomluv a někteří jeho soudruzi ztratili nervy, nechali se vyprovokovat a přišli o glanc pravicovosti, která se zúžila jen na odpor k EU a přání na její likvidaci chybně se domnívajíc, že jsou totožní v zájmech s ODS. Nejsou, protože ta kritizuje současný systém a mechanismus fungování, který považuje za nutný k reformování v souladu s pěti svobodami, které jsou v této fázi základem evropské spolupráce. Jinak jejich názory jsou postaveny na ryzím antiamerikanismu, "antizápaďáctví" a na obdivu čehokoliv, co má stejný cíl a obsah, byť je to systém založený na samoděržaví, bez základních demokratických hodnot, kde lidský jedinec a jeho zájmy neznamenají u vrchnosti nic a moc drží členové spolku Ozero z řad příslušníků KGB. Bohužel se mi nepodařilo nalézt konkrétní rozdělení moci mezi býv.členy KGB a vybrané oligarchy, jak je odhalil býv. jejich spolupracovník, které bylo nejvíce vystihující k určení, kdo vládne dnešnímu Rusku a jaké má cíle.

Hezká Gardnesova story,

Hezká Gardnesova story, akorát by potřebovala upřesnit.

Kdopak je totožný v zájmech s ODS a jaké jsou to zájmy? Za Nečase byl zájem klátit paní N. a vyplácet jí za to statisícové prémie. Ale co nastoupil prof.Fiala, je to tajemné jako hrad v Karpatech. Kromě evidentního zájmu vždy podporovat Kalouska. ////

V souladu s pěti svobodami, které jsou v této fázi základem evropské spolupráce? -- Kterých 5 svobod to může být? Zcela určitě to není svoboda projevu. Tak možná svoboda držet hubu a krok? ////

Základní demokratické hodnoty, co to je? Demokracie je pouhý technický mechanismus, jak organizovat správu věcí veřejných - že by měla nějaké hodnoty? ////

Lidský jedinec a jeho zájmy neznamenají u vrchnosti nic -- To tu pan Gardnes popisuje, jak to chodí v bruselských protektorátech? ////

Kdo vládne dnešnímu Rusku a jaké má cíle? -- Elementární, drahý Watsone. Na tom KDO až tak moc nesejde, a CÍL je jasný - povznesení Ruska. Takový cíl by měl mít každý vladař a každý režim. To akorát v Česku byl ten cíl jiný - lézt do brusele Merkelové. ////

Že by zrovna placený levicový

Že by zrovna placený levicový rudý provokatér se měl domnívat, že je o něm řeč v poznámce o sympatizantech k ODS, tak to je opravdu srandovní. Jinak zcela upadáte ve své demagogii, která byla kdysi na lepší úrovni, než je klácení pí.N., neznalost pěti svobod. Právě že vážený Emile je zásadní, kdo vládne a jakými metodami. Ono skutečně je rozdíl, zda jde o Hitlera, či Adenauera, ačkoliv oba měli na zřeteli zájmy Německa.

Cekate neco jineho nez

Cekate neco jineho nez podobne kecy a poste zopakovany "vtip" a la do prdele - do brusele ? V Kocourkove se tomu vzdy znova a znova od srdce zasmejou a maji radost, jak jsou treskute vtipni.

Stihomam.

Stihomam.

Ti ambiciózní druzí

Ti ambiciózní druzí ukrajinští občané (samozřejmě majdanisté) by si tolik nevyskakovali, kdyby neměli politickou a propagandistickou podporu z Brusele, a z téhož zdroje slíbené velké prachy. Ty slíbené prachy, zaplaťpámbu, nikdy neuviděj. ////

Jestli přirozené touze

Jestli přirozené touze ukrajinských obyvatel patřit do Evropy a nikolv do Ruska říkáte "vyskakování" s politickou a propagandistickou popdporu z Bruselu, tak jste na tom ještě hůře, než jsem si myslel. Jejich touha je stejná, jako tomu bylo u Čechoslováků, Poláků, Bulharů, atd. Pokud chcete patřit do sféry Ruska, nic Ván v dnešní demokracii nepřekáží, abyste se tam odstěhoval.

Ukrajinci přirozeně toužící

Ukrajinci přirozeně toužící po bruselském chomoutu nemají žádné právo do toho chomoutu nutit ty Ukrajince, kteří o to nestojí. Což majdanisté činili a činí. ////

Pokud vy, pane Gardnes, chcete být bruselským nevolníkem, nic vám v té dnešní bruselské pošahané demokracii nepřekáží, abyste mi políbil brusel. ////

Víte pane Emile, od toho je

Víte pane Emile, od toho je stále nejdokonalejší systém demokracie, přes četné slabiny, kde se rozhoduje podle přání většiny a hlavně se ctí zásada, že jde o interní záležitost občanů dotyčného státu a nikoliv o zájmy jeho sousedů, i kdyby byli vyzbrojeni jako Rusko. Žoldáci naverbovaní k destrukci části Ukrajiny nemohou nic změnit na přání většiny Ukrajinců patřit do Evropy. Od počátku Oranžové revoluce Juščenka, Tymošenkové, vyhnání Janukovyče poté, co odmítl přístupovou smlouvu o nic jiného nešlo, než se vymanit z vlivu Ruska. To už bylo patrno při napadení SSSR Hitlerem, když jeho vojska byla z počátku na Ukrajině vítána jako osvoboditelé.

Tohle Gardveš trefil dobře,

Tohle Gardveš trefil dobře, ta jeho svinská demokracie opravdu rozhoduje podle přání většiny. Tu a tam však obyvatelé takového Slavjanska netuší, proč by se měli řídit demokratickým přáním většiny obyvatel Lvova. ////

Od doby, kdy vojska NATO ukradla Srbsku Kosovo, dobře víme, jak je to v bruselské demokracii se ctěním interních záležitostí občanů dotyčného státu. ////

Dále doporučuji pokračovat se

Dále doporučuji pokračovat se svými soukmenovci sdruženými kolem Haló novin, kde podobné argumenty nikdo nepokládá za stupidní demagogii.

pane Gardnesi, mě by zajímalo

pane Gardnesi, mě by zajímalo za které ukáčka vy vlastně plédujete ????
Za ty "západní" , jak vy říkáte proevropské........ kteří jsou ovšem liní, hloupí, špinaví a v podstatě žijí ještě ve 2. pol. 20. století......nebo pro ty "východní" tedy proruské, kteří sice nejsou o moc lepší, ale tam (jakžtakž) aspoň nějaký průmysl, úrodnou zem a jak se ukazuje tak i břidlicový plyn....?????
PS. ..je to problém, když se země dělí vedví......n-tssss.

Zítra se podívám, jestli Vám

Zítra se podívám, jestli Vám odpověděl. Zřejmě má vypnuto.

Kdypak jste se vrátil z

Kdypak jste se vrátil z Ruska, pane adamek? A ve které vesnici jste se vyptával? ////

Zbytecne dlouhy clanek,

Zbytecne dlouhy clanek, vsechny clanky IVK o Ukrajine jsou zalozeny na stejnem, falesnem a trivialnim mustru:
- napise se truismus, ze situace na UK neni trivialni a Zapadu se podsune, ze to a) nevi a b) stavi UK pred volbu Rusko nebo Zapad a tim se mu da hlavni vina za vsechny problemy na UK. V dalsim prohlaseni se pak poukaze na libovolny problem na UK, a ze jich logicky je, a rekne se: vidis, hloupy Zapade, my jsme ti to rikali. A tak porad dokola. Jirik se zeolitem a vyvadilem pak z te uzasne jasnozrivoti maji vanoce a opakuji to nadsene znovu a znovu.

ale samozřejmě, že to EU a

ale samozřejmě, že to EU a Ušatej rapper rozesrali. Ano, pořád dokola, aby to nezapadlo.

Opakovanim se to pravdou

Opakovanim se to pravdou nestane.

nemusí, protože to pravda

nemusí, protože to pravda je...

Ale CO!!! je pravda??? O

Ale CO!!! je pravda???

O tom, že politici EU a USA naivně uvěřili představě, že majdanisti jsou stateční bojovníci za svobodu a demokracii, a tak jim verbálně podporou dodávali sílu, přece málokdo (alespoň z čtenářů Virtually) pochybuje.
Ale lidé od "okruhu Václava Klause" (termín z článku) zaznívají hlasy, že EU a USA ty majdanisty ORGANIZOVALA za účelem vyvolání konfliktu s Ruskem. To je přece něco úplně jiného!

Které "rozesrali" tedy máte namysli?

Teorie o řízeném rozvratu Ukrajiny silami Nového světového řádu se opakují stále a stále. A stále a stále jsou to jen SPEKULACE. Stokrát opakovaná spekulace se ale realitou stane pouze v mysli lidí typu Petra Hájka. A jejich vytrvalé zaměňovaní reality s představami rozhodně užitečné nikomu a ničemu není.

Uložit

Uložit