LN, 8.7.2013

Šance Rusnokovy vlády na důvěru vypadají nulově, ale za jistých okolností ji může získat

Jiří Rusnok se jako premiér ocitl v paradoxní situaci. V době prezidentské volební kampaně o Miloši Zemanovi v pořadu ČT Události, komentáře pronesl: "Každý máme za sebou určitou historii a lidi, kteří kolem nás prošli. Miloš má určitou sníženou míru empatie a není dobrý personalista." iloš Zeman v minulosti obklopoval či dosud obklopuje. Část z nich sice později oMyslel to dobře, neboť tímto způsobem odrážel kritiku ohledně osob, kterými se Mznačil za zrádce a častoval je výrazy opravdu nevybíravými, avšak sám si je vybral, on je vynesl k vrcholům politiky. Miloš Zeman zkrátka v něčem připomíná Stalina - i za ním nakonec zůstává jen pokácený les zrádců.

A právě v tomto kontextu se Zemanův podporovatel Rusnok "zastal náčelníka" citovanou větou, kterou však okamžitě doplnil slovy: "To se velkým lidem stává. Ale dělat z toho negativní kampaň je špatné."

Zhruba půl roku poté "nedobrý personalista" a muž se "sníženou mírou empatie" jmenoval Jiřího Rusnoka předsedou vlády. Je moudré nechat se někam jmenovat špatným personalistou? A neměla by nabídka od někoho, o jehož personalistických schopnostech chová velké pochybnosti, člověka spíše vyděsit? Rekonstrukce myšlenkových pochodů Jiřího Rusnoka v čase zvažování nabídky od "velkého člověka" Miloše Zemana je věcí zhola nemožnou, leč sestava, kterou postupně představoval veřejnosti jako členy své vlády, neodbytně vyvolávala vážné pochybnosti o personalistických schopnostech samotného premiéra. Jako by učedník ve schopnosti předvádět "špatnou personalistiku" překonával svého mistra...

Téhle sestavy se nikdo nebojí, ale...

V daném politickém kontextu je však třeba se premiéra Rusnoka v jistém smyslu zastat. Neměl moc na výběr, neboť kdo by riskoval účast ve vládě bez politické podpory v parlamentu a s velmi mizivou nadějí na zisk důvěry? Kdo by kvůli pochybnému dobrodružství, jež může po pár týdnech rychle skončit, opouštěl zpravidla nějaké zavedené a dobře placené místo?

Odpověď zní, že přesně ti lidé, kteří se nakonec objevili v Rusnokově nominaci. Většinou jde jednak o věrné přívržence Miloše Zemana, za druhé pak o jedince, pro něž bude i jinak nelichotivý titul "letní ministr" představovat vrchol kariérního životopisu.

Byť se zpočátku zdálo, že šance Rusnokovy vlády na zisk důvěry v parlamentu jsou nulové, za jistých okolností ji dokonce může získat. Klíčové bude hlasování o seberozpuštění sněmovny, jež by mělo proběhnout 16. července či krátce poté. Zatím to vypadá tak, že se potřebných 120 hlasů nenalezne, neboť příliš mnoho poslanců může předčasným rozpuštěním sněmovny jenom ztratit. Což se netýká pouze lidí z LIDEM nebo z Věcí veřejných, ale nejméně poloviny poslaneckého klubu ODS. Získala-li ODS v posledních volbách 20 procent a má-li nyní v průzkumech procent osm, znamená to, že se minimálně polovina dnešních poslanců za občanské demokraty do sněmovny po volbách nevrátí. Jsou na tom tedy podobně jako Kristýna Kočí nebo Viktor Paggio, pouze to tolik nebije do očí.

A i politické důvody hovoří v případě většiny sněmovních stran proti. TOP 09 může v předčasných volbách očekávat přinejlepším nevýhru, ODS pak rovnou propadák. ČSSD s pádem Nečasovy vlády moc nepočítala a nyní je navíc rozklížená svárem mezi zemanovci a antizemanovci. Nicméně výsledek hlasování ve smyslu "rozpuštění neprošlo" vnese na politickou scénu novou dynamiku. Najednou půjde použít mantru: pro předčasné volby se ve sněmovně nenalezlo dost hlasů, takže...

Důvodů pro podporu Rusnokova kabinetu (přímou i nepřímou, tedy že někdo odejde ze sálu) se poté najde celá kopa. "Nechceme druhý pokus pro Miroslavu Němcovou (a vládu Petra Nečase bez Petra Nečase)," zazní opět, tentokrát mnohem důrazněji, z Lidového domu. Pravice (její část) pak vsadí na starou dobrou odpovědnost, která sice v našich politických poměrech nejčastěji slouží jako honosné synonymum pro zbabělost, ale veřejnost tento trik ještě neprokoukla. Zvlášť když se zodpovědnost týká sestavení rozpočtu, čerpání fondů EU, nápravy škod po povodních...

Rusnokově vládě může nahrát i ona v úvodu zmíněná "špatná personalistika". Této sestavy se nikdo z politiků bát nebude, ba si začne nalhávat, že se proti ní v kampani v řádných volbách snadno vymezí. Což sice může být zcela zcestný kalkul, nicméně cesta do pekel je chybnými kalkulacemi vydlážděna daleko více než - mnohem častěji zmiňovanými - dobrými úmysly.

Smlouva proti Zemanovi?

Výše uvedené odstavce nejsou myšleny jako prognóza, že Rusnokova vláda projde. Nastiňují pouze scénář, který je "hratelný", byť stále poměrně málo pravděpodobný. Reálně lze nejspíše očekávat pokračování chaosu. Tedy Rusnokovu vládu v demisi, desítky různých návrhů na řešení situace, ostrá a zásadní prohlášení, dožadování se druhého pokusu, jinak řečeno permanentní předvolební kampaň. I z tohoto hlediska by nejlepší řešení představovaly předčasné volby, poněvadž kampaň propukne tak jako tak - a takto bychom to alespoň měli dříve za sebou.

Od voleb, předčasných i těch řádných, se totiž žádné zlepšení očekávat nedá, naopak. Problémy české politiky jsou velmi závažné a chronické, a po volbách tudíž opět vyskočí na scénu, pouze v nových (inovovaných) kostýmech.

Hradní pán, velký člověk, leč špatný personalista bez empatie (máme-li věřit jeho premiérovi), pak bude pouze přilévat olej do ohně. Jeho zájmům nejlépe odpovídá roztříštěný parlament, kde neexistuje žádná konzistentní většina, jež by mu dokázala čelit. Miloše Zemana by nyní mohla zastavit pouze opoziční smlouva uzavřená mezi pravicovým blokem (TOP 09 a ODS) a sociální demokracií. K tomu však pro spory uvnitř zmíněných stran i mezi nimi s velkou pravděpodobností nedojde. Nečekají nás tedy dobré časy, ba ani to pověstné světlo na konci tunelu asi hned tak neuvidíme.