Ano, Česká televize se vymkla kontrole. Ale nestalo se tak teď, nýbrž již před deseti lety. Jiří Janeček není příčinou, nýbrž produktem tohoto procesu. Některým signatářům dopisu předsedům parlamentních politických stran asi skutečně jde o Českou televizi, jenže řadě jiných evidentně o jejich vlastní ekonomické zájmy, totiž o přesměrování penězovodu z veřejnoprávní televizní kasičky od konkurentů do jejich vlastních kapes.

Před deseti lety proběhla tzv. televizní krize, největší otřes demokracie v polistopadové éře naší země. Pozadí tehdejších událostí jsem v roce 2004 popsal v knížce Válka o Novu v kapitole Vzbouření na Kavčích horách. Možná nebude na škodu si to připomenout. V mezidobí jsem zaznamenal, že řada lidí, kteří tehdy stáli na straně vzbouřenců, změnila názor. Těší mě, že já po šesti letech nemusím měnit byť jedno jediné slovo. Přidal jsem jen mezititulky.

Navazuji na glosu pana Jana Svobody (To se hned tak nevidí) a jeho přesný popis naprosto neuvěřitelného Interview ČT24 s Miroslavem Kalouskem. Kromě redaktorů veřejnoprávní televize si ale platíme také jejich nadřízené a různé kontrolní a regulační orgány, v tomto případě Radu České televize a Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Obrátil jsem se na ně proto s následující stížností.

Také vám přijde, že Česká televize do svých zpravodajských pořadů až příliš často zve stále tytéž externí novináře? Také se vám zdá, že v České televizi upřednostňují jeden jediný časopis, jedny jediné noviny a jedno jediné vydavatelství? Jedna věc je ale zdání, a jiná – tvrdá čísla. A tak jsem si udělal takový malý soukromý „průzkum“.  Malou statistiku, kolik a kterých externích novinářů pozvali do Událostí komentářů v lednu 2011. A výsledek?