Kdo si dal zahrát Szomorú vasárnap?
Pavel Landa

Básník László Jávor se rozešel s přítelkyní. Nebo ona s ním. To se stává, i básníkům. Jenomže ti cítí jakési nutkání z rozchodu udělat tragédii a navíc ji pojednat ve verších. Právě s těmi nešťastný básník navštívil přítele Rezsô Seresse a žádal, aby skladatel písniček pro budapešťské kavárny, vinárny a bary jeho poetický výtvor zhudebnil. Stalo se a vznikla do té doby ve světě širém neslýchaně těžce depresivní skladba nazvaná Smutná neděle, někdy též Ponurá neděle (Szomorú vasárnap). Wikipedie píše:
„V roce 1936 byla vyšetřována sebevražda Josefa Kellera, který v dopise na rozloučenou citoval několik veršů z této skladby. Krátce nato spáchalo sebevraždu dalších 17 lidí, mnozí z nich se zastřelili přímo při poslechu písně, jiní se utopili v Dunaji, jeden místní šlechtic si Ponurou neděli nechal na přání zahrát v baru, vyšel ven a prostřelil si hlavu… Policie zpozorněla a byla snaha píseň zakázat. Na některých rozhlasových stanicích se to sice podařilo, ale píseň se brzy vydala na svou pouť do zahraničí. V Berlíně se oběsila mladá prodavačka, nechala po sobě text Ponuré neděle, v New Yorku se otrávila plynem mladá písařka, jejím posledním přáním bylo, aby jí na pohřbu zahráli právě Ponurou neděli, mladík v Římě slyšel na ulici žebráka, jak si zpívá tuto píseň, věnoval mu všechny své úspory a skočil z nedalekého mostu…“
Zbývá jen dodat, že sebevraždou ukončil svůj život také sám skladatel; v roce 1968 v 69 letech vyskočil z okna svého bytu. A tady je klíčová scéna z německo-maďarského filmu Smutná neděle z roku 1999:
http://www.youtube.com/watch?v=jOqiolytFw4


Ne každá smutná píseň ale musí být smutná navždy. Melancholickou skladbu Krásný gigolo, smutný gigolo, kterou ve Vídni v roce 1928 složili Leonello Casucci (hudbu) a Julius Brammer (text), nahráli a nazpívali mnozí. Vine se také stejnojmenným filmem režiséra Davida Hemmingse z roku 1978, kde si ji -  ve svém už posledním filmu - zazpívá nádherně zestárlá Marlene Dietrich:
http://www.youtube.com/watch?v=8K32yG41OTw


 A pak jednou přijde Louis Prima a všechno je jinak. Prima se narodil muzikantským italským rodičům přišlým ze Sicilie a ke všemu ještě přímo v New Orleans, takže osud tohoto nového Američana byl jasně předurčen. Trochu trumpetista, ale hlavně šéf různých swingových těles. Se svými boys pojal píseň o gigolovi ve svěžím rytmu, oproštěnou vší melancholie a obohacenou o pohyb, který byl zjevně parodií na některé tehdejší právě tak se pitvořící a poskakující černošské kapely. A ještě si všimněte americké zpěvačky Keely Smith, v letech 1953 až 1961 jeho manželky, která mu stihla porodit dvě děti, krotit jeho italský temperament a navíc mít neuvěřitelnou míru v pase:
http://www.youtube.com/watch?annotation_id=annotation_824699&feature=iv&src_vid=CodmlmxpZeQ&v=F4q8_2q44CQ


A protože rozloučit se s Louis Primou není jen tak, přidáváme jednu z jeho parádních nahrávek. Známý hit složili pánové Carl Sigman a Peter DeRose a tady je: Dobrý večer, slečno!
http://www.youtube.com/watch?v=AwDP_NYYa4c

___________________________________________________________________________________