Volební účast a konečné výsledky naznačují, že vítězné pravici se povedlo bezezbytku naplnit hlavní záměr volební kampaně: silně znechutit voliče levicového, aby nešel k volbám  a dostatečně vystrašit voliče pravicového, který často dává přednost chalupě nebo dovolené před volební urnou, aby naopak k volbám šel.  Pochopitelně, že značnou zásluhu na volebním úspěchu pravicových sil v Česku má situace v Řecku, ale i bilboardová kampaň, kde na voliče ze všech stran útočila oranžová barva,

V odborných statích se dočteme o různých stupních mafie. Jejich modus operandi jde od primtivního prodávání drog a kriminelní činnosti na ulicích , provozování hazardu,  přes finančně silné klany, disponující lidmi, kteří jsou schopni pronikat do státních struktur nižších úrovní. Tam už dochází k organizovanému sponzorství, zakládání dobročinných organizací, bez možnosti kontroly státem a ovlivňování chodu obcí a krajů. Ten nejvyšší stupeň je dosažen ovládnutím celostátních struktur od politiků, přes justiční orgány.

Vysoká politika není tak složitá, nepochopitelná a vzdálená lidu, jak se často píše. Je brutálně prvoplánová a lidé v ní projevují úplně stejné základní emoce jako hrdinové Hemingwayova románu Sbohem, armádo!

Ve Sněmovně potkáte kdekoho. Hrdiny. Zbabělce. Přemýšlivé lidi. Hlupáky. Poznala jsem tam pár skvělých lidí, hodně průměrných a několik opravdových gaunerů. Je to zkrátka sociologický vzorek obyvatelstva.

Nechám na rozhodnutí čtenářů, jestli si někdo za svůj tip zaslouží DIPLOM s podpisem vítězného Jirky Paroubka. Pro zakončení našeho povedeného tipování a jako útěchu Vám předkládám postřeh jednoho čtenáře i s jeho doslovným komentářem. Přeji všem krásný den.(JD)

Předvolební perličky

Přišel jsem podpořit Petra Nečase do dnešní debaty s Paroubkem v Českém rozhlase. O jejím divácko-posluchačském zázemí napsal server Aktuálně mj. toto : „Příznivci socialistů měli jasnou převahu. Z řad ČSSD po každém slovu Jiřího Paroubka zněl potlesk. Na Nečase se bučelo a pískalo.“

Ano. Škoda, že to přítomní redaktoři Aktuálně nerozvedli více. Půda Českého rozhlasu se totiž stala dějištěm představení, které se již dříve odehrávalo v regionálních předvolebních verzích Otázek Václava Moravce, se stejným scénářem. Já to v této intenzitě zažil poprvé.

Když jsem objevila službu veřejnoprávního Českého rozhlasu zvoucí se honosně „Rádio na přání“, divila jsem se, proč tento bezplatný servis nedává posluchačům k dispozici větší pořady kupříkladu Aleše Knappa. Marně je tu hledám. Začala jsem se ptát. V archivu ČRo jsem zvěděla, že tomu, aby byly posluchačům zdarma zpřístupněny pořady v Rádiu na přání, prý brání autor. Autor se divil. Nebrání. Nemám důvod nevěřit. Knapp a jiní autoři totiž posluchačům nebrání v přístupu ke svým odvysílaným příspěvkům už z prostého důvodu: že ČRo jim za reprízy neplatí zhola NIC.

V čase, kdy do otevření volebních místností scházejí už jen pouhé hodiny, by se rozhodně šikla nějaká ta mediální bomba, co by pořádně otřásla voličstvem…

Ve stávajících poměrech by to , alespoň podle těch zveřejňovaných preferencí, bylo moc a moc potřebné, ale, bohužel…

Jan Kraus sice odchází z České televize ve zlém, ale zato jako velký komik. Obvinil totiž vedení ČT z arogance…