Teď jsem četl od pana Oty Ulče o jeho konfrontaci se systémem „logika je na vnuknutí krátká“ v Indii. To je taky jeden z rozdílu bohatnutí všech v Číně a jen některých v Indii. Tenhle volební systém generuje jako representanty volebního systému absolutní laiky, kteří se konfrontaci s realitou mimo schopnosti jejich chápání chytají vnuknutí, která jim dala vůle většinového voliče, to je osoby podprůměrného intelektu a sociálně závislé, jednající ještě hloupěji než je, protože jedná v davu. Potvrzení toho, že „logika je na vnuknutí krátká“ u nás obecně, je komentář pod jednou fotografií v MFDnes ze čtvrtka. Zněl: „Prominentní SPZ. Bylo by jich tolik, kdyby se úředníci báli agenta nabízejícího úplatek?“ Teď bude zřejmě protikorupční vláda mazat v číselných řadách. Spolek Šalamoun mluví o nebezpečných mantrách. Jednou z nich je mantra o nutnosti zrušit vrchní soudy. Pokud pominu, že ten záměr má tak málo logiky jako je má rozhodnutí, že nebudeme za pár let v teplárnách topit naším hnědým uhlím, pak zůstanu u své oblíbené korupce. Tahle koaliční mantra je totiž skvělé prokorupční opatření.

    Můžete mne napomenout, že rušení vrchních soudů nepatří do protikorupční politiky budoucí vládní koalice. Já to vím taky, jenže se domnívám, že to koalici usvědčuje z podvodu na voličích. Protikorupční opatření abstrahují od korupce soudců, prokurátorů i policistů. Nikdo nevysvětluje, proč koalice resignuje na závazky tohoto státu z Evropských úmluv o zamezení praní špinavých peněz (o korupci), když tyhle úmluvy jsou proti soudcům, prokurátorům i policistům přímo namířeny. Ona je tedy protikorupční politika budoucí vládní koalice obrovským vítězstvím justiční mafie, když koalici nestačí ani svědectví člověka nejpovolanějšího, bývalé nejvyšší státní zástupkyně. Prostota autorů té protikorupční politiky jde tak daleko, že oni nechápou absolutní nekontrolovatelnost našich prokurátorů, což je patologická a diskvalifikační vada s fatálními následky.
 
    Jediným veřejně slyšitelným důvodem nutnosti zrušit vrchní soudy z velmi povolaných úst jsou prodlevy v soudních řízeních, které jsou odvozeny od dohadování soudů, zda věc přísluší okresnímu či krajskému soudu, což je vždy téměř na rok. Jenže proč nejsou řešeny ostatní prodlevy a proč se neřeší to, že soudci nezvládají jediný § občanského soudního řádu, který to upravuje? To v zemi, které vládne justiční mafie, jsou otázky, které se nesmí vznášet. Já jen vím, že takové dohadování je dobrou záminkou pro oddalování soudních řízeních, kdy korupce ve prospěch organizovaného zločinu je příliš zřejmá a zkorumpovaný soudce chce vyvolat dojem, že aspoň něco dělá. On ví, že to, že ignoruje zákony, mu u nás nikdo nikdy nevyčte.

    Soudci také už mají očividnou legraci z protikorupčního snažení budoucí koalice, protože jeden takový zkorumpovaný teď oběti korupce zrovna napsal, že nebude k výhradě své vlastní podjatosti přihlížet, když ta oběť soudce označuje za obhájce organizovaného zločinu a poukazuje, že za dobu dlouholeté nečinnosti toho soudce škoda narostla o stamilióny korun, což je jeho osobním zaviněním a vylučuje možnost, že by mohl spravedlivě rozhodnout sám proti sobě. Několik let soudce nic nepřinutilo, aby si žalobu vůbec přečetl, proč by teď četl výhradu podjatosti. Navíc výhrada podjatosti je promlčená, když podjatě soudce soudí dlouho a demonstrativně a výhradu podjatosti lze uplatnit jen bezprostředně poté, co se to účastník řízení doví. Další soudce dokonce žalobu na korupci soudu chce odložit, pokud žalobce soudu nepředloží důkaz, který soudce právě z přílohy žaloby přečetl. To koukáte!

    Takovým soudcům nevadí, že jim žalující oběti korupce vůbec nemohou důvěřovat, přestože zákon jim ukládá, aby se jednání vzbuzujícímu nedůvěru vyhnuli. Ono je to totiž kárné provinění soudce, které je možno projednat jen na z vůle státní správy justice a to ministerstvo korupce (spravedlnosti) nedovolí, když ono za korupci justice odpovídá. Takže tady se vláda rozpočtové odpovědnosti dostává do souladu s obhajobou korupce, protože soudci odmítají protiústavně žaloby obětí korupce proti ministerstvu, které z rozpočtové odpovědnosti tu korupci a jejich kárná provinění kryje. A ve vládě nebude nikdo, kdo by chápal, že podnikání znamená rozpočtové příjmy a zaměstnanost, ale je vyloučeno korupcí.
   
    Ta mantra o nutnosti zrušit vrchní soudy je velmi promyšlený záměr justiční konkurzní mafie zachovat svoji moc mimo jakoukoliv možnou kontrolu. Je to pokračováním insolvenčního zákona, který posílil roli krajských konkurzních soudů jako soudů odvolacích ve sporech z konkurzů (insolventních řízení). Představte si, jak ti soudci na okresech budou teď dělat konkurzy a v chaosu jejich diletantismu bude konkurzní mafie sbírat důkazy jejich nekompetentnosti, aby jim nemusela poskytnou moc velké provize ze svých zisků. Bude stačit poukaz na spoustu nezákonných rozhodnutí, které ty okresní soudce učiní na mafii ještě závislejší než ty, kteří jednali nezákonně pro komunistické tajemníky a STB. Navíc zrušení vrchních soudů vymaže všechny stopy zneužití justice organizovaným zločinem i melouchy jednotlivců, protože se spisy rozpohybují mezi soudy, aby se nic nedohledalo a vznikla skvělá námitka ztráty zákonného soudce.

    Konkurzní mafie byly vybudovány podle krajských soudů a integraci s odvolacím soudem a ministerstvem jim zajistili špičkoví exponenti tajných služeb minulosti. Jeden takový bývalý podplukovník mi už před patnácti lety říkal: „dřív jsme veksláky honili, teď pro ně pracujeme, oni dřív rozhodovali o miliónech, teď o miliardách“. Integraci pak posílilo i to, že na odvolací soud postoupili i soudci, kteří byli třeba vyhlášení, že před jejich kancelářemi v pionýrských dobách justiční mafie stávali správci konkurzních podstat fronty, aby mohli odevzdat úplatek. Přes nezbytnou integraci vrchními soudy, Nejvyšším soudem a soudem Ústavním, kdy oběti konkurzních mafií mají již vytipovány soudce, kteří tu integraci justiční konkurzní mafie realizují, ctí konkurzní mafie krajské členění. Nesmí se zapomínat, že každá ta místní mafiánská rodina musí být pevně provázána i s krajskou prokuraturou, místní protikorupční policií a berními úřady.

    To na některých okresních soudech budou koukat, jak je konkurzní mafie mocná, když teď je bude muset taky ovládnout. Teď jeden netušící soudce usvědčil svého kolegu na krajském, že je zločinec. Už před lety ale taky po letech nová pobočka krajského soudu novými, mafií ještě nepodchycenými soudci rozhodla, že ten „zlatý důl“ furt patří konkurznímu věřiteli a ne úpadci. Mezitím správce konkurzní podstaty s konkurzním soudcem to „zlato“ zašmelili „zdroji korupčních příjmů“, který uměl přes zahraniční centrálu peníze vyprat, aby mohl do životní úrovně konkurzního správce a konkurzního soudce zainvestovat. Jenže skutečný majitel „zlatého dolu“ požádal soud, aby „zdroji korupčních příjmů“ zakázal vstup do „zlatého dolu“, a soud to udělal. To už bylo příliš, mafie zasáhla a soud osobně poučil policii, že tam  „zdroj korupčních příjmů“ může i přes soudní zákaz. Teď ale nezasvěcený soudce z okresu rozhodl ve prospěch exekutora toho soudního zásahu, že to bylo nezákonné. A máme krajský soud usvědčen z korupce, jen to není komu říct a není politik, který by byl ochoten s tím něco dělat, když už by byl schopen to pochopit.
   
    Nastupující vláda mi připomíná Tvrdíka, když nastupoval do ČSA, aby je svojí nekompetentností zruinoval, že je ani miliardy od úřednické vlády nebo znehodnocování Letiště Praha nezachrání. Budoucí předseda vlády to potvrdil, když jsem jej slyšel, že pokud bude hůř než čekal, bude muset přistoupit na zvýšení daní z příjmů dle VV a Janoty. Přeloženo do srozumitelna jeho voličů to znamená, pokud se nabídka pracovních míst sníží víc než čekal, bude muset souhlasit s dalšími restrikcemi poptávky po pracovnících. Důkazem nekompetentnosti je i to, že při dohadech o procentíčka schodku rozpočtu nikoho z vyjednávačů ani nikoho z veřejného prostoru nezajímá probíhající znehodnocování koruny. A to je velmi zajímavé, když ČNB netiskne peníze tak rychle jako ECB pro Řeky, Španěle, Portugalce ....
 
    Tahle celá mizérie je vybudována na hříchu závisti, který do hypertrofované podoby zde rozvinuli komunisti a udržují populisti, mezi které patří i významný člen vládní koalice, který v tom souzní se socialisty v ODS. Kdy nebylo té závisti, tak by byly politické kariéry budovány na úspěchu a v ODS i jako politická representace úspěšného podnikání a ne na tom, kdo tam jako bezkonfliktní zbyl, nebo jej skrytý nebo dokonce veřejně přiznaný investor pro to vybral. Potom by třeba například ta likvidace vrchních soudů byla odvozena od řešení konkrétních problémů. Ale jaký konkrétní problém mimo mzdy soudců kdy naše justice řešila? Ještě za bolševika a mého mlada platilo takové racionálno, že nás v pilotní škole učili, že  letecký řád je psán krví. To znamená, že byl odvozován od skutečných problémů praxe. To v éře mediální manipulace se sociálně závislým davem je už zcela nemožné.

    Naše justice ani politici nedokázali cokoliv odvodit od kauzy „Berka“. Nic co by jen naznačovalo, že chceme takové případy do budoucna vyloučit. Naopak důkazy nekonečné snahy protiústavně zastrašit oběti takové mafie a vyloučit jejich satisfakci. Tohle je již prakticky ověřeno jako dokonalá obrana proti žalobám na stát za škody způsobené zkorumpovanou justicí nebo jiným orgánem státu občanům tohoto státu na úrovni obvodní soud a městský soud v Praze. Ti co chytili Berku a spol. jsou od policie rozprášeni a důkazy korupce ostatních jsou tvrdě odmítány. Ona ta ignorace zločinu se to dá krásně dokumentovat i na tom desátém výročí ukradení IPB statisícům českých akcionářů. Za ministerstvo financí aspoň pan Šnábl na ČT přiznal, že šlo o bezplatné předání mnoha miliard někomu nám naprosto cizímu. Dokonce si za ta léta nikdo nevšiml, že jen provize za zprostředkování byla taky mnohomiliardová a jeden ze zprostředkovatelů udělal díky Havlovi významnou kariéru v státních službách.

    Absence kvalifikované diskuse o čemkoliv a hlavně o korupci je dokumentována i předsedou správní rady české pobočky Transparency International, který v pátek u Krause demonstroval absolutní beznaděj ve vztahu ke koaličnímu protikorupčnímu programu, ale i přiznal, že sám je také totálně nekompetentní. Tvrdil, že korupcí bylo, že úřady se nesoudily se svými úředníky o škody, které ti úředníci způsobili. Jenže nechtě přiznal, že neví, že základní problém je v justici a ne v úřadech. Úředník ručí jen několika platy a tak by náklady na dlouhý proces s nejistým výsledkem byly téměř jistě vyšší než možná satisfakce úřadu. Ten předseda jako bývalý policista přiznal nepřímo další korupční nectnost naší justice. To, že policisté s prokurátory mají zkušenost, že jim u soudu v trestním řízení stačí daleko povrchnější dokazování než by bylo nutné v občanskoprávním řízení o škodě. Státní moc soudní tak v trestním řízení běžně neústavně jedná ve shodě se státní mocí výkonnou proti právům občanů na spravedlivý proces.

    Jak to není o boji proti korupci, tak to není ani o boji za národní blahobyt, jehož podmnožinou je rozpočtová odpovědnost. Pokud kongres potvrdil Nečasovu vůli, že ODS musí být ekonomickým lídrem vlády, pak nechápu kým, když jeden z médii zmíněných kandidátů ODS na místo ministra financí na kongresu konstatoval, že „my prostě musíme zajistit, aby politika a program měly ve straně a jejích výstupech jednoznačně navrch nad lobbingem a byznysem“. Když tuhle levičáckou šílenost dáme dohromady s apely na vyvarování se kontaktu se symboly ekonomického úspěchu, tak máme dokonalé přiznání posunu ODS doleva až neuvěřitelným způsobem. Ono to totiž resonuje té většině sociálně na státu závislých členů, delegátů kongresu. Pak nebude ani rozpočtová odpovědnost, protože práci nezaměstnaným musí dát v prvé řadě živnostníci a ti musí být při riziku pronásledování exekutory nalákání k tomu, aby někoho zaměstnali vidinou luxusu, který si pak budou moci užít. Tuhle vidinu nebo lépe šanci jim ODS dát nechce a nic konkrétnějšího na kongresu nezaznělo.

    Prostě jako levice je stranou blízkou odborům, tak musí být pravice blízká podnikatelům a nestydět se za to, že ji podporují i finančně. Na závěr jen k absenci toho, že by se ODS chtěla měnit něčím jiným než loajalitou k novému předsedovi. Oni se nebavili ani o konfliktu rozpočtové odpovědnosti s podzimními volbami. Dokonce dali výzvu voličům na podzim pražskou ODS nevolit. Co by se se zákulisními dohodami na kongresu stalo, kdyby se členové vedení volili tak, že delegát má jen jeden hlas a pak nový člen vedení by musel sehnat jednu šestinu přítomných oprávněných a poslední většinu ze zbytku. Z takto zvolených by pak všichni volili předsedu a místopředsedu. To by byla změna! Nešlo by nezvolit zástupce Prahy a okolí. Snad by byl i zvolen někdo, kdo má za sebou výsledky ne jen, že jako právník umí na rozdíl od ostatních aspoň mluvit o tom, že ODS nemá na nic odborníky.

    Co si taková strana počne bez lobistů? Vždyť se o ničem vůbec nedoví a stane se jen loutkou médií, která ji do dnešního přiznání ideové nezakotvenosti postupně vmanipulovala! Právníci většinově ve vedení proti zkorumpované justici nic neudělají, protože jejich profese na tom bezpráví dobře vydělává, a i proto taky žádnou ekonomickou reformu, které ani nebudou rozumět, neprosadí. Tlustého reformy si udělají Slováci sami, když ji před čtyřmi roky pro ODS vymysleli.  Teď bude ODS z jedné strany osočována VV, že je překážkou boje s korupcí, a ze strany TOP09, že brání ekonomickým reformám. Pražáci a Středočeši se nakonec po dalších prohraných volbách od moravskosudetské ODS odtrhnou.