Ozval se ohlušující jásot. Na dvoře významné regionální stavební firmy právě její majitel a ředitel v jedné osobě svým 99 zaměstnancům oznámil, že nedal standardní provizi standardnímu zadavateli soutěže o zakázku. Zaměstnanci ho ani nenechávají domluvit a volají konečně! Konečně hmatatelný pokrok v boji proti korupci! Následná euforie se pak přenesla i do jejich rodin, do jejich obývacích pokojů i ložnic. A trvala. Nic nevadilo, že se pak potkávali už jen na úřadech práce, v hypotečních bankách při obtížném řešení nesplácení  hypoték na jejich domy a konečně pak v azylových domech se svými novými přírůstky do rodin. Protože jejich stavební firma již nesehnala žádnou rozumnou zakázku. Zato bývalý majitel vystoupil ve známém pořadu pana Krause, který na něj byl nezvykle hodný a chválil ho. Přímo v pořadu mu dokonce zorganizoval společnou fotku s panem Babišem a panem Janečkem, navíc i přímluvu zaměstnání mezi renomovanými úředníky v Transparency International….

     Škoda jen, že v regionu se vůbec nic nezměnilo, dál se tam pořádají standardní výběrová řízení, a standardně je vyhrávají jiné firmy.

     Korupce je rakovina společnosti, to je nesporný fakt. Je to hnus. Hubí všechno. Motivaci lidí, firem, celé společnosti ke smysluplnému životu. Hubí pokrok, prosperitu, vztahy, náladu ve společnosti. A vznikají iniciativy za zlepšení a vymýcení korupce. Ty současné se nejvíce profilují na neuvěřitelně urputném boji proti anonymním akciím, proti nejasným desátým vlastníkům v řetězení společností, které obvykle vyhrávají veřejné obchodní soutěže. Jako kdyby věřily, že to je právě naprosto klíčové v boji proti korupci. Jako kdyby věřily, že je uskutečnitelný výše popsaný příběh. Tyto iniciativy jsou současně nadstandardně medializovány. Profesionální moderátoři velmi korektně věc komentují a dávají prostor všem zúčastněným. Nejsem zúčastněný, proto mně zůstává rozum stát.

     Panu Babišovi, Janečkovi a ostatním se v tuto chvíli podařily pouze tři věci. Žádná z nich však bohužel není mýcení korupce.

     1.Rozdělili národ na my a oni. My nekorumpujeme, oni ano. Pan Babiš je dokonce všechny vyjmenoval. Nikdo si nevšiml, že vyjmenoval politické a ekonomické mrtvoly, ty aktivní raději nejmenoval. Neřekl nám, že korupce jsou i, dříve za stovku, nyní za tisícovku, přeskočené fronty u lékaře, na dopravních inspektorátech, úřadech všeho druhu a bůhví kde ještě. Ach, jen ten Topolánek, Dalík, Řebíček …

     2. Vůbec neřeší ekonomická a existenční dilemata neviditelných korupčníků. Že jejich podlehnutí je velmi často podlehnutí vydírání. Že na začátku popsaný příběh se nemůže odehrát. Maximálně se může stát, že onen majitel, který dvacet let budoval svoji firmu a je to jeho milované dítě, které navíc chtěl předat svému synovi, náhle ztratí z věčného tlaku nervy a skutečně zcela vyčerpaný skončí. Jásot však nevypukne. 100 z jeho 99 zaměstnanců mu to nikdy neodpustí, navždy o něm budou říkat, že je vůl. Večer u televize však budou nadávat na Česko prolezlé korupcí a tleskat břitkému humoru pana Krause. Z tepla studia do tepla domova…

     3. A zejména nepojmenovávají a následně neřeší pravou podstatu korupce. Neobtěžují se ani naší obří korupci dát do ekonomických souvislostí provozu celého českého státu. A navodili atmosféru, že až někdo (jiný, nikoliv my,) konečně odstraní korupci, vypukne ráj…

     Máme téměř milion státních a veřejných úředníků. A každý z nich po dvou pivech otevřeně sdělí, že tu práci, co dělají, by snadno zvládlo 30% jejich stavu. Jejich slova potvrzují nálezy tzv. e-detektivů, kteří hodnotí míru zneužití služebních PC v pracovní době. Někde je až 90%. Dámy studují hlavně liposukce a rozvodové příběhy, pánové hlavně erotické stránky. Drtivá většina úřadů, počínaje ministerstvy, by se navíc nejen mohla, ale měla zrušit. Protože, vyjma sladkého života úředníků, nám nic nepřináší, naopak velmi škodí. V tomto systémovém kroku se schovává naprosto promrhaných 200 až 300 miliard Kč ročně.

     Před pár týdny jsem sledoval televizní debatu bývalého guvernéra ČNB, pana Tůmy, se současnou členkou bankovní rady ČNB, paní Zamrazilovou na aktuální témata. Oba důsledně hovořili o českých bankách. Ani moderátor jim nepřipomněl, že zde nemáme české banky. Máme zde pouze české  pobočky zahraničních bank. Kde čeští zaměstnanci konají pokyny zahraničních majitelů. A tak pětkrát chudší země (Česko) má pětkrát větší bankovní poplatky než pětkrát bohatší země (Rakousko), a to ve stejné bance. Které, nevím proč, říkáme Česká spořitelna, nikoliv Rakouská spořitelna. Z těchto bank odproudí každoročně pouze na dividendách matkám téměř 100 miliard Kč. Zatím. Bude hůř.

     Nemáme české stavebnictví, ač se o něm takto trvale mluví. Máme pobočky zahraničních firem, které zde staví naše dálnice a koridory. Nejdražší na světě. V průměru se zahraničním vlastníkům těchto firem jejich vstupní několikasetmilionová investice vrátila již třicetkrát.

     Máme nejdražší mýtný systém na světě, postavený a provozovaný rakouskou firmou, kde miliardové náklady na výběr se téměř rovnají samotnému výběru.

     Tři naprosto nejziskovější společnosti v Česku jsou T-Mobile, O2 a Vodafone. Se snovou rentabilitou cca 40%. Samozřejmě, protože my máme nejdražší služby tohoto typu, včetně telefonů, na světě. A za odměnu nejhorší signál na světě. S penězovodem v řádech desítek miliard Kč ročně majitelům.

     Lze to dělat i naopak. Adorovaný klenot českého průmyslu, VW Škoda Auto, je největší firmou umístěnou v Česku. Se svým obratem vždy neomylně vítězí ve všech žebříčcích nejlepších firem v Česku. Oproti mobilním operátorům má však zisk téměř nulový. Při jeho posuzování dle tvrdých ekonomických dat by se tato firma pohybovala nekonečně hluboko v poli poražených. Před časem si však užili desetileté daňové prázdniny. Takže mají schopné manažery a firemní účetní. Nebo my máme neschopné nebo líné a bojácné příslušné finanční úředníky. Možná přetížené, protože právě zkoumají českého živnostníka.

     Dalo by se pokračovat. S jediným výsledkem. Je lhostejné, zda tyto společnosti pošlou ročně stovky miliard Kč, vydělaných u nás, námi a na nás, svým matkám a svým daňovým poplatníkům formou dividend, formou skvělé daňové optimalizace nebo kombinací obojího. Jedná se prostě o stovky miliard, které každoročně a trvale odplývají z Česka. Za tichého nekonání finančních úřadů při kontrole jejich optimalizací. Za nekonání politiků, za nekonání nejrůznějších kontrolních, povolujících, regulativních úředníků a dalších při zjevných podnikatelských a hospodářských lapsusech, nikoliv při nedokazatelné korupci. A to vše za naší veřejné ohnutosti a tiché akceptace, zato při domácím a hospodském nadávání na korupci…

     Abych byl však poctivý, korupce nám všem vyžene z kapes dle odhadů tzv. odborníků (odborník je dle známé definice ten, kdo se občas objeví v televizi a vysvětluje problém) 60 až 100 miliard Kč ročně. Tady zhruba desetkrát méně, než výše popsané rozvětvené penězovody.

     Podstatu korupce ve svém článku dne 7.11.2011 v MfD Omyl bojovníků s korupcí skvěle popsal pan Tomáš Munzi. Současný boj bojovníků proti korupci nazval fraškou. Nelze než souhlasit. Našim hlavním problémem je politizace a byrokratizace rozhodování o drtivé většině věcí, které se dotýkají běžného života. Vlastně se pohybujeme v obdobě rozhodování někdejší centrálně plánovací komise. Která byla na korupci postavena z principu. Nelze než souhlasit.

     Současná vláda se při svém ustavení sama prohlásila vládou reformní a protikorupční. Stále je papírově nadána nejvyšší silou v historii ČR. Bohužel, nikoliv silou mentální a motivační. Proti korupci neučinila fakticky nic. Vůbec neodbourává ono politicko-byrokratické podhoubí korupce. Neruší a nezjednodušuje úřady, nezjednodušuje svoje rozhodování.  Nepodporuje invenci, kreativitu a pozitivní motivace nás všech. Svůj masivně používaný výraz „protikorupční“ naopak zesměšnila a zhanobila. (Ač si to však zřejmě málokdo umí představit, bude hůř.  Následující vláda počet úředníků a úřadů zvýší. Zvýší počet zákonů. Zvýší daně. Penězovody ponechá…)

     Všechny nově vzniklé nadace a iniciativy v tomto trendu pokračují. Já pouze neumím poznat, zda úmyslně, nebo jsou sezením ve svých kancelářích, odcloněni od reálného života, stejně nezpůsobilí jako vláda. Samozřejmě, s drobnými výjimkami. To si opravdu jejich zakladatelé a nositelé myslí, že odkrytím i toho nejposlednějšího soutěžícího v soutěži zabrání v současném byrokratickém pekle dohodám a korupci? Nezačnou si protagonisté opět předávat dohodnuté sumy v igelitkách? A opravdu si myslí, že korupci zabrání další vršení zákonů a přidávání stále dokonalejších paragrafů do našich téměř 5000 zákonů?

     Jsem něžně omšelý  54letý chlapec. Celý život žiju v reálné ekonomice. Posledních dvacet let vlastním a řídím jednu z nejúspěšnějších českých privátních firem. Ještě se mně nestalo, že by za mě, rodinu i za moje zaměstnance něco vykonal zákon. Nebo něco vyřešil. Nejsem zklamán, nikdy jsem to ani neočekával…

ve zkrácené podobě publikováno v týdeníku Euro