U pana Pernese mi stačilo jeho úvodní prohlášení, že student Kundera neudával, on vše pouze nahlásil. Všechny další informace o něm už byly nadbytečné.

Nechce se mi věřit vlastním očím, Vy jste ten ambiciózní náměstek ministra zdravotnictví? Proč se vrháte někam, čemu vůbec nerozumíte?
Když hovoříte na téma zdravotnictví, tak Vám docela dobře rozumím. Bohužel, na poli historie a ÚSTR by se na Vás hodilo spíš, "ševče, drž se svého kopyta".

Pane Šnajdre, máte další "třešničky na dortu"?
Pamatujete na časopis "Humory"?

Pane Šnajdre, povězte upřímně, nejste právě Vy, tím příslovečným kozlem - zahradníkem, jestliže píšete o věcech, kterým vůbec nerozumíte? Na objednávku koho tak činíte?

Až se v historické obci trochu zorientujete, tak doufám zjistíte, že "Marek Stehlík, významný vojenský historik", zřejmě neexistuje, anebo není zatím tak známým odborníkem.
Významným odborníkem na historii vojenství je mladý historik pplk. PhDr. Eduard Stehlík, zástupce ředitele Vojenského historického ústavu v Praze.
Někteří se učíme celý život, tak věřím, že i Vy se v dané problematice trochu zorientujete.

A jakou novou informaci jste, pane Šnajdre, nám čtenářům přinesl? Mlácení do prázdného bubnu je pouhým zanášením šumu do veřejného prostoru.
Zjednodušení zbytečně čtyřstupňového řízení je rozumným organizačním a ekonomickým opatřením dobrého hospodáře, které ve svém projektu mělo více účastníků výběrového řízení. Odvolání nadbytečných činitelů ředitelem Pernesem musí ocenit každý daňový poplatník. Přestože zřejmě nejste odborníkem na historickou badatelskou a vědeckou práci, tak takové opatření byste měl ocenit i Vy.
V akademickém prostředí je obvyklé, jestliže do ústavu nastoupí nový ředitel, tak členové vědecké rady, jmenovaní bývalým ředitelem, dají novému řediteli své funkce k dispozici, aby si on mohl oslovit jím vybrané rádce. V případě odstupování některých členů vědecké rady ÚSTR je zajímavé, s jak neakademickým humbukem a hysterií tak někteří činí.
Gesto takové osobnosti, jakou je Jiří Gruša, spisovatel, diplomat a disident, je obzvlášť komické, jestliže sám ještě neměl ani příležitost se do práce vědecké rady zapojit. Žádného zasedání se ani nezůčastnil, protože byl ředitelem Žáčkem povolán dodatečně, aby byl v radě naředěn kritický tón, který byl bývalému řediteli nepříjemný v okamžiku, když Žáček ani v jím sestavené radě - včetně Jiřího Pernese - nenalézal podporu pro své aktivity.
Můžeme se jen dohadovat, jaké informace a od koho dostal Jiří Grůša, jestliže reagoval takto teatrálně.
Mluvit o politických tlacích a objednávkách může v prvé řadě bývalý ředitel Žáček, který nedokázal osvětlit stinná místa v životopise předsedkyně Kavalírové, prosazené na tuto pozici presidentem Klausem. Ředitel Žáček se dostal do klasického střetu zájmů, nemohl zkoumat a odpovídat na dotazy o minulosti předsedkyně rady, aby nepřišel o její podporu. Tuto otázku bude muset zkoumat zřejmě senát, který je za její zvolení odpovědný.
Co ví pan Šnajdr o způsobech řízení KPV jeho "dlouholetou předsedkyní", ohání-li se zrovna tou dlouholetostí? Nakolik demokratické poměry v této konfederaci panují, když zrovna tato předsedkyně vylučuje zasloužilé bojovníky proti komunismu, jakými jsou presidentem vyznamenaný František Zahrádka, Vladimír Hučín a další. . .
Osobnost formátu Jiřího Gruši nemá potřebu lhát, ani zkreslovat skutečnost, takže můžeme očekávat, že veřejnosti prozradí, kým byl desinformován, že ho tento desinformátor inspiroval k tak komicky nedůstojným krokům. . .
Jestliže dlouholetá předsedkyně Konfederace politických vězňů odmítla podepsat jmenovací dekret vítězi demokraticky vedeného výběrového řízení a ohrozila tak řádný chod státního ústavu, pak by měla sama odstoupit a nepobírat neoprávněnou mzdu (odměnu) za nevykonanou práci, která ji nenáleží. S odkládáním takového rozhodnutí by měla být konfrontována i se škodami, které svojí nečinností ústavu způsobuje.