Moudrost lidového přísloví mi vlastní zkušenost natolik vrchovatě potvrdila, že před nadcházejícími volbami do sněmovny PČR se o ni nemohu nepodělit.

Před časem do mojí advokátní kanceláři v Praze vpadlo „komando“ Obvodního soudu pro Prahu 10. Šest exekutorů, dva policisté a dva příslušníci Justiční stráže. Veškeré kancelářské vybavení oblepili nálepkami „EXEKUČNĚ ZABAVENO dne 11.7.2007“. Pro pohledávku 200.000 Kč „zpravomocněnou náhradním doručením“.

Tak se stalo, že vedle nálepek „EXEKUČNĚ ZABAVENO“ visí zarámované „exekučně nezabavené“ osobní poděkování Miloše Zemana ze dne 14.1.2000. Za Českou stranu sociálně demokratickou mi vlastnoručně poděkoval, že Ústavní soud České republiky po vleklých průtazích s konečnou platností uznal ČSSD legitimitu vlastnictví Lidového domu. Vyjádřil uznání za odvedenou práci a poděkování nejen své, ale i celé ČSSD.

Jak se stalo, že poděkování Miloše Zemana visí vedle nálepek soudu „EXEKUČNĚ ZABAVENO“?

V ovzduší afér s financováním politických stran, jsem v roce 1997 vnímal ČSSD jako politickou stranu sice s nevýraznými preferencemi, ale jako možnou naději pro demokracii. Pro tvrdou kritiku poměrů Zemanem. Pro urputnou snahu Kočárníkova ministerstva financí majetkově ji zlikvidovat. Dávala naději, že získáním vlastního majetku by nemusela být odkázána na temné sponzory, a mohla tak přispět ke kultivaci české politiky.

Kolegové mě od převzetí zastupování zrazovali. Spor neměl precendens. Byli přesvědčení, že kauzu vymožení vlastnických práv ČSSD k Lidovému domu nelze vyhrát. Přesto jsem v květnu 1997 se Zemanem smlouvu o zastupování ČSSD podepsal. Dokonce jsem přistoupil na odměnu 10 % jen z vymoženého majetku. Tak jsem se zavázal ČSSD, živořící na pokraji majetkového kolapsu, ve sporu úvěrovat. Nevěděl jsem, koho budu úvěrovat.

V roce 1998 ČSSD zcela nečekaně volby vyhrála a dostala se k moci. Po nástupu ČSSD do vlády, nejen do mojí, ale do kanceláří téměř všech se mnou spolupracujících subjektů, od firem po advokáty, nastoupily finanční úřady na kontroly. Zajímalo je vše, co souviselo se jménem Altner. Moje účetnictví prohlásily za „neprůkazné“. Po roce „kontrol“ mi už v roce 1999 doměřily 8 milionů Kč „nedoplatků na daních“. Tehdy jsem netušil, že to je jen „úvod“ k tomu, co bude následovat, až po splnění všech mých závazků ze smlouvy předložím faktury.

Výčet všech útoků státních orgánů od roku 2000, kterými jsem od té doby dosud vydírán, by byl příliš dlouhý. Z podnětu Úřadu vlády útoky na osobní svobodu prostřednictvím Policie ČR nesmyslným trestním stíháním za plnění zákonné povinnosti. Rozkrádání mnohamilionových odměn správce za „dohledu“ Městského soudu v Praze. Nelidské zneužívání státní moci k útisku osob z mého nejbližšího okolí, oslabených stařeckým věkem nebo jiným handicapem, ve stylu StB či spíše KGB. O řadě nepřímých útoků přes nastrčené subjekty, o ve vztahu k České advokátní komoře nemluvím. Některé „pokusy přimět mě k dohodě“ jsou k dohledání na Altner.blogspot.com. Podrobnější popis by vydal na samostatnou publikaci.

Lidový dům - získaný mnou v naivní dobré víře, že pomohu veřejnému zájmu k posílení demokracie - dnes spolu s vedením ČSSD zcela ovládli „šibalové“. Prostřednictvím ministerstva vnitra již dnes ovládají Policii ČR. Tedy tu část výkonné moci, prostřednictvím které je prosazován výkon státní moci, státem organizovaným násilím.

Zlomek smluvní odměny mi „šibalové“ vyplatili. Aby mě ve zbytku odměny mohli vydírat za „nepřiměřenost“ mých smluvních nároků. Prostřednictvím zkorumpované státní moci mě postupně okradli o majetek v hodnotě zásadně převyšující to, co mi v době splatnosti odměny měli podle smlouvy vyplatit.

Po deseti letech mi zůstala už poslední zastavená nemovitost. I tu nyní připravují k exekučnímu vydražení. Důchod mi vyměřili zkrácený do roku 2002. I ten je zatížen exekucemi. O mnoha dalších újmách škoda hovořit.

A to jsem vnaivní dobré víře, že pomohu veřejnému zájmu k posílení demokracie, získal „šibalům“ vládnoucím ČSSD jen areál Lidového domu.

Nebohý občane český, co Tebe čeká, když svým hlasem ve volbách vydáš „šibalům“ Českou republiku, svobodu naši i našich potomků ?