V rámci rozsáhlé bouře levicových aktivistů za Issovou a Mádlem pošlapané právo staříčků volit zpět jejich minulost - socialismus zaniklo mnoho podstatného, co to video připomnělo. Například to, že tím vzorovým videem v USA levicový intelektuálové štvali proti důchodcům, aby volili Hussaina Obamu k zavedení socialismu či aspoň učinit socialistický rozvrat jejich země a důchodci se proto vzdali amerických tradic svobody a individuální odpovědnosti, zatímco tady je to opačně. Tady je ta tradice vzít šlechtě, vzít židům, vzít Sudeťákům, vzít buržoasii, kulakům a emigrantům - a nakonec socialismus. Jak američtí tak naši socialisté chtějí stejné, jen babičky a dědečky máme jiné.

    Mně se zdá, že je tu až příliš překážek k tomu, aby bylo možno babky a dědky od jejich pro vnuky tak fatální volby přemluvit. Nejdříve děti sami těch babek a dědků jsou v tom duchu socialismu až po uši. Ta závis vůči zbohatlíkům není jen výsadou stáří. Ale i to jak se mnozí nejsou schopni zbavit návyků, na kterých byl socialismus, zločinná vláda jedné strany, budován. Soudci, prokurátoři a policajti v stylu bolševického třídního práva a výše uvedené tradice stále ignorují vlastnictví. Všichni zaměstnanci státu cítí despekt k těm, kteří u tržně soutěžících kapitalistů vydělávají víc než oni. Taky se těm dospělým líbí vzdát se odpovědnosti za své rodiče i za své stáří, ať se o rodiče postará stát a o nás samotné v budoucnosti děti těch druhých.

      Zdrojem nepřemluvení je také to, že mladí jsou také levicoví. Říká se kdo v mládí nebyl levicový, nemá srdce, a kdo je i potom, nemá rozum. To je nesmysl. Mladí se jen potřebují psychicky zbavit závazků za svou závislost na rodičích a proto jsou pro práva každého dostat mnohé zadarmo! Jsou levicoví, žádná solidarita, čisté sobectví. A to podstatný, i kdyby děti a vnuci těch babek a dědků nebyly sami levicoví, tak dnešní blahobyt sociálního státu na dluh učinil babky a dědky tak ekonomicky nezávislé na potomcích, že se babky i dědci cítí zcela být oprávněni být i názorově zcela na potomcích nezávislí. Při řešení rodinných mezigeneračních problémů jsem nenašel přes usilovnou snahu nikde žádnou radu opřenou o positivní zkušenost se starými rodiči.

    Pamatuji, jak na vysoký na mne v 68ým křičela nějaká filosofka, že nebudu zlehčovat socialismus, když ona na stavbě socialismu přišla o zdraví. Nemůže nikdo chtít po staříčcích, aby volbou zpochybnili své mládí. Co bychom po důchodcích chtěli, když vzdělaní a mladší právníci v rolích soudců, prokurátorů, vyšetřovatelů a státních úředníků se odmítají také vzdát svého vzdělání v bolševickém (ne)právu. Chyba Havla a Klause, že nikomu a hlavně dnešním důchodcům (a právníkům) neřekli, že jim socialismus prostě zbankrotoval. Rusové si za zlevněnou naftu nechtěli už kupovat naše předražený Tatry. Pak si dnešní důchodci prožrali privatizaci. Řekové taky nakonec budou muset prodat ostrovy. Takže na našich důchodcích leží břímě obrovské viny a to taky volbou nepřiznají. Přidejte k tomu, že oni mají volební povinnost, protože za každým z nich s volební urnou i přiběhnou. Pak je volba téměř jistá i když nerovná. Jen fenomén Klaus jim to chvíli kazil. Řekové taky budou hlasovat, že Němci i my jim máme jejich sociální jistoty zaplatit.  
 
    Do těch odsudků Issové a Mádla se furt pletla argumentace zásluhovostí. Kde je mimo socialistické magoření něčím daná nějaká zásluhovost. Kdo si zasloužil, aby musel spát na letišti, když bouchla na Islandu sopka? Jakou penzi jsem si zasloužil, když jsem při plnění pětiletých plánů vědeckotechnického rozvoje dlouhá léta se spoustou kolegů absolutně nic nedělal a komunisti byli rádi, že jsme nic nezkazili. Pěkně o tom psal na Neviditelném psu Václav Vlk starší. Ani jsem si nezasloužil, že nemám důchod žádný, protože mne justiční konkurzní mafie v tajném státním informačním systému označila za nepřítele státu, a po letech placení daní jak mourovatý, jsem byl zbaven práv a odsouzen s cizí identitou platit fabulovaný mnohamiliónový dluh za někoho jiného a exekutor mi ještě sedm let bude brát vše co bych vydělal. Kdo bude solidarizovat se mnou a statisíci objekty exekucí?

    Nelze nikomu nic zaručit, ani že sedlák bude mít co sklidit, ani že úrodu prodá. Jako v Hrabalovi (asi Krasosmutnění) jeho románoví rodiče, co v pivovaru celý život škudlili na penzi, aby jim nejdřív národní a pak internacionální socialisti vše prošustrovali a oni skončili v chudobinci. Princip zásluhovosti socialisti v souvislosti s penzemi popírají sami téměř absolutně. Pokud si kdokoliv šetří na penzi, pak může být celkem jist, že mu socialisti jeho úspory spálí v inflaci, v jedině kterou může vyústit ten tisk ničím nekrytých peněz. Zasloužili si to ti, co spořili, nějak? A ještě můžou být rádi, že jim ti socialisté nezačnou válku jako naposled.

    Dokonce budování stále větších pojistných systémů a dokonce monopolních jako je sociální stát nebo EU vede k ještě nezaslouženějším a ještě hůř řešitelným krizím. Pojistkou k nezaslouženým rizikům bylo již na samém počátku desatero svým přikázáním „Nepokradeš!“ Státním násilím vymáhané sociální daně, kolektivní krádež, netvoří žádnou zásluhu, jsou hříchem a vedou ke krizi, které začínáme čelit. Jakou zásluhou může být to, že řečtí socialisté a odboráři, když nechci použít výraz vydírají, hrají s jejich věřiteli pokra, když nemají v ruce ani dvě sedmy a stále přihazují vyšší sázku? 

    Dokonce nejde ani o solidaritu. Budovatelé socialismu nebyli solidární s těmi, co si zásluhy vysloužili před únorem 48. Když jsem býval na prázdniny u dědy a babi, tak maso bylo jen v neděli a v sobotu buřt. Dnes jde o volební vydírání. Moje matka byla nakonec sama ve velkém 3+1, dotované teplo zásadně větrala a dotovanou teplou vodu zapomínala zavírat. Vedle v obecní garsonce byla matka samoživitelka s dítětem za tržní nájem, 4x tolik co má matka za 3x větší byt. Vnoučata jinde ještě dráž. Někde jsem četl, že dva pracující platí důchod jednomu důchodci. K tomu přidejte, že jeden z těch pracujících je státní zaměstnanec a máte hned, že platí jeden dva. Ten jediný skutečně pracující třeba ještě živí dvě děti s vyhlídkou, že ti budou cizích lidí živit ještě víc. A k tomu ještě enormní náklady na zdravotní péči o toho důchodce. To je idiotský nesmysl, státem organizovaná pyramidální hra a ne solidarita.

    V tomhle všem je ta levičácká lež a zášť tak silná, že zde neexistuje idea, že bychom měli hledat mezi námi nové Bati a Křižíky a dát jim šanci nás zaměstnat. Nikde žádný příklad, jak naši miliardáři k majetku přišli. A už vůbec ne inspirující. Jen já jsem, než mi justiční mafie ukradla fabriku, zajišťoval práci 400 lidem. A to jsem tam jezdil jen jednou týdně. A vina je na nás všech. Ta víra v socialismus se projevuje i v pracovních vztazích. Usilovat o zisk zaměstnavatele a brát na sebe riziko odpovědnosti, čemuž říkám tvůrčí konflikt, to my neradi. Přednost má pohodlný rituál a kolegiální solidarita i za míň peněz. I to je důvod, proč justici ovládla mafie.

    STBáci nás měli přečtený a vědí, že jsme se moc nezměnili, a když v justici zůstali ti samí soudruzi soudci a prokurátoři, tak proč toho nevyužít, nezorganizovat konkurzní mafie a vydírání fabulovanými obviněními bez poškozených. Dokonce jsem přesvědčený, že ti státem placení právníci pro organizovaný zločin mnohdy dělají zadarmo jen, aby utěšili svoji třídní nenávist. Levicoví evropští politici taky nechtějí opustit ideje svého maoistické revolty mládí a teď za nás půjčí Řekům, aby se ti mohli dál zadlužovat. Takže militantní řečtí důchodci zvítězili nad českými důchodci a to se bude muset u nás na třídní nenávisti mocně zapracovat, aby tohle naše babky a dědci akceptovali. 

    Můžeme si to levicové odevzdání se péči státu i těmi, kteří by mohli hodně vydělávat, vyzkoušet jako experiment. Náš zahraniční majitel toho, co z justiční mafií rozkradeného zbylo, už do mezinárodní arbitráže chystá pohledávku přes deset miliard a s naším právníkem by potřebovali na naše pracoviště umístit jako koncipienta toho advokáta mladého, chytrého a pracovitého právníka, co umí anglicky a který mi pomůže s podklady pro ty spory a arbitráž. Máme pro něj BMW X5 a rodinný domek, který mu pak klidně necháme jako sucsess fee plus nějaký podíl. Vezmeme i jeho partnera, když bude něco umět. Tohle je ale na českém pracovním trhu nerealizovatelná pohledávka. Zas to shrábne nějaký cizinec. Pokud někdo o někom tuzemském, kdo by vyvrátil můj pesimismus, víte, spojte se se mnou přes redakci.