Také jste si v poslední době všimli, jak se zmnožili zástupy lidí, pro které svoboda, demokracie a volný trh přestaly existovat? Také se vám zdá nepřehlédnutelné, kolik lidí sráží paty před Paroubkovou neomaleností a jak jsou ovládáni strachem? Také nevěřícně sledujete média, jak dávají myšlenkám, které by byli pro nás před 20 lety nepřijatelné a diktátorské, punc seriózního politického snažení o blaho této republiky? Pak patříte k nemalé, leč jednotně tiché skupině obyvatel, která už dávno nemusí být mlčící většinou.

    Na malých městech je to vidět jasněji den ze dne. Lidi, kteří chodili po roce 89 kanálama, mají v tvářích výraz typu – tak jsme se dočkali. Policie se nestydí říct, že je na ni z radnice vyvíjen tlak, a tak nemůže konat v místní zpolitizované kauze (koalice KSČ, ČSSD, KDU-ČSL, SNK-ED, velitel samozřejmě bývalý komunista). Ve městě hospodaří a drtivou většinu výběrových řízení vyhrává firma spoluvlastněná lidovým milicionářem, v radě sedí přehlídka Národní fronty. Majetek města rozprodán, peníze fuč. Říci tyto skutečnosti nahlas či je někde publikovat vám ovace u obyvatel nevyslouží. Naopak se stáváte potížistou, který pořád něco má, v tom lepším případě. V tom horším se stanete obětí hrubého slovního napadání od rodinných příslušníků nadstandartně placených zaměstnanců města.

     Přijedou-li dvě televizní stanice, jedna udělá reportáž na rovinu, druhá odvysílá, co libo vedení radnice. Když má představitelka města syna v televizi, tak proč se zabývat realitou. Profesní čest? Po dvou hodinách vyběhne redaktor z radnice a táhne z něj jak ze sudu. PRIMA, ne?

     Ilustrativní a naprosto český mi příjde příběh komunisty a udavače, který poslal svého spoluobčana na 13 letý pobyt v uranových dolech. Po revoluci si poškozený občan vyhledal v databázi STB, kdo že mu zkazil velkou část života. Jaké bylo překvapení, když zjistil, že je to jeho známý a že jsou spolu v jednom spolku. Tady příběh nekončí, ale začíná. Na schůzi vystoupil a řekl: „Tady Karel mě udal, já jen abyste věděli, koho mezi sebou máte,“ a odešel. Přítomní se shlukli kolem Karla, poplácali ho po zádech a jeden za všechny řekl: „Nic si z toho, Karle, nedělej, to už je dávno.“

    Původně jsem si myslel, že bydlím ve městě, kde z důvodu většího výskytu továren je i velké množství levicově smýšlejících lidí, a proto jsou i poměry, které vydržely 20 let jak v teploučkém inkubátoru, stále stejné. Poslední dobou ale zjišťuji, že to, co jsem vídal v našem městě, je běžně k mání v celé republice. Myslíte, že přeháním?

   Poprvé jsem se začal bát, že tohle nedopadne dobře, když pár dní před tím, než přišel na ministersto vnitra Pecina, policie bez reptání uzavřela kauzu vraždy podnikatele Mrázka s vysvětlením, že se zřejmě jednalo o neshodu mezi podnikateli!!! Policie sama od sebe zavře spornou kauzu, která nahání Sociální demokracii strach z důvodu údajného zapojení špiček ČSSD do této kauzy. Aniž bych viděl do tohoto případu, tak tento samotný fakt je obrovskou diskreditací vedení Policie a plyne z ní jen jedno. Policie je v rukou levicových politiků, kteří budí takový strach a probouzí devótnost vyšetřovatelů natolik, že ze dne na den uzavřou několik let otevřenou kauzu!!! Kde jsou hlídací psi demokracie??? Tiše se bojí!!!



     Rozhodující silové ministerstvo, které je paralyzováno svým ministrem, není důvod pro kauzu. Jednodušší je kopat do pravicových politiků. Nehrozí, že si na vás najmou vraha (jako pan Srba), ani nehrozí, že vás připraví o práci (to Paroubek umí, i to je dnes víceméně veřejná informace). Pak vás ani nepřekvapí, že je možné vyrobit na pravicového potika kauzu kvůli 1,5 milionovému daru na předvolební kampaň, zatímco oranžoví by měli problém vysvětlit drtivou většinu svých nákladů (mluví se o miliardě a vypadá to na ni). Novinářům se rýpat do vosího hnízda nechce. Proč taky. Většina je levicová. Zbytek je levicově liberální a posedlý kontinuální masáží vlastního ega, ke které využívá nesmyslné doktríny „politické korektnosti“. Ta ve svém výsledku není ničím jiným než hledáním aritmetického průměru mezi Churchilem a Hitlerem. Navíc není tajemstvím, že u některých je za finanční obnos možné koupit cokoli.

    Den ze dne se naprosto negativistickým přístupem médií daří erodovat 20 let úspěšného vývoje této republiky a jejích občanů. Samotný fakt, že jsme byli na 30 % životní úrovně bývalých zemí EHS a teď dosahujeme 75 % těch samých zemí zajímá málokoho. Morální relativizace, ve které jsme mistři světa, se stávají prostřednictvím médií realitou.
Pesimismus a typická skepse ke všemu žene masy zpovykaných lidí k politické sebevraždě. Mluvit o uplynulých 20 letech jako o zlatém věku této země je jako vyprávět dobrý vtip. Přitom se jedná o nepopiratelný fakt. 20 let první republiky znamenalo 15 let krize, a přesto můj děda na ní vzpomínal jako na nejlepší léta.

     Na venkovní omítku hospody v Luži jsou vyškrabána a po desetiletí ošetřována slova obrozence Grégra: „Svobody kdo hoden, svobodu zná vážit každou“.  Krásně jste to, pane Grégře, napsal. Nejsme hodni něčeho, čeho si nevážíme. Velká část z nás je zpitomělá politickým odpadem, kterým nás levicová média krmí coby solidním jídlem, část z nás se těší, že zase půjde na odbyt šedivost a charakterové vady se stanou platidlem. Jak velká je ta poslední část uvidíme u voleb.

     Před dvaceti lety jsem se díval, jak se z lidových milicionářů a estébáků stávají podnikatelé povětšinou napojení na stát a obce. Když se z nich stanou opět  milicionáři a estébáci, tak to  můj žaludek neunese! Jestli někdo ví, co udělat, tak ať to udělá teď. Přichází totiž čas sluhů.