Jsem přesvědčený, že v případě těch četných fám týkajících se údajného akutního nedostatku financí na vyvrcholení (orgasmu)  té nekonečné oranžové volební kampaně, zde přání funguje, coby otec myšlenky…

Silně pochybuji, že v takovém kritickém případě, by si mohla ČSSD třeba dovolit tak marnotratně odložit oranžové a investovat do těch nových stranických  šál v národních barvách potištěných českými vlaječkami, kterými se teď na mítincích a tiskových konferencích zdobí přední straničtí představitelé …

Také jste si toho všimli? Řada médií a na prvním místě veřejnoprávní Česká televize některá předvolební témata – eufemisticky řečeno – opomíjí, řečeno natvrdo, cenzuruje. Snad se shodneme, že obecně by asi mělo platit – a zvláště pak v předvolebním období –, že politici a politické strany nabízejí nápady, témata, pojmenovávají problémy a nabízejí jejich řešení, a média o tom informují, diskutují, hodnotí, analyzují, komentují atd.

Druhým projevem tuzemské reakce je útěk české buržoasie. Už se to provalilo na veřejnost, že tuzemští kapitalisté utíkají do daňových rájů a stěhují se pod ochranu právních států. To je významné. Z této zkorumpované země utíkají i ti, kteří na úplatky či výpalné státním či obecním orgánům mají. To znamená, že se bojí justiční mafie. To co tu běžně reportuji, to je jen malý odlesk toho, čemu česká buržoasie musí čelit. Ilustrujícím je, jak soud a marxista Zaorálek označili miliardáře Bakalu za gaunera. Postbolševický soudce vůbec nerespektuje, že Bakala má dle Listiny základních práv a svobod právo na ochranu jeho cti.

Svérázně vysvětlil svým lidem můj dobrý kamarád Jiří, majitel stavební firmy, co se stane, když dají svůj hlas Paroubkovské ČSSD a ona vyhraje volby. Budoucnost jim vylíčil v hodně temných barvách.