Bohemku vyhnali do Ráje. Tedy do Edenu. Po sedmdesáti osmi letech to vypadá, že stadion ve vršovickém Ďolíčku přestane existovat, ať si říká kdo chce co chce. Musím říct, že by mě to docela mrzelo. Bohemka mi byla vždycky sympatická. A určitě nejen mně. Ještě sympatičtější mi ale je a vždy bylo divadlo Járy Cimrmana, které kdysi normalizátoři vyháněli z jeho „dočasných scén“ a honili po Praze jako nadmutou kozu, až konečně zakotvilo na Žižkově. Naskočila mi okamžitě vzpomínka na film Nejistá sezóna. Ten film, když jsem ho viděl ještě v devadesátém roce, ve mně vyvolával obrovské veselí.

Brno klesá ke dnu. To není šíření poplašné zprávy, to je bohužel tvrdá realita.

Ohrožený projekt přestavby nádraží, díra v zemi místo nové hokejové haly, ruiny fotbalového stadiónu jen opodál. Město zablokované auty v kolonách se zoufalými řidiči hledajícími marně parkovací místo.

Podráždění chodci s botami od bláta a betonu uskakují v centru před auty a vozy MHD. Před zvonícími tramvajemi plnými frustrovaných pasažérů, kteří si za svezení za poslední roky několikanásobně připlatili.

Buď volby vyhraje ČSSD a vládu sestaví Jiří Paroubek, nebo volby vyhraje ODS a vládu sestaví Petr Nečas. Třetí možnost neexistuje.

K čemu je aplikace tohoto Aristotelova zákona logiky dobrá? V naší zemi se to totiž hemží politickými rádci, kteří doporučují volit "malé strany". Je to jakýsi český vkus-mýtus, že co je malé, to je milé, roztomilé, neškodné, hodnější, jaksi "lepší". I kdyby se však do parlamentu dostalo deset malých stran, stále bude platit úvodní věta: Volby buď vyhraje ČSSD nebo ODS. A kdo vyhraje volby, sestavuje vládu.

Musí okamžitě z politiky vyřvávají z Lidového domu. Myslím, že by si měli zamést před vlastním prahem podle principu, že v domě oběšencově se o provaze nemluví. Čas od času zabloudím na Facebook, kde si vyměňuji s pár přáteli( nabírám jen lidi co znám, nebo známé známých) názory na to či ono, vyměňují se vtipné i méně vtipné statusy. Až včera.