Ty bláho, já tuhle zemi miluju!
Josef Mlejnek

Po nevyvedeném extempore nazvaném Spálená země se brněnský Buranteatr nastudováním hry Listopad od amerického dramatika Davida Mameta, autora mimo jiné i scénáře k filmu Vrtěti psem, vrátil do své vlastní stopy patrně tím nejlepším způsobem. Už jsme si při inscenacích tohoto divadla zvykli na to, že stojí a padají s výraznými a nápaditými hereckými kreacemi - scéna bývá většinou rovněž nápaditá, leč velmi úsporná, ne-li minimalistická, neboť zde v nejlepším smyslu slova platí, že chudoba cti netratí. U Listopadu jsme hned od začátku zaskočeni, neboť scéna, již spolu s režisérem inscenace Zetelem vytvořil výtvarník Jaroslav Buben, je tentokrát téměř hyperrealistická: máme před očima repliku známé Oválné pracovny amerického prezidenta (včetně pověstného červeného telefonu), v níž se odehraje celý jeden hektický den. Každé čtyři roky dochází během listopadu v Bílém domě k mocenské obměně - pokud se „nejmocnější muž světa“ neudrží v sedle ještě jedno další období. Ale dny prezidentování Charlese Smitha jsou zdá se sečteny, neboť prognózy hlásí na Floridě všehovšudy tři hlasy, a jinde to není lepší...


Autorovi nejde o ideologické karikování některého z posledních amerických prezidentů. V Listopadu jakýkoli zlovolný podtext chybí, známý dramatik si jen mocně utahuje z tradičních amerických představ o Americe - byť šlo o nejvyšší místa - a o světě. I toto se musí umět. Martin Tlapák si prý hlavní postavu odkoukal a ztvárnil podle tří prezidentů - Nixona, Clintona a Bushe mladšího - a, řádně „ostaršen“ státnickými šedinami, vtiskl postavě prezidenta výraznou a nezaměnitelnou podobu. Smith je megalomanský poděs a zakřiknutý tichošlápek v jedné osobě. Jako biblický Samson dokáže okázale máchat oslí čelistí spravedlivého hněvu i „mravnosti nade vše“, ale během vteřiny změní barvu a je ochoten přistoupit na jakýkoli mrzký handl. A jsou chvíle, kdy má ve tváři lehce nepřítomný a „přemýšlivý“ výraz, který čeština výstižně označuje slovním spojením blbec samouk. Michal Isteník v roli prezidentova poradce Archera Browna nepromarnil šanci uplatnit své komické vlohy a jen potvrdil, že radokovské ocenění Talent roku získal zaslouženě. Dokáže obracet postoje jako rukavici. Prezidentovým nápadům a vrtochům pohotově dodává potřebný slovní obal a dění na scéně neodolatelně komentuje patřičnou mimikou. Další osoby jako by ztělesňovaly všechny hybné protiklady Ameriky: na jedné straně až fundamentalistická tradice, reprezentovaná postavou Obchodního zástupce Národního svazu chovatelů krocanů a výrobců vedlejších produktů z krocana (Jiří Hájek), na straně druhé svět politické korektnosti ztělesněný Clarice Bernsteinovou, lesbou (Kateřina Dostalová), jež prezidentovi píše jeho projevy. Dostalová je suverénní ve chvíli, když prezidentovi profesionálně pomáhá formulovat zamýšlený projev, ale i tehdy, kdy je z ní nachlazený uzlík neštěstí. Hajek působí sugestivním dojmem, jako kdyby obchodní zástupcovství bylo jeho druhou přirozeností. Aby byl výčet postav úplný, oloupené dědice americké země reprezentuje indián Dwight Grackle (Dano Junas).


Patos, hysterie, chaos, to vše má na scéně pevný řád. Spádné dění probíhá zcela nestrojeně a živelně. Improvizovaných aktuálních narážek není mnoho, ale dojde-li na ně, potom sedí. Budoucí exprezident se chytá stébla a vymýšlí fígle, jak z chovatelů krocanů vyrazit příspěvek na finišující kampaň, Bernsteinové v tísni slibuje, že ji - v rozporu s americkými zákony - oddá s její přítelkyní, neboť obě adoptovaly čínské děťátko. Závěr trochu připomíná Limonádového Joe - padouch nebo hrdina, všechno jedna rodina. Ale v Mametově případě jde o jeho vlastní zemi. S osudem smířený prezident úplně na závěr vykřikne: „Ty bláho, já tuhle zemi miluju.“

Buranteatr Brno - David Mamet: Listopad. Překlad Ester Žantovská. Režie Zetel. Scéna Zetel, Jaroslav Buben & kol. Hudební spolupráce Dano Junas.

Vyšlo v Divadelních novinách 8/2012

Uložit

Uložit