Předesílám, že se v této své krátké replice nechci pokoušet o nějakou novou originální interpretaci posledních velmi sporných dat o vývoji koronavirové epidemie u nás. Děsí mne něco jiného než růst některých z publikovaných dat.

Zatím všechny epidemie, co kdy v běhu času svět zachvátily, vždy dříve či později ustoupily. I bez vypnutí ekonomiky a zastavení života společnosti. Takže je otázkou, zdali jarní ústup koronaviru stejně jako ten, který lze očekávat nyní, je důsledkem všemožných opatření či zdali k němu tak jako tak dochází i bez nich. Pravda bude nejspíš někde na škále mezi těmito dvěma krajnostmi. Kde přesně, to ale nikdo neví.

Raději se předem omlouvám za titulek - pro mnohé zdejší čtenáře jen obtížně stravitelný.............

Schválený státní rozpočet pro rok 2020 není jen parodií na řízení státu, ale také poukázkou na cestu do ekonomického pekla.

Už hned po minulých volbách, při strastiplném sestavování vládní koalice ANO – ČSSD, se čekalo, že bude vratká a před dalšími volbami se menšinoví sociální demokrati nejspíše demonstrativně trhnou...

No, řekni sama, paničko. Co to je za výběh, těch jejich 500 metrů? Kerej henten oný "perimetr" jim to měřil? No, asi "podle sebe soudím tebe".  To je leda tak pro ty navoněný plyššáččky těch bafuňářskejch pipinek. Ale nic pro pořádnou poctivou nefalšovanou bojovou amazonku. A co teprve barváři, anebo honiči, chrti, a další atleti?! A pak, že na velikosti nezáleží.

„Svoboda se nedá koupit. Odpovědnost se nedá zdědit. Demokracie se nedá nařídit.“ Těmito slovy začíná kniha dvou ekonomek, Hany Lipovské a Jany Bobošíkové, s všeříkajícím názvem Aby bylo jasno.

Islamisté čím dál častěji vraždí. Vraždí nás, Evropany. Nás, kteří jim poskytli bydlení a často štědrý sociální systém, a kteří velkoryse přihlíželi tomu, jak si tu staví své mešity, v nichž káží nenávist vůči nám. Je načase říct STOP. The End. Konec. Musíte odejít.

Se sklopenou hlavou a demonstrativní pokorou se začíná klečet nejen v ulicích amerických a evropských měst, ale už i na zeleném trávníku. Nepovinně povinně.

Málokdo si téhle věci všímá, ale je naprosto charakteristická a pro současný způsob vládnutí takřka definiční. A jmenování nového ministra zdravotnictví, stejně jako toho předcházejícího, jednoměsíčního, to znovu a znovu potvrzují.