Jan Schneider mi připomněl článkem „Náramky s drahokamy“, který vyšel 6.února 2014 na Neviditelném psu, pozapomenutý šlágr let 2009 a 2010 – trest domácího vězení, který se dostal do škály udělovaných trestů se zavedením nového trestního zákoníku od 1. ledna 2010.

Vztah totalitního státu k politické orientaci policie byl jednoduchý a přímočarý: Sbor národní bezpečnosti byl otevřeně nástrojem bezpečnostní politiky vládnoucí strany. S nastolením pluralitního systému se zrodil dříve neznámý fenomén schizofrenního postoje politiků k policii, spojujícího v sobě oficiální linii ochrany její apolitičnosti a skrytou snahu vládních stran o získání co největšího neviditelného vlivu na ni, uplatňovaného hlavně personální politikou.

Rozhodnutí ministra vnitra Milana Chovance o zamítnutí rozkladu generála Martina Červíčka proti odvolání z funkce policejního prezidenta je tečkou za řetězem pohrom, které se na Policii ČR vyvalily jako důsledek nevole Petra Nečase a jeho skvadry nad vyjmutím policie z jejich vlivové sféry jmenováním nezávislého policejního prezidenta Petra Lessyho.

Dění z posledních dní kolem paní ministryně spravedlnosti Heleny Válkové mi připomíná krušné začátky působení Daniely Kovářové v téže funkci. Obě dámy spojuje  nezkušenost s praktickým výkonem řemesla politika.