Lenka Bradáčová jmenována
Jan Bartoň

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek jmenoval novou vrchní státní zástupkyní v Praze paní Lenku Bradáčovou. Protože jmenování Blažka za Jiřího Pospíšila bylo podle široce přijímané konspirace médií provedeno s cílem zabránit tomu, aby Bradáčová byla na tuto funkci jmenována, něco z výše uvedeného neplatí. Blažek svolal tiskovou konferenci, na které zveřejnil docela zajímavé informace.

Návrh podal nejvyšší státní zástupce již 21. června. Návrh převzal náměstek ministra spravedlnosti a nezapsal ho do přijaté pošty. To udělal až po odvolání Jiřího Pospíšila a teprve 3. července byl návrh podán oficiálně na podatelnu ministerstva. Tím, že se s návrhem velmi podivně manipulovalo, dostává celý případ jmenování Lenky Bradáčové jiné světlo. Někdejší náměstek ministra Melzer navíc v rozhovoru na ČT 24 tvrdil, že návrh nedal do systému ministerstva zcela záměrně, neboť se jednalo o "citlivou" záležitost a byly "očekávány tlaky". Tyto tlaky však ani na opětovné dotazy moderátorky nespecifikoval.

Zdá se tak, že Jiří Pospíšil se sám dostal do autu. Že návrh nebyl v systému ministerstva, a byl tak proti dalším pracovníkům ministerstva utajován, svědčí o hluboké nedůvěře ministra vůči zaměstnancům ministra. Snaha spojit své odvolání s kauzou Lenky Bradáčové je možná zdařilý politický tah Pospíšila, nicméně mnohými tak velebený Pospíšil u mne spíše kredit ztratil. Především on by měl jasně vysvětlit, proč návrh na jmenování Bradáčové nechal v šedé zóně "trezoru" tak dlouho. Jeho bývalý náměstek to sice odbyl jako "technikálii", ale to lze už dávno odmítnout. Teprve po odvolání Pospíšila z funkce byl návrh označen spisovou značkou.

Ihned po odvolání Pospíšila čelil premiér Nečas mediální palbě, že "ustoupil kmotrům". Takto laděné komentáře lze za poslední týdny počítat na tucty. Očekávám, že jmenování Bradáčové tuto mediální "osvětu" stejně nezmění. Klišé o kmotrech z komentářů nevymizí. Zvolí se pouze jiná forma ohlupování veřejnosti, jak právě "tlak veřejného mínění" donutil Blažka jmenovat Bradáčovou.

Závěrem lze pouze konstatovat, že práce ministra Pospíšila, kterou nechci nijak podceňovat, má ne zcela jasné kontury. Bojovat za "průhlednou justici" tím, že se důležité návrhy na rozhodnutí stanou tabu pro zaměstnance ministerstva spravedlnosti, je skutečně originálním příspěvkem bývalého ministra. Není všechno zlato, co se třpytí a u nás to navíc lze doplnit tezí, že většina mediálně úspěšných mladých politiků si svůj mediální úspěch nezasloužila.

___________________________________________________________________________________