Národní galerie a případ Fajt: pět dosud nezodpovězených otázek a problém Daniela Hermana
Jana Dědečková

     Ministr Daniel Herman zřejmě nepovažuje dluh více než 70 milionů Kč po pouhých dvou výstavách, potenciální ohrožení zájmu České republiky v řádu miliard korun a další drobnosti za žádný problém. Vyplývá to alespoň z oficiální stanovisko Ministerstva kultury, poskytnutému České televizi, Českému rozhlasu a ČTK, a vztahujícímu se k dopisu čtyř bývalých ředitelů Národní galerie: „ Pan ministr by očekával konstruktivnější řešení problému, pokud by zde nějaký byl. Je samozřejmě otevřen dialogu o dalším směřování Národní galerie, ale tento způsob nátlakové komunikace považuje za obtížně přijatelný.“

     Nechme nyní stranou okolnost, že citované prohlášení ministerstva je nejen arogantní, ale také hloupou reakcí na vstřícný a vzhledem k situaci až neuvěřitelně zdvořilý dopis, který – a za to dám ruku do ohně – určitě nekoncipoval prof. Milan Knížák, protože v takovém případě by byla jeho dikce mnohem razantnější. K obsahu dopisu a okolnostem, které patrně vedly k jeho napsání, se  vrátím jindy, ale v této chvíli ho nepovažuji za téma dne.

     V komunikaci ministerstva kultury s veřejností vyvstává jiný a závažnější problém: vedoucí tiskového oddělení a tisková mluvčí ministerstva, paní PhDr. Helena Markusová, patrně neumí číst nebo alespoň není schopná porozumět ani jednoduchému textu. Je však také možné, že paní doktorka Markusová prostě jenom zapomněla, že už není na Nejvyšším státním zastupitelství, ale na ministerstvu kultury, a obě instituce si ve svých veřejných vyjádřeních plete. Jak jinak si mám vysvětlit následující korespondenci?


Stručná historie několika otázek

     Koncem listopadu 2013 došlo k poněkud bizarní výměně stanovisek mezi tehdejším ministrem kultury Jiřím Balvínem a designovaným generálním ředitelem Národní galerie doc. Jiřím Fajtem. Zarazila mě tehdy mimořádná nabubřelost a nekonkrétnost výroků doc. Jiřího Fajta, jeho úporná snaha na jednu stranu se vyvyšovat a na druhou mlžit, jak se dá. Protože se otázkám Národní galerie systematicky věnuji pět let a celou smutnou historii pokusů a omylů při hledání jejího nového generálního ředitele poměrně podrobně znám, položila jsem  2. prosince 2013 panu doc. Jiřímu Fajtovi veřejně čtyři zcela konkrétní otázky, směřující především k výsledkům jeho práce za posledních několik let (ZDE). Protože jsem se nedočkala odpovědi položila jsem tři z nich panu doc. Jiřímu Fajtovi znovu 20. února 2014 (ZDE). Pan doc. Jiří Fajt ani tentokrát neodpověděl, přestože všechny otázky vycházely buď z jeho výroků, nebo se zcela konkrétně týkaly jeho projektů. Do té chvíle to byly otázky, které směřovaly výlučně na pana doc. Fajta, protože se týkaly jeho odpovědnosti.

     V pátek 28. února 2014 ministr kultury Daniel Herman potvrdil doc. Jiřího Fajta ve funkci generálního ředitele Národní galerie. V tu chvíli však na sebe také vzal odpovědnost, které se jeho předchůdce Jiří Balvín výslovně zřekl s jasným zdůvodněním, že si uvedení člověka s takovou představou o zacházení s veřejnými finančními prostředky do funkce generálního ředitele Národní galerie na svědomí nevezme. Proto jsem 18. března 2014 položila panu ministrovi pět otázek (ZDE), které znovu uvádím níže. Vzápětí, tedy 19. března 2014 dopoledne, jsem se od tehdejší mluvčí ministerstva kultury dočkala profesionální, slušné a věcné odpovědi: „Dobrý den, paní Dědečková, dotazy předám panu ministrovi v této podobě i s článkem, pak se Vám ozvu, jak se k nim vyjádřil. S pozdravem Mgr. Anna Ješátková.“  To mě potěšilo a se zájmem jsem očekávala, jak se k věci pan ministr postaví. Místo toho 31. března 2014 paní Ješátková z ministerstva odešla.

     Vzhledem k tomu, že jsem do té doby reakci pana ministra neobdržela, obrátila jsem se na novou tiskovou mluvčí ministerstva. Aby byla paní PhDr. Helena Markusová v obraze a nemusela věci pracně dohledávat, poslal jsem jí rovněž svou předchozí korespondenci s paní Ješátkovou. Odpověď: „Vážená paní Dědečková, odvolávám se na minulá mediální vyjádření pana ministra k otázce NG a na předvčerejší oficiální stanovisko Ministerstva kultury, poskytnuté České televizi, Českému rozhlasu a ČTK,  vztahující se k dopisu čtyř bývalých ředitelů NG: 'Pan ministr by očekával konstruktivnější řešení problému, pokud by zde nějaký byl. Je samozřejmě otevřen dialogu o dalším směřování Národní galerie, ale tento způsob nátlakové komunikace považuje za obtížně přijatelný.' Pokud se týká obvinění pana Fajta, obraťte se, prosím na něj. S pozdravem PhDr. Helena Markusová“.

     Pro podobné případy má čeština výstižné úsloví: „Já o voze, ty o koze“. Dopis čtyř bývalých ředitelů Národní galerie ministrovi kultury je ze 7. dubna 2014. Nemá žádnou hlubší souvislost s otázkami, které jsem položila doc. Jiřímu Fajtovi před více než čtyřmi měsíci a v upravené podobě panu ministrovi poprvé již 18. března 2014. Mé otázky neobsahují žádné obvinění, jak se mylně domnívá paní doktorka Markusová. Jsou založeny pouze na doložených faktech a zkoumají jediné: zda je pan ministr kultury České republiky Daniel Herman řádně informován o souvislostech rozhodnutí, která činí. Kdyby si paní Markusová příslušné otázky přečetla, věděla by to a nemohla by mi odpovídat, s prominutím, tak pitomým způsobem. Otázky zůstávají a odpověď nepřichází. Nevadí, v jednání se státními úředníky musí být člověk trpělivý. Zkusím to znovu, tentokrát  přímo.


Pět otázek, na které ministr Daniel Herman dosud neodpověděl

1) Vážený pane ministře, víte, že pan doc. Jiří Fajt byl v letech 1995-1998 statutárním zástupcem generálního ředitele Národní galerie v Praze? Víte, že tato epizoda, na níž se pan Jiří Fajt z titulu své tehdejší funkce významným způsobem podílel, skončila v roce 1999 tím, že ministerstvo financí vyměřilo  Národní galerii v Praze povinnost odvést zpět do státního rozpočtu neoprávněně užité prostředky ve výši 43,7 mil. Kč, tj. okolo 20 % jejího průměrného ročního rozpočtu, a vyměřené penále činilo dalších 24,6 mil. Kč?

2) Vážený pane ministře, víte, že pan Jiří Fajt byl hlavním kurátorem velkolepé výstava Karel IV. - císař z Boží milosti, Kultura a umění za vlády posledních Lucemburků, která se konala od 16. února do 21. května 2006 se v Obrazárně Pražského hradu? Víte, že celkové náklady, které Správa Pražského hradu na tuto výstavu vynaložila, dosáhly cca 71 milionů Kč a že po výstavě zbyl Správě Pražského hradu deficit ve výši cca 61 milionů Kč? Víte, že sám Jiří Fajt fakturoval během přípravy výstavy Správě Pražského hradu celkem 1.982.496,- Kč, což činilo za období, na které byla jeho smlouva uzavřena, zhruba dvojnásobek tehdy obvyklé odměny vysoce kvalifikovaného kurátora?

3) Vážený pane ministře, víte, že pan Jiří Fajt byl hlavním kurátorem výstavy Europa Jagellonica, která se uskutečnila od 20. června do 30. září 2012 v Galerii Středočeského kraje (GASK) v Kutné Hoře pod patronací hejtmana Davida Ratha? Víte, že původně schválený rozpočet této výstavy činil 5 mil. Kč, přičemž se počítalo s jeho zvýšením na 8 mil. Kč, a že výstava stála ve finále přes 30 mil. Kč? Víte, že nekryté závazky po této výstavě ve výši 10,3 mil. Kč uhradil stát v polovině října 2012, tj. dva týdny po skončení výstavy, prostřednictvím ministerstva kultury, tedy nyní Vašeho ministerstva, z rozpočtové kapitoly Všeobecná pokladní správa, tj. z prostředků, které obvykle slouží na pokrytí nenadálých výdajů spojených s živelními pohromami nebo státem prohranými soudními spory?

4) Vážený pane ministře, víte, že dosud, tj. do dubna 2014, nevyšel vědecký katalog výstavy Europa Jagellonica, slibovaný na tiskových konferencích už na jaře 2011? Tento katalog měl vyjít, i když přihlédneme k možným technickým komplikacím při výrobě, nejpozději v červenci 2012.   Uvědomujete si, vážený pane ministře, že u podobného projektu je vědecký katalog základním výstupem, nezbytným standardem, který z výstavy činí odbornou záležitost? Jestliže ještě rok a půl po ukončení podobné výstavy není k dispozici její vědecký katalog, je to dokladem profesního selhání kurátora.

5) Vážený pane ministře, víte, že podle údajů Práva z 2. srpna 2013 je Jiří Fajt „od roku 2008 hlavním editorem devítisvazkového knižního projektu Handbuch zur Geschichte der Kunst in Ostmitteleuropa, který pod záštitou spolkového ministerstva vydává prestižní nakladatelství Deutscher Kunstverlag“? První tři svazky této edice měly vyjít v roce 2012, další v roce 2013. Dosud nevyšel ani jediný. Uvědomujete si, vážený pane ministře, že doc. Jiří Fajt má přinejmenším dvouletý skluz v plnění svých závazků vůči vydavateli této příručky a že je tato skutečnost hodnocena nejen v českých, ale i v mezinárodních odborných kruzích jako závažné selhání editora?


V této chvíli už nejde o Jiřího Fajta, ale o Daniela Hermana

     Možná jsem nespravedlivá. Možná je nová tisková mluvčí na ministerstvu kultury pouze příliš krátce, než aby zjistila, oč vlastně jde. Proto si dovolím především pro potřebu paní PhDr. Heleny Markusové celou věc stručně shrnout.

     Dne 4. července 2013 jmenovala s účinností od 1. září 2013 tehdejší ministryně kultury Alena Hanáková doc. Jiřího Fajta generálním ředitelem Národní galerie v Praze. Učinila tak v době, kdy podle svých vlastních slov již čtyři dny neměla být ve funkci a kdy byla ve dvojí demisi. Proti postupu ministryně Hanákové, respektive proti zjevně nelegitimnímu  jmenování doc. Jiřího Fajta tehdy protestovali členové její vlastní výběrové komise (ZDE), Uměleckohistorická společnost v českých zemích (ZDE), odborová organizace Národní galerie (ZDE) a další. Důvody, jakkoliv nebyly vyřčeny veřejně, jsou evidentní. Profesní minulost doc. Jiřího Fajta přesvědčivě dokazuje, že Alenou Hanákovou jmenovaný generální ředitel nesplňuje manažerské, morální a po posledních selháních ve funkci kurátora a editora pravděpodobně ani odborné předpoklady k tomu, aby mohl kompetentně a odpovědně řídit jakoukoliv národní kulturní instituci.

     Doc. Jiří Fajt má v odborných kruzích pověst člověka, který se spojí s kýmkoliv a podepíše se takřka pod cokoliv, jestliže mu z toho kyne osobní prospěch. Skutečností zůstává, že plejáda jeho politických patronů je vskutku pestrá. V abecední pořadí k nim patří či patřili exministryně Alena Hanáková (Starostové a nezávislí), poslanec Daniel Korte (TOP 09), poslanec Jiří Pospíšil (ex ODS) a patron nejštědřejší, bývalý hejtman David Rath (ČSSD?).  Nevím, nakolik je Fajtova pověst oprávněná ohledně podpisů pod právně závaznými dokumenty. Návrh smlouvy mezi společností Diag Human SE a šesti státními příspěvkovými organizacemi Ministerstva kultury České republiky  (podrobnosti ZDE), který dne 21. září 2012 doc. Jiří Fajt spolupodepsal spolu s jednatelem společnosti Diag Human SE Josefem Šťávou, však názorně dokládá, že doc. Fajt svůj osobní zájem nadřazuje nad zájem České republiky i v okamžicích, kdy státu v důsledku jeho jednání hrozí velmi vážné právní a ekonomické následky. Mimořádná cena doc. Jiřího Fajta pro jeho podporovatele z oblasti obchodu s uměním (galerista Jan Třeštík) či s realitami spočívá právě v jeho nedostatku skrupulí. Přitom jenom po posledních dvou velkých projektech doc. Jiřího Fajta zůstaly českým veřejným institucím v letech 2006 a 2012 dluhy ve výši přes 70 mil. Kč, které zaplatili čeští daňoví poplatníci.

     Ministr kultury Daniel Herman se 28. února 2014 za doc. Jiřího Fajta postavil. V tom okamžiku všechno, co jsem uvedla výše, přestalo být problémem doc. Jiřího Fajta a stalo problémem ministra Hermana. Pět otázek, které jsem panu ministrovi položila výše, neobsahuje žádné spekulace a žádná obvinění. Jde čistě a jenom o konstatování faktů. Nyní už není důležité, co dělal, co si myslí nebo co chce doc. Jiří Fajt. V této chvíli už nejde ani tak o doc. Jiřího Fajta, jako o ministra kultury České republiky Mgr. Daniela Hermana.

     Odpovědět na mé otázky není nijak složité. Stačí prosté: „Ano, vím o tom,“ nebo stejně jednoduché: „Ne, to jsem nevěděl.“ Nic víc od pana ministra ani neočekávám, přidá-li k věci nějaké vysvětlení, bude to bonus. Pan ministr je veřejný činitel, člen vlády České republiky. Od 18. března 2014  jsem na jeho přímou či zprostředkovanou odpověď marně čekala bezmála měsíc. Pan ministr je věřící, laicizovaný katolický kněz. Proto si dovolím připomenout mu na tomto místě Kristova slova: „Vaše řeč budiž ano, ano, ne, ne, a co je nad to je ze zlého.” (Matouš 5, 37). Pan ministr je politik, a tak by měl vědět, že neodpoví-li nyní, bude nejen na tyto, ale možná také mnohem nepříjemnější otázky zanedlouho odpovídat jiným. Paní PhDr. Helena Markusová, jeho tisková mluvčí, by to možná měla panu ministrovi  vhodnou formou šetrně vysvětlit.

přiznám se, že v tomto

přiznám se, že v tomto problému se orientuji jen zběžně, ale na vaše otázky, paní Dědečková, by měl ministr najít odvahu odpovědět.

pan ministr se teď soudí o

pan ministr se teď soudí o své ušlé "co by kdyby".....jako Jourová.
Takže prosíme, nerušit........n-tssss.

"Pan ministr by očekával

"Pan ministr by očekával konstruktivnější řešení problému"

Mám:
fajta zastřelit (i s hermanem; o Státu sobě nemluvě)

Uložit

Uložit