Úvaha pana Aleše Balouna na téma nezaměstnanosti mně připomněla mé již hodně dávné hodiny výuky marxismu-leninismu na technické vysoké škole. Měl jsem navíc tu „výhodu“, že jsem na vysokou školu nastoupil po Husákovských prověrkách, které většinu kateder marxismu-leninismu rozmetaly a nastoupily „staré osvědčené kádry“, které schválily sovětskou invazi Československa v roce 1968.

Klasickým příkladem, který nám byl podáván, byly dělnické bouře proti strojům z počátků průmyslové revoluce v 18. a 19. století. To podle Karla Marxe ukazovalo na „nelidskou“ podstatu kapitalismu, který se žene za maximálním ziskem a neohlíží se na lidi, resp. dělníky. To, co ve svém článku Baloun popisuje, není nic jiného, než pokračování této strategie v 21. století.

Máme však oproti éře raného kapitalismu 18. - 19. století jednu podstatnou výhodu. Víme, jak to pokračovalo a k čemu aplikace marxismu v tak zvané „leninské“ podobě, tj. jak se říkávalo marxismu-leninismu, vedla.  Socialismus, který byl vnucen Sovětským svazem všem státům, kam po druhé světové válce vstoupila Rudá armáda, jasně ukázal své „přednosti“.  V případě Československa se nejprve žilo z toho, co po sobě kapitalismus zanechal. Likvidací tržní ekonomiky však došlo k postupnému zaostávání východního bloku za Západem, což se již dramaticky projevilo koncem sedmdesátých a v osmdesátých letech minulého století.

Čtyřicet let aplikace bolševismu tak kromě obrovských morálních škod a ztrátě řady lidských životů v inscenovaných procesech přineslo ekonomický úpadek. Jestliže Československo před II. světovou válkou patřilo z hlediska HDP k deseti nejrozvinutějším státům světa, Západ nám utekl , ač jsme se ho snažili „dohnat a předehnat“ a naše HDP kleslo někam ke 30-40% nejvyspělejších států světa. Návrat kapitalismu do Československa vedl konečně k tomu, že se naše HDP začalo opět blížit vyspělým ekonomikám Západu a dnes jsme přibližně s HDP na úrovni průměru celé EU.

Dlouhá ekonomická recese, z níž se řada států Evropy ještě dodnes nezotavila, způsobila závratný růst nezaměstnanosti zejména v nejzadluženějších státech Evropy, tj. Řecku, ale opět nezaměstnanost vzrostla i ve Španělsku, kde už je na úrovni nad 20%. Jsou však ekonomiky jako Německo či Rakousko, kde nezaměstnanost výrazně poklesla a na tomto poklesu nezaměstnanosti a návratu hospodářské expanze profituje i naše republika. A to Německo řadu svých výrob v devadesátých letech přeneslo na Východ a hodně výrob skončilo i u nás.  Takže jenom v politice „vyvážení výrob“ za lacinou pracovní silou, dnes zejména do Číny, kde kromě toho neplatí ani přísné podmínky ochrany přírody jako v Evropě, to zřejmě nebude.

A vážnou námitkou proti úvaze Balouna je kritický nedostatek v řadě dělnických profesí, se kterou se české firmy dnes a denně potýkají. Naše střední a vysoké školy neprodukují takový typ absolventů, které by naše firmy potřebovaly.  Představy řady mladých lidí, že budou sedět pokud možno „u počítače“, samozřejmě vedou k tomu, že místo sezení u počítače sedí doma bez práce. Když ale potřebujete vymést komín, máte problém, stejně jako když potřebujete opravit vodu, plyn či topení. Takže ono to s tou aplikací marxistických tezí implicitně obsažených v Balounově článku na současný stav české nezaměstnanosti zase nebude tak horké. Nezaměstnanost zcela jistě klesne, jakmile česká ekonomika poroste alespoň o 2-3% ročně. Předpovědi růstu na rok 2014 už signalizují ekonomické oživení a s ním přijde i pokles nezaměstnanosti. Nebude zřejmě nijak velký , ale pokud se růst udrží několik let, může se nezaměstnanost v Česku vrátit někam k 5%