„Vzhledem k specifickým povahovým vlastnostem Jiřího Fajta se ještě můžeme dočkat nějakých rituálních tanečků a takřka určitě nevídaného festivalu trapností,“ napsala jsem v pondělí 22. prosince 2014. Večer téhož dne ministr kultury Daniel Herman zahájil sérii rituálních tanečků, když se vehementně zastal Jiřího Fajta v pořadu České televize Hyde Park (ZDE) Jádro pudla však tkví v tom, že vedle nového a zjevně protizákonného návrhu sponzorské smlouvy o drobném přilepšení k Fajtovu žebráckému platu se vynořují také další zajímavé okolnosti, které jsou předmětem zájmu orgánů nepodléhajících ministerstvu kultury.

Po nejnovějších výstřelcích generálního ředitele Národní galerie v Praze Jiřího Fajta se rozhodl napsat své mínění o celé záležitosti ministrovi kultury také prof. Pavel Preiss. Ve svém otevřeném dopise se sice stylizuje do pozice starce nad hrobem, ale jak mohu sama s radostí dosvědčit, těší se i ve svých osmaosmdesáti letech pozoruhodné vitalitě a duševní svěžesti.

Slavný Picassův obraz Sedící žena (Sedící akt) už není v České republice. Poslední informace o něm je, že přistál v New Yorku a nacházel se na území USA. Obraz byl vyvezen bez souhlasu české vlády, která musí v případě této kulturní památky vývoz posvětit. Jde o obraz, který se už v roce 2011 pokusil vyvézt galerista Jan Třeštík, avšak byl na letišti v Ruzyni zadržen. Obraz podle posledních informací patří firmě, kterou ovládá matka developera Luďka Sekyry Libuše Sekyrová.

Představme si, že by třeba čtyři bývalí ředitelé Museo Nacional del Prado nebo Musée du Louvre, kteří mají zkušenost s řízením této instituce v průběhu více než dvaceti let, vyzvali příslušného ministra kultury otevřeným dopisem, aby do jejího čela nejmenoval evidentně nevhodného kandidáta.