Audience podle Herty Müllerové
(K překladatelským posunům v novele Cestovní pas)
„Farář jí to udělá katolicky …,“ čtu s údivem v knížce Cestovní pas (s. 46), české verzi novely Herty Müllerové.
Jak se to, prosím pěkně, „dělá katolicky“? Jak se po katolicku souloží? Neběží náhodou o holý nesmysl, o nesmysl takříkajíc kardinální? Aby ne! V originále z pera nositelky Nobelovy ceny za literaturu stojí samozřejmě něco jiného.
„Levá“ plebejka, pravá hraběnka
(Eliška Balzerová mezi doktorkou Čeňkovou a Adinou Mandlovou)
Eliška Balzerová plní české kinosály rolí ve filmu Ženy v pokušení. Helen Mirrenová byla nominována na Oscara za hlavní ženskou roli ve filmu The Last Station (Poslední zastávka).
Obě „téměř vrstevnice“ hrají dámu v poslední fázi života. Žánrově rozostřený Vejdělkův film lze charakterizovat jako komedii s prvky tragédie, The Last Station (Poslední zastávku) zase jako tragédii s humornými momenty. Scénáře tématicky čerpají z historie: Helen Mirrenová hraje manželku ruského spisovatele Lva Tolstého; u příběhu postavy ztvárněné Eliškou Balzerovou nelze přehlédnout inspiraci životopisem Adiny Mandlové a Lídy Baarové.
Moudrost románu, pošetilost Románu
Osm měsíců vězení s podmíněným odkladem na 30 měsíců. – Tak zní rozsudek za ránu pěstí veřejnému činiteli (B.Sobotkovi), hojně medializovaný v době, kdy byl do kin uveden film Román pro muže. Soud tak neplánovaně vysolil facinku Románu: ve filmu totiž státní zástupce vyhrožuje rozezlenému kuchaři: „Sáhneš na mě, a jdeš do tepláků … A já se postarám, že z vězení už nevyjdeš …“
Zápas s tzv. stockholmským syndromem
Téma tzv. stockholmského syndromu (kdy oběť, např. rukojmí, cítí vděčnost a jiné kladné emoce vůči pachateli, např. únosci) a zápas s ním se táhne jako červená nit posledním románem Elieho Wiesela Rukojmí, a to na různých úrovních.
Upoutávka spíše odrazující
„ … paní Eriko, vy ste úplnej Kasparov ... To byl šachmat ve třetím tahu,“ chválí v upoutávce k filmu Perfect Days člen šachového kroužku hlavní hrdinku (Ivanu Chýlkovou). Ta polichoceně děkuje. Scénka prozrazuje, že šachové reálie nebyly ve filmu řádně ošetřeny.
Kamera vpravdě „oscarová“
Jak oslnivě krásná může být všední ulice za denního světla! (Byť by se jednalo o všednost okupovaného města Lvova za druhé světové války.) Jak oslnivě krásný může být pes neurčité rasy, prachobyčejný voříšek, který se na ulici vyskytuje!
Přežíváte-li dlouhodobě v městské kanalizaci, vnímáte krásu „světa nahoře“ daleko ostřeji a intenzivněji – zejména nejste-li zrovna hlodavec, ale lidská bytost ...
O švarném mládenci a inseminační pipetě
(K filmu Perfect Days – I ženy mají své dny)
Erika, hlavní hrdinka filmu Perfect Days (s podtitulem I ženy mají své dny), slaví narozeniny. (Děj se z valné části odehrává mezi jejími čtyřiačtyřicátinami a pětačtyřicátinami.) Slaví též „valentýna“, „den matek“ a „vánoce“ – vše v nadpisech jednotlivých oddílků psáno s malým počátečním písmenem. Pravopisná anomálie má zdůraznit gramotnost „počítačovou“. Místo toho jako by spíš slavení vytrhovala ze souvislostí a usvědčovala poslední snímek režisérky Alice Nellis z prázdnoty a jalovosti.
Prezidentský kandidát dehonestován!
„Frédéric Nihous, narozený roku 1967 ve Valenciennes, … s magisterským titulem z mezinárodního obchodního práva a dalším z národní obrany a evropské bezpečnosti vyučoval správní právo na fakultě …,“ praví se v knize Mapa a území (s. 151, zvýrazňujeme), české to verzi románu Michela Houellebecqa. Také se vám kvalifikace, kterou jsme zvýraznili, zdá pro vysokoškolského pedagoga nepostačující?
Michel Houellebecq a krize sociálního státu
Tučných deset eur inkasuje za jízdenku řidič kyvadlové dopravy z letiště do města Beauvais v knížce Mapa a území (s. 116), české to verzi románu Michela Houellebecqa. V originále (s. 180) inkasuje za totéž pouhá eura dvě (francouzsky: „deux euros“)!
Vždy jasný, ba stále jasnější!
„Byl samá složitost a jemnost a paradox, myšlenky však měl vždy jasné, ba stále jasnější.“ Tak zní vrcholné souvětí nekrologu Jaroslava Šabaty z pera Petra Pitharta. Při vší úctě k zesnulému Jaroslavu Šabatovi i k Petru Pithartovi nelze nepostřehnout rozpor ve druhé větě.
Vždy jasné, ba stále jasnější – to připomíná ono pověstné „rovní a rovnější“. Taková asociace napadne čtenáře tím spíše, je-li veleben politik levicový …
___________________________________________________________________________________
