Už delší dobu uvažuji vážně o tom, že přestanu psát: jsem unaven, pořád nějaké akce, přednášky, cesty, k tomu pravidelná osmihodinová pracovní činnost, zato prakticky žádné echo, žádné reakce na mé články, ani negativní, ani pozitivní, snad už tisíckrát jsem se sám sebe ptal, proč vlastně píšu. Ale když přece jen sem tam někdo hezky zareaguje a poděkuje mi, povzbudí mě to. Říkám si: jestli Pán Bůh chce, abych ještě psal, ať mi dá k tomu i sílu, jinak to prostě nezvládnu.

Petra Paroubková objíždí mítinky, rozdává podpisy a vystavuje se na billboardy. Radka Nečasová pečuje doma o čtyři děti, vytváří svému muži zázemí a na billboardech se nevystavuje. Ukazuje to nejen o nich, ale i jejich mužích – kandidátech na premiéra Jiřího Paroubka a Petra Nečase.

Průběh televizní diskuse mezi předsedy ODS a ČSSD na Primě, asi nikterak nepřekvapil. Oba vyfešákovaní pánové byli zjevně ve formě  - dobře připraveni…

Ten legendární obyčejný člověk u obrazovky se v tom šermu slov asi  mohl jen stěží orientovat. Jiří Paroubek mu však nepochybně nabídl optimističtější  - líbivější  vizi budoucnosti , než ten nesrovnatelně realističtější, odpovědnější Petr Nečas.

V mailové schránce mi přistál oranžový volební leták. Autoři pod hlavičkou ČSSD zvou k volbám Romy a jako volební argument využívají popálenou Natálku. Autorem prý však není ČSSD, ale pro mne neznámá Romská demokratická sociální strana.

  Tenhle trend k chaosu se netýká jen nás. V celé EU vede k likvidaci Evropy jako silné moci, která mohla konkurovat starým dominacím, Rusku a USA, a novým silám, to je Číně a muslimské revoluci. Pěkně to komentoval pan president z summitu EU a latinská Amerika. Jak reportáž z jednání Socialistické internacionály. Ta evropská elita se v nejistotě své nekompetentnosti a defétismu sdružuje v uličnický dav, který se upíná k iluzi, že evropský sociální stát zachrání potlačení tržní svobody ve prospěch světové politické vlády. Jestli se neinspirují u jihoamerických čávezů, kteří vyrostli na idejích Che Guevary? Z hlouposti je usvědčuje to, že ta světová vláda bude závislá na čínských penězích, arabské energii a americkém „know how“. Žádný prostor pro Evropany a jejich politickou representaci.

Obvykle v článcích pojednávám o nepřístojnostech státních zástupců, soudců, někdy i policistů. Neznamená to, že mimo mé zorné pole zůstali i další herci, vystupující na divadle, zvaném soud.

Zvláště mě zajímají advokáti, kteří jsou obecně nepřehlédnutelní. Někdy jsou nedocenitelnými pomocníky. Stává se dokonce, že najdou ke klientovi osobní vztah a bojují za něj jako za vlastní dítě. Ale jindy si hledí více svých dobrých vztahů se soudci a vedou obhajobu zdrženlivě, čímž nakonec mohou klienta i poškodit.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání uložila na svém posledním zasedání pokutu České televizi za to, jakým způsobem informovala, přesněji spíše neinformovala, o výsledcích arbitráže mezi Českou republikou a společností EMV ve věci televize TV3. Správní řízení s Českou televizí vedla RRTV na základě mé stížnosti (celý text ZDE). Dovolím si připomenout, co jsem radě napsal:

    Také jste si v poslední době všimli, jak se zmnožili zástupy lidí, pro které svoboda, demokracie a volný trh přestaly existovat? Také se vám zdá nepřehlédnutelné, kolik lidí sráží paty před Paroubkovou neomaleností a jak jsou ovládáni strachem? Také nevěřícně sledujete média, jak dávají myšlenkám, které by byli pro nás před 20 lety nepřijatelné a diktátorské, punc seriózního politického snažení o blaho této republiky? Pak patříte k nemalé, leč jednotně tiché skupině obyvatel, která už dávno nemusí být mlčící většinou.

Tomáš Haas je excelentním dopisovatelem NP s výjimečně konsistentními názory. Jeho článek Není to jen krize politických stran. Je to krize důvěry je reakcí na článek Víta Blahy. S Haasovou analýzou situace v ODS však nemohu zcela souhlasit. Především považuji za velmi zavádějící psát o krizi politických stran, když tím hlavním Haasovým tématem je pouze a jenom ODS. Tím jen naznačuji, že ne malá část příznivců pravice včetně Haase se od ODS odklání z důvodů zdánlivě jasných prohřešků této strany, o kterých se obšírně rozepisují.

Můj článek, kritizovaný Janem Bartoněm, vyjadřuje můj nesouhlas s jejich názorem. Nesouhlasím ani s jejich východisky, ani s jejich závěry. Přesto bych si nedovolil v jejich případě hovořit o nějakém jejich odklonu od ODS, ačkoliv jsou k ODS daleko více kritičtí než já.  Rozdíl je v tom, že oba, František Mikš a Vít Blaha, svou kritiku omezují výhradně na ODS v éře Mirka Topolánka a oba považují českou politiku v létech která jí předcházejí za "éru nevinnosti". Můj článek vysvětluje proč s nimi nemohu souhlasit, poukazuje na to, že "éra nevinnosti" nijak nevinná nebyla a jevy, které charakterizují současný smutný stav naší politiky, byly přítomny i tehdy.