Články autora Josef Mlejnek

„Sytils mne pelyňkem a medem…“

Josef Mlejnek

Básníku Czesławu Miłoszovi (1911-2004) bylo dopřáno dožít se mimořádně vysokého věku, a sám se rád také připodobňoval ke starým japonským malířům, kteří o sobě po devadesátce tvrdili, že se naučili trochu malovat. Ve svém životě viděl na vlastní oči a na vlastní kůží pocítil obě světové války, byť tu první vnímal ještě dětskýma očima. Prožil vzestup a pád dvou totalitních impérií a jako exulant přežil ve Francii a později v USA i válku třetí, „studenou“, po jejímž skončení se mohl vrátit do své vlasti a prožít v ní poslední více než desetileté umělecky velice plodné období života.

Touha letět předaleko aneb Pičung

Josef Mlejnek

Před nějakými patnácti lety jsem napsal o představení bratislavského divadla Stoka, jehož název si už nepamatuji, do česko-slovenského týdeníku Mosty, že se v představení herci předháněli, kdo řekne víckrát kokot nebo piča. Frekvence těchto a podobných slov mi tehdy přišla nadbytečná. Starosvětsky prudérní šéfredaktorka časopisu Soňa Čechová, dej jí Pánbůh nebe, můj text tehdy ovšem zcenzurovala, a tak se čtenáři mohli dočíst, že se herci předháněli v tom, kdo víckrát řekne nějaké neslušné slovo.

Claudel v Dlouhé

Josef Mlejnek

V pražském Divadle v Dlouhé mělo 12. dubna premiéru drama Paula Claudela Polední úděl, jež autor několikrát přepracovával a jež se ve Francii dostalo k divákům až v roce 1948, tedy zhruba čtyřicet let po svém vzniku. Světovou premiéru však mělo v roce 1937 v Praze -čtvrtstoletí předtím, ještě za Claudelova diplomatického působení v Praze, je stihl přeložit do češtiny jeho přítel Miloš Marten

Položit hlavy dobrovolně na špalek?

Josef Mlejnek

V Divadle Na zábradlí uvedli premiéru hry Miroslava Bambuška Česká válka. Její prezentace chce být uměleckým příspěvkem k dosud stále neuzavřenému vyrovnání se s komunistickou minulostí naší země. Jde v ní o pojmenování fenoménu třetího odboje v období zhruba prvních pěti let vlády komunistů v Československu, kdy se alespoň někteří jednotlivci dokázali stále krutějšímu režimu postavit se zbraní v ruce.

Petrkov: Dům, který má svou duši

Josef Mlejnek

Dům v Petrkově, kde dnes žijí Jiří a Daniel Reynkovi a také Danielovy děti Michael a Veronika, to nejsou jenom zdi stavby - tvrze, jejíž původ sahá do šestnáctého století. Říká-li se, že prostorné stavení s vížkou a hodinami má svou duši, své tajemství, nemusí vždy jít jen o poetickou nadsázku. V atmosféře tohoto domu vnímáme zcela neidylicky přítomnost několika generací jednoho selského rodu, i když Reynkům patří teprve od roku 1866, kdy jej koupil děd Bohuslava Reynka Josef, původem z Bohušic u Světlé nad Sázavou.

Proč jsem se nestal pedagogem

Josef Mlejnek

S vědomím, že stav zvaný normalizace je dočasný, a že je tedy možné v zájmu urychlení jeho konce přistoupit v zaměstnání sem tam na nějaký kompromis, se dalo žít tak do poloviny sedmdesátých let. Ale to už bylo po řadě úhybných manévrů a také chybných úvah. Tou první bylo, že když se po škole schovám v okresním městě, budu méně nápadný.

Ivan Martin Jirous (*24.9.1944 – +10.11.2011)

Josef Mlejnek

Magore, byl jsi vždy obtížný pro své nepřátele, ale někdy i pro své přátele. Requiescat in pace, odpočívej v pokoji! Čtenářům Virtually tě chci připomenout epigramem, který jsem ti věnoval už skoro před dvaceti lety, a úvodním slovem k pásmu z tvých pohádek, básní pro děti a dopisů, které před pěti lety připravila Jana Franková pod názvem Do velké krajiny Dudédu.

Alkohol, ruština a domácí násilí v povedené hře

Josef Mlejnek

V Divadle v Celetné mělo minulou sobotu premiéru scénické zpracování úryvku z Dostojevského románu Zločin a trest a jeho povídky Něžná pod zastřešujícím názvem Něžná je noc - v režii a úpravě mladého režiséra Patrika Hartla. První část tvoří monolog bývalého úředníka Semjona Marmeladova, který se vyhrabe zpod „člunu na Něvě“, kde pětkrát po sobě přenocoval, zahání u stolu kocovinu dalším pitím a líčí při tom chmurnou rodinnou historii.

Divadlo a stáda bez pastýře

Josef Mlejnek

V posledním desetiletí se v Městském divadle Brno stalo již tradicí, že novou sezonu tu zahajují inscenace režisérky Hany Burešové a dramaturga Štěpána Otčenáška. Z jejich spolupráce s tamním profesionálně velice silným a zdatným ansámblem vzcházejí pozoruhodná scénická díla, která většinou patří k vrcholům toho, co se během roku odehraje v celém českém divadle.

Národní divadlo Brno- Radúz a Mahulena s invencí a čistotou

Josef Mlejnek

Předsevzetí dramaturgie činohry ND Brno prezentovat klasická díla nekonvenčním způsobem se podařilo beze zbytku naplnit u inscenace Zeyerova Radúze a Mahuleny v úpravě a režii dvojice Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský proslavivší se už několikrát pod zastřešujícím pseudonymem SKUTR.

___________________________________________________________________________________