Kultura

Divadlo a stáda bez pastýře

Josef Mlejnek

V posledním desetiletí se v Městském divadle Brno stalo již tradicí, že novou sezonu tu zahajují inscenace režisérky Hany Burešové a dramaturga Štěpána Otčenáška. Z jejich spolupráce s tamním profesionálně velice silným a zdatným ansámblem vzcházejí pozoruhodná scénická díla, která většinou patří k vrcholům toho, co se během roku odehraje v celém českém divadle.

Alkohol, ruština a domácí násilí v povedené hře

Josef Mlejnek

V Divadle v Celetné mělo minulou sobotu premiéru scénické zpracování úryvku z Dostojevského románu Zločin a trest a jeho povídky Něžná pod zastřešujícím názvem Něžná je noc - v režii a úpravě mladého režiséra Patrika Hartla. První část tvoří monolog bývalého úředníka Semjona Marmeladova, který se vyhrabe zpod „člunu na Něvě“, kde pětkrát po sobě přenocoval, zahání u stolu kocovinu dalším pitím a líčí při tom chmurnou rodinnou historii.

Kubinova strašidla

Naďa Johanová

Co skutečně vidí novorozené dítě, když poprvé spatří svět? Strašidlo. S obrovskou hlavou bez vlasů, bez těla, s vypoulenýma očima, s mnoha končetinami, chapadly, tykadly, klepety, která ho zkoumají. Obraz  z roku 1903 nazvaný „Hodina narození“ byl použit rovněž na plakátu zvoucím do muzea Käthe Kollwitz.

La tete en friche – labyrint slov

Žaloudek Petr

La tete en friche (Hlava ležící ladem) je francouzský film, který stojí za vidění. Alespoň  ti kdo se snaží hledat odpovědi  na zdánlivě malicherné otázky typu Proč je to tak a ne jinak,  Čí je to vina že se stalo to či ono,  nebo Co je možné změnit aby život začal mít smysl,  by si jej neměli nechat ujít.

Claudel v Dlouhé

Josef Mlejnek

V pražském Divadle v Dlouhé mělo 12. dubna premiéru drama Paula Claudela Polední úděl, jež autor několikrát přepracovával a jež se ve Francii dostalo k divákům až v roce 1948, tedy zhruba čtyřicet let po svém vzniku. Světovou premiéru však mělo v roce 1937 v Praze -čtvrtstoletí předtím, ještě za Claudelova diplomatického působení v Praze, je stihl přeložit do češtiny jeho přítel Miloš Marten

O Národní galerii, GASKu a názorových veletočích Jiřího Fajta

Jana Dědečková

     Česká výtvarná scéna se svou dramatičností poslední dobou téměř vyrovná té politické. Po dlouhé době však není středem pozornosti dění kolem Národní galerie v Praze, i když ani ono nepostrádá různé záhadné zákruty, ale vývoj jedné soukromé války v kutnohorské jezuitské koleji, respektive  v Galerie Středočeského kraje, známější pod zkratkovým slovem GASK.

Touha letět předaleko aneb Pičung

Josef Mlejnek

Před nějakými patnácti lety jsem napsal o představení bratislavského divadla Stoka, jehož název si už nepamatuji, do česko-slovenského týdeníku Mosty, že se v představení herci předháněli, kdo řekne víckrát kokot nebo piča. Frekvence těchto a podobných slov mi tehdy přišla nadbytečná. Starosvětsky prudérní šéfredaktorka časopisu Soňa Čechová, dej jí Pánbůh nebe, můj text tehdy ovšem zcenzurovala, a tak se čtenáři mohli dočíst, že se herci předháněli v tom, kdo víckrát řekne nějaké neslušné slovo.

Národní galerie v Praze: hledá se honák pro dvouhlavé tele...

Jana Dědečková

  Čím déle se zabývám Národní galerií v Praze, tím zřetelněji pozoruji jednu věc: dobrého ředitele pro ni prakticky nalézt nelze. Důvod je evidentní: v roce 1942 byla k tehdejší čerstvě postátněné Obrazárně Společnosti vlasteneckých přátel umění, v té době působící pod oficiálním názvem Českomoravská zemská galerie, rozhodnutím zastupujícího říšského protektora Kurta Daluege přičleněna někdejší Moderní galerie, .....

Co v plagiátorské aféře Jany Šorfové dosud nezaznělo: projekty Národní galerie a GASKu – podobnost vskutku náhodná?

Jana Dědečková

Víc než diskrétním způsobem vypsal středočeský hejtman David Rath 21. prosince 2010 na webových stránkách svého úřadu konkurz na ředitele či ředitelku GASKu. Uzávěrka přihlášek byla za pouhé tři týdny, 11. ledna 2011. Už 18. ledna 2011 pak zasedala výběrová komise, v níž vedle dvou zástupců krajského úřadu a dosavadního ředitele GASKU Jana Třeštíka, který vzápětí vyvolal pozornost veřejnosti svou pašeráckou kauzou, (ZDE a ZDE) usedli renomovaní historici umění Milena Bartlová, Jiří Fajt a Karel Srp.

Nečisté ctižádosti

Josef Mlejnek

V krátké době se v Brně objevuje další z děl slavného amerického filmového tvůrce středoevropského původu Billyho Wildera v divadelním zpracování. Po muzikálovém přepisu snímku Někdo to rád horké je to rovněž slavný - byť nepoměrně méně, alespoň u nás - Sunset blvd (Setmělý bulvár) z roku 1949. Ten se v devadesátých letech dočkal rovněž muzikálové podoby, ale u divadelní adaptace, která měla v Redutě premiéru pod názvem Hvězda stříbrného plátna, nejde o pouhý remake.

Syndikovat obsah

___________________________________________________________________________________